Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pondělí 23. ledna 2012

Malé tele

Aby obraz na blogu byl trochu vyváženější, tak je třeba říct, že Martínek je nejenom šikovný kluk, ale i normální lump. Už delší dobu sleduji, že je ze školy nejenom rozdováděnější, ale že se kluci mezi sebou přece jen víc pošťuchují. Zatímco dřív se Martínek spíš držel stranou a byl to menší Ondra, kdo provokoval konflitky nebo byl agresivnější, teď už to není tak jednostranné. Je mi jasné, že kluci rostou. Taky jak se "osamostatnili", tj. už nejsou v kolektivu spolu, tak se prostě musí umět prosadit. Sleduji však, jak si zvlášť Martínek nosí ze školy zvyky, jako je pošťuchování nebo provokování, což se mi ne vždy líbí.

Rovněž jsem si všimnul, že Martínek není zdaleka vždy tím rozumným a rozvážným, co nevymýšlí a nedělá koniny. Zrovna dnes mi ukázal, jaké jo to taky "tele" s prepubertálními (tj. telecími - odsud to označení "tele") nápady.

Když jsem je zaháněl do koupelny, kde se měli nachystat na mytí, tak slyším, jak tam spolu blbnou. Už jsem se na ně chysal, tj. napomenout a hlavně je vysprchovat. Vidím, že Ondra něco sledoval a najednou rána. Něco se sesunulo a já mám hned podezření, že je to opět koupelnová skříň. Rychle přiběhnu, Ondra jen kouká a Martínka v první chvíli nevidím, ale hned jsem se zorientoval. Byl přiskříplý pod skříní v koši na prádlo. Divím se, jak se tam dostal, ale vidím, že je v pořádku. Koukal sice trochu vyplašen, neví, jak zareaguji (i když to asi dobře tuší), pak se na mne ještě usměje.

Vidím, že je fit, což ještě potvrzuje. Dopřeji si chvíli, abych se nadechl a vydechl. Už nějakou dobu se snažím, abych na ně nebyl tolik přísný a netrestal je, ale teď bych ho nejradši přerazil. Na druhou stranu je scéna trochu komická, teda když nepřemýšlím nad tím, co vše by se mohlo stát. Pak si říkám, že tam Martínka chvíli nechám a ještě jsem si ho vyfotil. Ostatně je třeba vymyslet, jak skříň opatrně zvednout, aby se její obsah zcela nerozsypal jako zhruba před měsícem.




Že by to byla nevhdoná skříň? Podlaha je sice mírně nerovná, ale skříň jsem už jednou podložil. Ostatně skříň tu v klidu stála řadu let, vybírala jí ještě moje žena. Teď najednou bude padat každý měsíc? Pokud lumpové budou dělat lumpárny, tak asi ano.

Jen mi blesklo hlavou, že oba kluci jako miminka si celkem zvykli na to, že plno věcí nemůžou jen tak likvidovat. Naučili se netrhat kytky, brát mi všudepřítomné papíry a knihy atd. Když to někdy vidím a slyším, tak byli opavdu chápaví. Takže teprve teď budu muset všechno dávat z jejich dosahu a vše nejlépe přivrtávat?

A jak se to vlastně stalo? První informaci, že Martínek prostě jen "zakopl", stejně jako minule Ondra, neberu. Naštěstí Martínek není velký lhář, takže vzápětí souhlasí, že mi řekne pravdu. Je fakt, že tu pro změnu nebere moje hlava. Jak ho jen mohlo napadnout vlézt do koše s prádlem? Takovou tíhu by zřejmě ani běžně přivrtaná skříň v tenké příčce nevydržela. Naštěstí ho to nikde neskříplo. Jak už jsem psal, raději nepřemýšlet. Přesto dostal na zedek, jednak za to, že mi hned neříkal pravdu, jednak že takový nápad je prostě špatný. Mohl si ublížit a navíc ničí věci.

Vím, že děti nejsou stroje a zvlášť u kluků je jasné, že budou různé věci zkoušet a blbnout. Čím budou starší, tím víc. Alespoň se mám na co těšit...

3 komentáře:

  1. Nepřivrtávat... Myslím, že jsou věci, které se prostě děti naučit musí a není možné dávat z jejich dosahu naprosto všechno - protože děcka vymyslí, co by dospělého nenapadlo a my bychom nedělali nic jiného než přemísťovali a upravovali. Val taky má nápady, že bych ji nejradši přetrhla - a to i co ji dřív nenapadlo, takže jsem měla za to, že je rozumná... Já to řeším tak, že apeluji na to, že už je přece velká, tak nebude dělat pitomosti jako batole, když ví, že jí to může ublížit. (Jo, taky jí občas lupnu na zadek, když to už přesahuje meze a mám pocit, že pusou mlátím zbytečně. Nebo když by udělala něco opravdu nebezpečného.) Nejvíc se mi osvědčilo, když se jí u té její vylomeniny něco opravdu stane - nic závažného, ale tak, aby jí to bolelo nebo jí to bylo nepříjemné. Aby si sama vyzkoušela princip příčiny a následku - příště to většinou nezopakuje a spíš je přístupná poslouchat, když jí pak řeknu o něčem dalším, že jí to může být nebezpečné. Schválně ji v těchto situacích nechávám vymáchat, aby pocítila, že když jí říkám, že něco nemá dělat a že se jí něco může stát, že to tak opravdu může dopadnout. Hlídám samozřejmě, aby následky nebyly moc tvrdé, aby si opravdu neublížila, ale nějaká ta boule nebo odřenina jí pomůže k zapamatování :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, Martine, že máte. Je dobře, že to dobře dopadlo:-). Určitě ale nejde o poslední historku, škola je v tomto obzvlášť výživná, co nenapadne nezbedu samotného, poradí kamarádi. ale Vaši kluci "zlobí" v normě, řekla bych, roztomile, i když, nevím, jak by třeba skříň řešila moje chatrná nervová soustava:-) Ale fotka je z toho úžasná:-) Tak se těšte a my s Vámi:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jsem teď dočetla všechna vaše povídání od začátku roku.
    A Martine myslím, že to vše děláte na výbornou.
    Také jsem byla cca 10 let s dětmi sama, tak vím, že to není vždy právě jednoduché.
    Vy to zvládáte obdivuhodně.
    Držím palce.
    Míša

    OdpovědětVymazat