Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 31. prosince 2015

Do nového roku...



Přejeme nový rok plný radosti a štěstí !



... a co nejméně monoklů. Martin si jeden do nového roku pořídil při včerejší srážce s Ondrou. Říkal jsem jim, že se nemají ve tmě honit...

čtvrtek 29. října 2015

Státní svátek a putování za Sluníčkem

Stylová oslava státního svátku: u pomníků obětí 1. světové války, obětí 2. světové války, TGM a k tomu prskavky...









Putování za Sluníčkem, které se opravdu na chvíli objevilo (v nadmořské výšce nad 1.100 m).






pátek 16. října 2015

Bratři jak se patří na fotkách

















Různá setkání zachycená na fotografiích

Zažili jsme celou řadu zajímavých setkání a některé jsme zachytili na fotkách. Předkládám drobný výběr.

Asi nejvíc si kluci cení fotky s Jaromírem Jágrem, který přes svoji únavu ochotně pózoval fanouškům. Už se chystal odejít do hotelu, ale zahlédl kluky, vrátil se a ochotně se s nimi nechal vyfotit.



Nedávno jsme potkali nejkrásnější ženu světa roku 2006 Taťánu Kuchařovou s jejím přítelem Ondřejem Brzobohatým. Příjemný pár...


V květnu jsme oslavili 80. narozeniny biskupa Jana Konzala, kterému Martin vyrobil ze stavebnice kříž (ze stejné stavebnice si kluci většinou staví všelijaké pistolky).



Potkali jsme se a vyfotili i s kardinálem Dominikem Dukou.


Zúčastnili jsme se symbolického přivítání příslušníků i příslušnic americké armády.




Naopak jsme se byli symbolicky rozloučit se zesnulým sirem Nicholasem Wintonem.



V rámci Noci muzeí jsme viděli ukázku práce pyrotechničky i zásahové jednotky.



Na Žižkovské věži jsme oslavili Martinovy kulaté narozeniny.



A na zdi nářků a naději v rámci Noci kostelů jsme napsali své prosby, protože nemyslíme jenom na sebe.






Klementinum a Kodex vyšehradský za miliardu "smradlavejch ponožek"

Po dlouhém mlčení taková smršť příspěvků, ke které přikládávám ještě jeden rodičovský: 

Když paní učitelka ve třídě mladšího syna oznámila, že si mají doma s rodiči připravit popis nějaké pražské památky, tak prý prohlásil: "To bude lehký, protože můj táta je historik." Cestou na výstavu o Husovi v Clam-Gallasově paláci jsem mu navrhnul, že by mohl napsat o Klementinu, kolem kterého jsme šli. O Pražském hradě nebo Karlově mostu bude psát každý. Souhlasil. Shodou okolností to byl stejný večer, kdy jsme dorazili z výstavy a nákupu pozdě domů, vymysleli a psali se starším synem pohádku o metroskřítcích. Tak jsem přitom nadiktoval mladšímu synovi pár vět o Klementinu, které druhý den ve třídě přečetl. Paní učitelka byla skutečně ráda, že pro změnu slyší něco jiného a většina spolužáků ani nevěděla, co Klementinum je.

Když jsme referát připravovali, nadchla ho informace o nejcennější knize Národní knihovny. Jak jsem dnes, když jsem ho požádal o text referátu, zjistil, asi se mu měna (koruny a možná tam měl chvíli i dolary) omrzela. Takže si podle svého doplnil: "smradlavejch ponožek". Samozřejmě to dopsal až po přečtení referátu, asi aby tam měl taky něco specificky svého.


Co se v noci děje v metru? aneb Krátká pohádka o metroskřítcích

Aby si čtenáři mého blogu nemysleli, že tématem našich rozhovorů jsou jen úmrtí v rodině, náboženství nebo škola, tak vkládám text pohádky, kterou jsme spolu se starším synem vymysleli cestou metrem. Měli totiž za úkol vymyslet krátkou pohádku. Tak doufám, že nám nápad s "metroskřítky", metr vysokými a žijícími v metru, nikdo neukradne:



Jednoho dne pozdě večer se malý Lukáš vracel se svým tátou z Muzea. Navštívili ho v programu Noci muzeí. Jen tak tak stihli poslední metro z Muzea na Prosek. Lukáš byl velmi unavený a brzy na sedačce usnul. Najednou se probudil a nikde neviděl svého tátu. Rozhlížel se, ale všude byli jen samí cizí lidé. Hrozně se lekl. Zrovna hlásili konečnou stanici a všichni lidé vystupovali. Lukášovi se však nechtělo samotnému vystoupit z metra, vždyť už byla skoro půlnoc. Skrčil se proto pod sedačku, takže ho výpravčí neviděl. Dveře metra se zavřely a vagóny zajely do depa. Všude bylo ticho a za chvíli se pomalu zhasla všechna světla. Lukáš byl vyděšený, ještě nikdy nebyl takhle pozdě sám. Zkoušel volat a tloukl na dveře a okna, ale nikdo ho neslyšel. Vše se zdálo být marné. Lukáš si řekl, že asi bude muset vydržet v metru sám až do rána. Co by se mohlo v metru v noci stát, když je tam sám.
Když už se chystal jít spát, zaslechl nějaký zvuk. Jakoby něco přeběhlo kolem něho. Co by to mohlo být, pomyslel si Lukáš. Vždyť byl ve vagónu úplně sám. Třeba se mu to jen zdálo. Za chvíli to slyšel znovu a pak zase a zase. Dokonce měl pocit, že se ho i něco dotklo. Strachy vyskočil, postavil se a zakřičel: „Kdo je to?“ Zvuky na chvíli přestaly a bylo úplné ticho. Lukáš znovu zavolal: „Je tu někdo?“ Po chvíli se začaly všude kolem něho rozsvěcet malé lampičky. V jejich záři se leskly usměvavé obličeje. Těch tváří bylo hodně a všechny se mile usmívaly, takže Lukáš se už nebál. Zvědavě se zeptal: „Kdo jste? Kde jste se tu vzali?“ Nejbližší postava mu odpověděla: „My jsme přece skřítci, tak zvaní metroskřítci.“ V tu chvíli si Lukáš uvědomil, že je se svými 130 centimetry zhruba o hlavu vyšší než všichni skřítci. Metroskřítci se totiž tak jmenují, protože žijí v metru a jsou vysocí pouze jeden metr. „Co tu děláte ?“ zeptal se jich Lukáš. A opět ten nejbližší skřítek řekl: „My se tady staráme o metro. V noci kontrolujeme vagóny, koleje a výhybky. Pomáháme správcům metra, aby bylo všechno v pořádku a metro zase od rána mohlo v pořádku jezdit.“ Lukáš byl překvapený. Nikdy o něčem takovém neslyšel. Napadlo ho plno zvědavých otázek, na které se chtěl zeptat.
V tu chvíli ho jeden ze skřítků chytl za rameno, zacloumal s ním a řekl: „Lukáši, vstávej!“ Za chvíli zase: „Lukáši, vstávej, musíme vystupovat!“ Najednou se Lukáš probudil a slyšel tátu, jak ho budí. Metro už dojelo na Prosek a oba museli vystupovat. „Aha, tak to byl jenom sen,“ řekl si trochu smutně Lukáš. Ale byl moc rád, že se nakonec tátovi neztratil. Co se v noci děje v metru tak i nadále zůstává tajemstvím.

Kým je pro Tebe Ježíš?



Říkám si, jak je dobré věnovat se dětem a jsem mile překvapen, jak brzy mi to vracejí. Jednoho dne bylo staršímu synovi špatně (zatím jeho jediná absence ve škole) a mně taky. Když jsem se chystal do školy pro oběd, stěžoval jsem si, že bych si ještě potřeboval připravit zamyšlení na kurz Alfa na téma "Kdo je Ježíš?", který jsem měl mít večer. Tak jsme se dohodli, že zatímco já dojdu pro oběd, on mi na papír napíše, kdo je pro něj Ježíš. Skutečně to udělal a sám jsem byl jeho vyjádřeními překvapen. Během jídla mi pak vysvětlil, jak své vyjádření myslel, tedy proč volil uvedená slova. Díky němu jsem měl část zamyšlení hotovou. Pro zajímavost sem vkládám jeho text a poznámky z našeho rozhovoru nad jednotlivými výrazyy, které jsem chtěl od něho vysvětlit (čísla jsem do textu pro přehlednost vložil já):

Kým je pro Tebe Ježíš ?

Po návratu s obědem mě čekal papírek s tímto nápisem:
„Ježíš je pro mě pán života (1) a zachránce země (2), chytrý člověk (3). Zázračný muž (4). Nikdy nepoužíval meč ale chytrost (5). A hodný otec národů (6).“
Napsal MV, 5. třída,  syn MV (učitele), 1.10.2015.

Zde je stručné vysvětlení použitých výrazů:

1) Pán života, protože zachránil/vzkřísil Lazara, svého dobrého přítele. Nikomu život nevzal a ani nikomu neublížil, i když ho chtěli zabít a vydírali ho.

2) Zachránce země, protože zachránil svět tím, že umřel.

3) Chytrý člověk, protože byl moudrý a přikázání vysvětloval v podobenstvích (dokonce i farizejům, kteří ho nenáviděli). /Taky jsem zkoušel mluvit v podobenstvích a není to vůbec lehké (jednalo se o vysvětlení různých skupin spolužáků ve třídě pomocí různých koláčů s příchutí, byl tehdy nezařazený a sám sebe proto přirovnal ke koláči s různými příchutěmi)./

4) Zázračný muž, protože umí (ne uměl, ale stále umí) dělat divy. Např. očistit lidi od zlých duchů nebo zloby a od myšlenek na zlé věci (např. krádeže a vraždy).

5) Nikdy nepoužíval meč ale chytrost. Nikdy nikomu neublížil, ani nikoho nezranil. Ani na Petra se nezlobil, když ho zradil.
//připomněl jsem mu scénu z bible, kdy si Ježíš z provazů upletl bič a vyhnal z chrámu „prodavače dobytka, ovcí a holubů i směnárníky“//
Když se výjimečně rozzlobil, tak to bylo jen kvůli znesvěcení Boha (jeho otce), ale ani tak nikoho nezabil ani nezranil
K té „chytrosti“: Nebyl hlupák. Kdyby byl hlupák, tak by jinak naložil se svojí mocí, kterou měl od Boha. Např. by si silou podmanil celý svět.

6) Protože jeho Otec byl skutečným otcem celého světa, který všechno stvořil, jako Adama a Evu.

A jak Ježíš vypadal?

Jak Ježíš vypadal, to ani nevíme a je to jedno. Klidně mohl mít nos jako bambuli a být plešatý. Na tom, co jsem o něm prohlásil výše by to nic neměnilo.