Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

středa 25. května 2011

Děti a demonstrace aneb Malá lekce z politiky

Nejprve shodou okolností a poté i vědomě jsme se v sobotu připletli k demonstraci odborářů.








Samozřejmě Martínek se mě hned ptal, co je to demonstrace. Tak mu říkám, že takto lidi společně vyjadřují, když se jim něco nelíbí.

Martínek to zřejmě pochopil dobře. Když jsem nedlouho poté nespokojeně okomentoval jízdu auta přede mnou, tak mi Martínek říká: "Tatí, jestli se Ti to nelíbí, tak můžeš jít taky demonstrovat."

Odpočívající Ondra

Především malé děti umí odpočívat celkem kdykoliv a jakkoliv. U nás je v tom momentálně nejlepší Ondra. Stále ještě potřebuje odpolední odpočinek, i když se mu někdy brání. Pak se třeba stane, že usne při hře na zemi nebo u Večerníčku těsně před večeří.

Takto si odpočíval v sobotu ještě před 12. hodinou tedy před obědem.




Pro zajímavost přikládám odkaz na starší fotoalbum s fotkami odpočívajího Martínka.

Kluci v parku

Jak se dalo čekat, tak je květen skutečně hektický, především co se týče mých pracovních povinností. Kluci však nepřicházejí zkrátka, přestože se třeba i několikrát týdně stane, že je po vyzvednutí ze školky uložím k odpolednímu odpočinku, pak jim dám svačinu a předám je hlídání, abych pak přišel až když vzorně obstaraní spokojeně spí. Kluci se navíc vždy ptají, zda a kdo přijde "na návštěvu". Někdy jsou zklamaní, když řeknu, že nikdo.

Velké díky patří především Ivaně, Lence a Lucce, díky kterým můžu přednášet a také kluci zažívají jiný přístup než můj tatínkovsky "přísný". Pro mne je rovněž příjemné, když někdy můžu přijít domů a kluci už spokojené spí ve svých postýlkách.

Na druhou stranu si zase o to víc můžeme vážit a užívat společného času, i když ten i nadále převažuje nejenom o víkendu. Zvlášť když kluci byli opět téměř dva týdny doma, i když se nejednalo o nic vážného (silnou rýmu a trochu kašle u obou vystřídala Ondrova nevolnost).

Přidávám pár fotek od Lucky z jejich návštěvy v nedalekém parku, kde probíhaly nějaké dětské akce.




















Šťastný Martínek, protože nohama dopravil kuličku doprostřed bludiště.




pondělí 23. května 2011

Svátek maminek si užil i tatínek

Ve čtvrtek před svátkem maminek mi na chodbě školky, cestou ke třídě, hlásila kamarádka kluků, že Martínek má pro mne kytičku. Skutečně mi za chvilku Martínek s úsměvem předával vyrobenou kytičku a k tomu jsem od obou kluků dostal obrázky s popiskem "tatínkovi ze /srdce/ (to bylo vyjádřeno malým nalepeným srdíčkem) Martínek/Ondrášek".

Pochopil jsem, že to děti ve školce vyráběly pro maminky. Měl jsem radost a hned jsem trochu vyzvídal, co všechno to provázelo, resp. co si ve školce říkali. Kluci to však příliš nerozebírali a ani si to moc nepamatovali. Zjevně to moc neprožívali a nepřišlo jim na tom nic zvláštního. Ostatně zbytek dne jsme se věnovali zcela jiným věcem. Pro jistotu jsem se ještě druhý den ptal učitelky, zda bylo vše v pořádku, zda kluci nějak nesmutnili. Byl jsem ujištěn, že vše proběhlo zcela v klidu. Prý učitelka vyzývala děti k práci jednotlivě. Jsem rád, že s dětmi v naší školce zacházejí tak citlivě, že i tento svátek proběhl zcela v klidu.

V neděli jsem prožil další pěkný zážitek. Kněz v závěru bohoslužby připomněl svátek maminek a děkoval přítomným maminkám za jejich důlěžitý a krásný úkol, kterým je péče o děti a jejich výchova. Vzápěti ke mně přiběhl Martínek s tím, že on za to děkuje mně, svému tatínkovi. Bylo to milé.

I díky těmto několika zkušenostem jsem zažil, že svátek maminek si může užít i tatínek. Samozřejmě vím o připomínce méně známého dne otců, který letos připadá na 19. červen (více viz zpráva Ligy otevřených otců).


Samozřejmě jsme zašli také na hřbitov, abychom mamince přinesli nějaké pěkné jarní kytičky, které jí kluci vybrali. Sice jsem zvažoval, že bychom tam mohli dát tu kytičku vyrobenou od Martínka. Jenže byla z papíru a vlhkost by jí nesvědčila a také jsem jí původně dostal já.









Na hrobě mojí mámy a babičky kluků, od jejíž smrti uplynuly v pátek 20. května dva roky (viz vzpomínka před rokem), jsme byli týden před svátkem maminek.

Přestože žijeme bez maminek, tak si jich stále vážíme a připomínáme si je, protože bez nich bychom tu nebyli a skoro každý večer děkujeme především mamince kluků, že takové fajn a šikovné kluky porodila...

pondělí 9. května 2011

Na hvězdárně

V sobotu po obědě jsme vyrazili na Petřín. Navštívili jsme zrcadlového bludiště a Štefánikovu hvězdárnu. Kluci taky chtěli na Petřínskou rozhlednu, zvlášť Ondra si to přál. Jenže chvíli předtím se nechal nosit, že je unavený (protože po obědě nespal), takže jsem to zavrhnul. Někdy si ten výšlap dáme. Jak nám zprovoznili opravený výtah, tak jsme asi zase trochu zlenivěli a do schodů se nám nechce. Já vím, na Petřínské rozhledně je za 50,- Kč výtah. Alespoň jsem klukům vyprávěl něco málo z historie rozhledny a že je to vlastně malá napodobenina Eiffelovy věže v Paříži. Což se hodně zalíbilo především Ondrovi, našemu malému obdivovateli všeho farncouzského. Takže si prosadil, že on bude říkat Petřínské rozhledně Eiffelova věž.

Větší zábava byla ve Štefánikově hvězdárně. Koukání do dalekohledů bylo spíš gestem, stejně jako rádoby odborné dotazy, kladené průvodcům. Každopádně klukům nemůžu upřít zvídavost a odvahu se ptát, což je dobře. I když stejně si nakonec nejdelší dobu hráli s dotykovým pexesem a kuličkou padající do modelu černé díry.

Kluci si užili taky s ústředním exponátem výstavy, věnované 50. výročí prvního letu člověka do vesmíru. Je to kabina kosmické lodi Vostok 1, se kterou J. A. Gagarin poprvé obletěl zeměkouli. "Jedná se o model v reálném měřítku, do kterého se můžete posadit a vyzkoušet si, jaké pocity zažívali první průkopníci vesmíru při svých cestách do neznáma," jak uvádí informace o výstavě.

Je fakt, že se malý Ondra ze začátku trochu bál, ale Martínka jsem nemusel dvakrát přemlouval, aby to šel vyzkoušet.




Martínek si to pěkně užíval, jen Ondra měl chvilku strach, aby mu brácha někam neodletěl.




Pak došlo k výměně posádky.




Ondrovy obavy byly pryč a hned se dal do řízení.




Díval se, kam poletí.




"Tatíí, tam nic není..."




Nakonec ve dvou se to lépe táhne. Dětská velikost umožňuje vejít se i do jednomístného stroje.




Výhoda dvou je i víc rukou na všechna možná tlačítka.




Hlavně že se oba kluci vrátili ze svého "kosmického výletu" v pořádku.

pátek 6. května 2011

V Dinoparku

Poslední dubnovou sobotu jsme byli odhodláni něco podniknout. Přemýšleli jsme o čarodějnické zábavě v Kbelském parku, kde jsme byli minulý rok a líbilo se nám tam. Jenže ne vše vycházelo tak, jak jsme si plánovali a ani počasí se netvářilo zrovna přívětivě. Tak jsme využili tip, který jsme dostali a vyrazili jsme do nově otevřeného Dinoparku na střeše Galérie Harfa.

Ještě předtím jsme se zastavili v obchůdku, kde si Ondra hned vybral dinosaura (zřejmě Tyranosaurus rex?), který se hned stal jeho nejoblíbenější hračkou (mimo jiné s námi hned druhý den cestoval na bohoslužbu a při modlitbě Otče náš jsme ho s Ondrou drželi v kruhu za pracky, krteček měl protentokrát smůlu). Martínek dlouho nevěděl, ale nakonec si vybral dinosauří vajíčko. Už to líhnutí potvor z vajíček známe. Na rozdíl od Ondry, který si svého dinosaura mohl nosit, jsem Martínkovi vajíčko do ruky nedal, aby ho nerozbil. jenže jsem tomu nasadil korunu doma, když mi při vybalování upadlo a rozbil jsem ho sám. Martínkovi jsem se omluvil a on to nesl statečně. Navíc mi říkal, že "to je teda dobrý". Nedal jsem mu ho do rukou, aby ho nerozbil a pak ho rozbiju sám. To se holt stává.

Každopádně Dinopark jsme si podle možností užili, i když se kluci do foťáku šklebí, protože jim prý vadila světlá obloha, především Ondrovi. Překvapilo mě, že se kluci ze začátku pohybujících se a vzdychajících dinosaurů docela báli a nechtěli se k nim přiblížit. Pak už to bylo lepší.
















Nakonec jsme k večeru ještě na chvilku zajeli i do Kbel, kde jsme si opět koupili a opekli buřta. Byl dobrý, stejně jako celý sobotní den.