Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

úterý 29. července 2014

Obrázky z dovolené v Krkonoších

Využili jsme výhodnou nabídku pensionu Panorma v Benecku a vyrazili jsme na týden do Krkonoš. Pension jsme využili už několikrát (naposledy před třemi lety) a můžeme doporučit nejenom kvůli skvělým polívkám (a vůbec kvalitní kuchyni), výbornému výhledu a ochotné paní majitelce.

Pěkně jsme si to užili, jak ilustruje několik vybraných fotografií z naší výpravy k pramenům Labe.


Kluci u pramene Labe.




U hranic...
 



Bráchové hledí do Polska... Už se oba těší, jak ve škole nahlásí, že byli o prázdninách v Polsku. Na otázku, jak dlouho, prý odpoví: "Asi tak deset minut."


Veselí turisti (kousek pod Medvědínem).



 Veselí turisti podruhé...



Dobytí bunkru, lehký objekt vzor 37, zvaný řopík:






Kluci se seznamují se školními a výchovnými pomůckami v Muzeu krkonošských řemesel v Poniklé.

úterý 8. července 2014

Zmínka o Husovi a jeden dětský příspěvek k dialogu v církvi



Před časem jsem se zúčastnil kolokvia s názvem Na cestě k dialogu v církvi, kde mimo jiné zazněla v diskusi otázka, jak mluvit s farářem. Vzpomněl jsem si na ní po našem zážitku první červencovou neděli.

Brzy po začátku bohoslužby, poté co farář pronesl úvodní modlitbu, se ke mne obrátil starší syn (9 let) a pošeptal mi: „Jsem zvědavý, jestli se zmíní i o mistru Janu Husovi, který má dnes svátek.“ Chtěl jsem předejít jeho zklamání, tak jsem mu šeptem odpověděl, že asi těžko, protože Jan Hus byl církví odsouzen a upálen jako kacíř. Na otázku, co je to kacíř, jsem jen stručně odpověděl, že je to ten, kdo podle církve učí něco jiného, ale že mu to vysvětlím později. On samozřejmě ví, že Jan Hus byl upálený a ví, že existují různé církve, např. i husitská, ale nějak si to v tuto chvíli nespojil. Prostě Jan Hus má svátek.

Bohoslužba pokračovala a o Husovi zatím žádná zmínka. Já jsem naopak ocenil, že kázání se drželo biblického textu, i když mi připadalo obtížně srozumitelné i pro dospělé, natož pro děti. Za jeden z velkých prohřešků totiž považuji to, když kněz začne své kázání slovy „Povím vám jeden příběh...“ a pak většinou ignoruje, že jsme slyšeli tři různé biblické texty, které mají být středem pozornosti při kázání.

Úplně v závěru bohoslužby potřeboval mladší syn nutně na záchod, tak jsme během ohlášek odběhli. Když jsme se vrátili, staršímu synovi zářily oči a významně mi oznámil: „Tak se o něm přece jen zmínil!“ Zdá se, že mu ke štěstí stačila stručná zmínka v ohláškách. Řekl jsem mu, ať zajde do sakristie a poví panu faráři, že mu zmínkou o Husovi udělal radost. Věděl jsem, že ten den probíhal křest dítěte, tak jsem mu řekl, ať chvíli počká. Stejně se vrátil až po delší době s tím, že ho všichni předbíhali a že se ani k faráři nedostal. Škoda, že někteří lidé mají pocit, že právě jejich potřeba promluvit s farářem zrovna teď je nejdůležitější a druhé příliš nevnímají, natož menší děti.

Přestože to byla drobnost, poslal jsem syna znovu za panem farářem, že nespěcháme a klidně na něj počkáme. Považuji za důležité, aby pan farář měl nějakou zpětnou vazbu a aby neslyšel nebo nečetl jen kritiky, ale aby se k němu dostala i pochvala. Po chvíli se spokojený syn vrátil a reprodukoval mi svůj rozhovor s panem farářem. Prý mu řekl: „Jsem rád, že jste se zmínil o mistru Janu Husovi.“ A pan farář odpověděl: „Ano, děkuji, i když ho upálili byl to dobrý člověk. Takové potyčky v církvi taky byly a jsou...“ Pak prý ještě prohodili pár slov o válce na Ukrajině.

Je to taková drobná epizoda, ale zpětně jsem si vzpomněl na některé otázky, které zazněly na kolokviu o dialogu v církvi. Myslím si, že takovými maličkostmi můžeme přispět k dialogu a lepší atmosféře v církvi. Jednak že budeme se svými faráři normálně komunikovat a poskytneme jim zpětnou vazbu, nejenom kritickou ale i pozitivní. A také, že k tomu povedeme naše děti, které svou upřímností a otevřeností nám mohou být leckdy příkladem.




Fotka ze slavnosti 1. přijímání.