Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pondělí 31. prosince 2012

PF 2013







Martin a kluci

sobota 29. prosince 2012

Pár adventních obrázků

Vkládám malé obrazové ohlédnutí za letošním krátkým adventem.

Advent začal sněhovou nadílkou a skončil na blátě a dešti. My jsme s klukama vyrazili do přírody. Pozorovali jsme stopy zvířat ve sněhu. Nalezli jsme také pěknou úrodu jablek, kterým sníh udělal pěkné čepičky. Kluci to komentovali, že vypadají jako velké žaludy.


Rok od roku zřejmě snáším hůř nedostatek Sluníčka, světla a "nadvládu" tmy. Má to však i svoje výhody, neboť s klukama můžeme podnikat večerní procházky, sledovat světelnou výzdobu nebo naopak hvězdnou oblohu.

Jedna momentka z takové procházky. To nejsou popeláři, ale moji kluci v reflexních vestách, aby se mi neztratili.



Procházka byla spojená se vzpomínkou i návštěvou místa, kde jsem byl jako dítě pokřtěný. Pobavilo mě, že kluky fascinovala soška "děkujícího" anděla stejně jako kdysi mne, když jsem byl malým dítětem.


Socha Ukřižovaného...


Vánoční výzdoba, ještě nerozsvícená.


Druhý den jsme ještě stihli její slavnostní rozsvícení.


Fotka z jiného města. Je sice rozmazaná, ale líbila se mi ta "trojice": strom, mariánský sloup a věž kostela.



A ještě fotka čerta ze Staroměstského náměstí. Letos jsme za čerty vyrazili do centra, ale všude bylo jen plno lidí a kluci se hodně báli. Je fakt, že tento čert vypadal hrozivě. Já však klukům dokola opakuji, že jsou to jen převlečení lidé, že není třeba se jich bát. Navíc že se jako křesťané ani čerta bát nemusí. Ďábel nás navíc mnohem víc svádí tím, že nám našeptává, abychom dělali špatné věci (psal jsem o tom už více než před rokem ZDE).



Druhá část adventu byla - asi jako vždy - trochu hektičtější. I když letos to bylo přece jen výrazně lepší. Koupili jsme pěkný stromek, za slušnou cenu a včas. Ani tašku s nákupem jsem tentokrát nikde nezapomněl (jako vloni viz ZDE). A hlavně jsme letos - snad poprvé od smrti manželky - byli v adventu a na Vánoce zdraví (nakonec jsem jen já kašlal - doslova, ne obrazně).

pátek 28. prosince 2012

Martinovo první veřejné vystoupení

V době adventní zužitkoval Martin své zkušenosti a absolvoval první veřejné vystoupení na klávesách, které pořádala jejich hudební škola v rámci jednoho z pražských vánočních veletrhů. Měl trému, díky tomu udělal několik překlepů, ačkoliv mu to doma šlo už bez chyb, ale to vůbec nevadí. Důlěžité je, že hrál rád a že ho to baví.

Odkaz na video na YouTube.




čtvrtek 27. prosince 2012

Proč je Země kulatá aneb Pěkný dokument pro zvídavé děti

O Vánocích jsme televizi sledovali minimálně. Pohádky nebavily ani mne ani kluky. Když jsem však jednou potřeboval trochu zklidnit kluky a mít je na očích, měli jsme štěstí, že jsme zcela náhodou narazili na velmi pěkný film. Francouzský animovaný film s názvem Proč je Země kulatá zábavnou formou seznamuje děti s různými představami lidí o Zemi.

Film vznikl v roce 2010 podle knihy francouzského ilustrátora Guillaume Duprat LE LIVRE DES TERRES IMAGINEES (2008). Kniha byla přeložena minimálně do 6 jazyků a obdržela řadu ocenění. Autor téměř 10 let sbíral materiál, aby mladým čtenářům nabídl srozumitelným a zábavným způsobem nejrozmanitější představy o Zemi.




Obsah i způsob výkladu nás zaujal a nadchl. Díky České televizi je dokument v archivu (odkaz výše u názvu filmu), takže jsme se na něj s chutí podívali znovu. Vřele doporučujeme všem zvídavým dětem (možná i dospělí se dozví leccos zajímavého).


A pokud rádi sledujete hvězdnou oblohu a všimli jste si jasně viditelné "hvězdy", která provází na noční obloze měsíc, tak vězte, že je to největší planeta naší sluneční soustavy, Jupiter.

pondělí 24. prosince 2012

Koloběh života podle Ondry

Před časem kluci zahlédli kousek filmu Podivuhodný případ Benjamina Buttona, ve kterém hlavní hrdina (Brad Pitt) vypadá po narození jako stařec a místo stárnutí během života mládne. To se stalo podnětem pro rozhovory o koloběhu života. Přišel s tím malý Ondra. Trochu jsme to pilovali a následující verze je hlavně Ondrovým nápadem, který zapracoval některé připomínky a doplnění od Martina a ode mne (např. jsem úplně nakonec navrhnul, aby na závěr bylo zařazeno "nebe"). Z uvedeného koloběhu života je zřejmé, že pětiletý Ondra už ví, že k životu patří smrt a má s tím určitou zkušenost (viz např. příspěvek Pár myšlenek na hranici morbidity aneb Jak kluci zahrabali dědu).


Koloběh života
Ondra

semínko - vajíčko - miminko - chlapeček - puberťák - dospělý - tatínek - dědeček - smrt - kostra - spálení - popel - hrob - nebe

Malí básníci

Oba kluci vymysleli básničky. Martin už před časem, když trávil čas nad písankou. Ondra včera nad kaprem ve vaně.


Písmenka si s námi hrají
Martin

Tvrdé Ý má hlad,
B si s námi bude hrát.
N nám říká ty, ty, ty,
Í si vzalo kalhoty.
D má sebou domeček
jako malý kopeček.


Kapr ve vaně
Ondra

Kapr leží ve vaně,
vypadá moc naštvaně.
Hodně vody má prý rád,
nechce se jen sprchovat.


Zatímco moje máma znala a vymýšlela hodně básniček, já to nikdy nedělal. Na druhou stranu s klukama trénujeme slovní zásobu. Nejenom oblíbeným slovním fotbalem, ale i hrou na rýmy, při které se střídáme a každý má říct dvě slova, která se rýmují.

sobota 22. prosince 2012

Tatí, jsi slavný? A podepíšeš se mi?

Pochlubil jsem se klukům se svojí malou portrétní fotku u článku v novinách.

"Jéé, tatíí, to jsme nevěděli, že jsi tak slavnej, že se o tobě píše v novinách!" radoval se Martin.

Vysvětlil jsem mu, že to není o mně, ale ode mne.

Po chvíli se mě Martin zeptal: "Tatíí, jsi slavnej?"

"Slavnej nejsem a ani nechci být," odpověděl jsem, "možná jsem jen pro některé lidi známej."

"A tatíí, podepíšeš se mi?" dožadoval se hned Martin autogramu.

Než jsem však stačil zareagovat, pokačoval: "Počkej, vlastně nemusíš, vždyť já mám tisíce podpisů v sešitech a v žákovské." A spokojeně odkráčel.

středa 19. prosince 2012

Tatí, já se těším na konec světa

Před časem u nás proběhl krátký a zajímavý rozhovor o konci světa. Z části se možná jednalo o ohlas na všudypřítomné zprávy o údajném očekávání konce světa. Rovněž jsem si při něm vzpomněl, jak kdysi dávno se Martin těšil na konec světa, že se opět setká s maminkou. Nyní je však atmoseféra u nás zase trochu jiná.


"Tatí, já se těším na konec světa," prohlásil Martin při koupání.

"A proč?" zeptal jsem se.

"Protože tam potkám třeba svatého Václava, Václava Havla nebo třeba Žižku a jeho vojáky," odpověděl Martin.

"Martine, ty snad chceš potkat i Hitlera?" vmísil se do debaty malý Ondra.

"Ne, to teda nechci!" odpověděl Martin.

"Tak vidíš," pokračoval Ondra.


Zatím nevidíme a jednou třeba uvidíme, koho a kde potkáme. Důležité je, že se nebojíme dívat dopředu a že se pořád na něco těšíme.

Táta, který vydá tak za šest obyčejných tátů

Nedávný víkend (s bruslením a výletem) jsme si opravdu užili, i když to nebylo jednoduché. Cestu domů nám zkomplikovala píchlá pneumatika, takže kluci mi v mrazu a ve tmě museli svítit baterkou. Vzali jsme to sportovně a zpoždění jsme nakonec využili k prohlídce několika čerstvě rozsvícených vánočních stromů. Ondra výjimečně cestou neusnul, takže jsme si mohli celou cestu povídat a pozorovat dění kolem. Třeba jsme viděli srnku, která se naštěstí v poslední chvíli rozhodla, že nám neskočí pod auto. S klukama jsme se shodli, že mají plno nových zážitků. Až si Ondra stěžoval, že má příliš malou hlavu na to, aby se mu tam všechny zážitky vešly.

Martin debatu o zážitcích korunoval slovy, která vyslovil pomalu a s jistou váhavostí: "Tatí, promiň, že to tak říkám, ale my s tebou máme tolik zážitků, že maminku vlastně ani nepotřebujeme." Po chvíli ještě dodal: "Ty vydáš tak za šest obyčejných tátů." To mě docela dostal. Pak se začali s Ondrou předhánět ve vyšších číslech. Řekl jsem jim, ať nepřehání, že většina tátů je dobrých a je samozřejmé, že vždycky ten vlastní táta bývá "ten nejlepší na světě". Byl jsem rád, že jsou spokojení a že je jim se mnou dobře. I když nesdílím názor, že nám naše maminka nechybí. Naopak jsem si zrovna o víkendu párkrát říkal, jaké by to asi s maminkou bylo. A nejenom s ní. Je logické, že v místech svého dětství si vzpomenu na všechny blízké, kteří byli kolem mne a už tu s námi nejsou. Jsem rád, že si to s klukama umíme užívat, i když mě to leckdy stojí víc sil než si třeba někdo dovede představit.


Znovu mě Martin dostal, když se nedávno vrátil z návštěvy svíčkárny. Zřejmě podruhé jsem mu s sebou dal na výlet něco málo korun, aby si s nimi hospodařil podle svého. Poprvé při dřívějším výletě utratil jen 5,- Kč za pohled a byl rád, že moc neutratil. Tentokrát mi téměř provinile říkal, že utratil vše. Řekl jsem mu, že to nevadí, proto jsem mu peníze dal, aby s nimi naložil podle svého. Tentokrát si prý koupil koláč a pár svíček. Největší položkou však byla sada svíček, které prý koupil mamince na hrob. Už jsme mnohokrát s klukama něco kupovali nebo vybírali pro maminku, ale teď to bylo po delší dob, takže mě to překvapilo. Jednalo se o svíčky, které není možné dát ven, což nakonec i Martin pochopil, ale i tak je milé, že si na maminku vzpomněl.

Zrovna se chystám, že Martin pomalu naučím používat mobilní telefon. Sice bych to raději odložil, ale řada spolužáků ho má a on o tom pořád mluví.Tak jsem oprášil starý po mamince, zkopíroval jsem z něj fotky a pár krátkých videí. Byl to pro nás docela zážitek, protože se tam mihla i maminka, dokonce ještě mluvící a zdravá. Myslím si, že Martin přece jen více prožíval, že bude mít svůj první telefon. Nechci mu ho dávat jako dárek k Vánocům a ještě jsem se úplně nesrovnal s tím, že mu ho dám. Na druhou stranu si myslím, že bude dobré, když se některé další věci naučí používat. Sám pro sebe si řeším otázku, kdy je vhodný čas na různé věci a na převzetí větší zodpovědnosti. Osobně jsem spíš zdrženlivý, vždyť i já nad mnoha věcmi váhám víc než třeba lidé kolem mne. A při takových úvahách si říkám, jak v tu chvíli chybí pohled někoho druhého. Nemyslím pouhou radu někoho "zvenčí". Prostě společně nesená zodpovědnost za rozhodnutí i společné sdílení následků...

Jako vždy mě ten předvánoční čas zmáhá víc než by mi bylo milé. K radosti kluků i mojí už máme stromeček a dokonce jsme zvládli další vlnu úklidu. I když ta nadvláda tmy, ráno i večer, je únavná, zatím se kromě rýmy a kašle držíme celkem fit. Víme, že tma zase ustoupí. Jsme odhodlaní si to nejenom o Vánocích ale i v novém roce pěkně užívat.

čtvrtek 6. prosince 2012

Jak kluci bruslili

Po delší době jsem na víkend naplánoval výjezd mimo město, kdy jsem chtěl splnit povinnosti se zábavou a vytržením z běžných každodenních starostí. Taky jsme se potřebovali nadýchat čerstvého vzduchu.

Jako vždy jsem byl trochu nervózní, neboť to obnáší především přípravu a balení. Je třeba zabalit nejenom oblečení, ale třeba promyslet, co budeme jíst atd. I když v tom mám už dlouholetou praxi, přece jen je to vždy poměrně náročné. Tentokrát jsem měl dobrý nápad, že si od známých vypůjčíme brusle a vyjde-li to, postaví se na ně kluci podruhé v životě. O jarních prázdninách jsme to jednou vyzkoušeli. Zatímco Martina to bavilo, Ondru moc ne. Měli jsem štěstí, neboť jsme se dobře trefili a mohli jsme tak dorazit na bruslení určené speciálně pro menší děti s možností podpůrných kovových branek pro udržení rovnováhy. Ledový stadion jsme měli skoro celý pro sebe. Kluky to velmi bavilo a po víkendu bruslení označili za největší zážitek. Dokonce i Ondra s radostí bruslil a bruslení považoval za jeden z nejlepších darů k svátku.

Zde pár fotek (omluvte horší kvalitu):

Nejprve se oba kluci proháněli s pomocnými brankami.


Ondra bruslil (spíš se na bruslích procházel) s brankouv podstatě celou dobu. Já ho ani nenutil, aby to zkusil bez branky, protože minule se na ledě bouchnul do hlavy a já mu tentokrát zapomněl vzít přilbu. Byl jsem rád, že ho bruslení baví.










Martin brzo pomocnou branku odložil a s odhodlaným heslem na rtech "Jedeme, Slávia, jedeme!" kroužil po stadionu statečně bez ní.





 


Unavený ale spokojený Ondra na střídačce.
 

Odkazy na videa (seřazena chronologicky, takže je možné sledovat relativní zlepšení během 40 minut):

 
Nejprve bylo Martinovo bruslení dost divoké, samé piruety zakončené pády.

I přes opakované pády Martina bruslení bavilo.

Ondra pojal bruslení spíš jako procházku, ale byl spokojený.

Ondra se stylizoval do Romana Červenky (nevadí, že už nehraje za Slávii, ale přestoupil do Lva Praha) a chtěl dát pomyslný gól.

Martin jezdil kolem dokola bez branky a uměl i na povel zastavit (pádem).

Ani Ondra se netrápil pády, neboť "každému hokejistovi se může stát, že spadne".

Martin neohroženě křižoval stadion a povzbuzoval se heslem: "Jedeme, Slávia, jedeme!"

I Ondra to nakonec zkoušel bez opory, ale byl spíš víc na ledě než na bruslích.


Oslavenec Ondra se svatozáří

S dětmi je legrace. Přemýšlel jsem, co by Ondrovi udělalo radost k svátku a přitom by to nebyla příliš velká pitomost. Bylo mi jasné, že nedávno pořízené pyžamo nepřekonám. Ostatně už tehdy si vybral taky malou hračku. Nakonec jsem Ondrovi koupil docela pěknou knížku na učení písmenek pro předškoláky: Krákorčina abeceda. Z mnoha nabízených publikací mi přišla docela dobrá a navíc byla ve výrázné slevě.

Ondra byl rád, ale nakonec víc ocenil dvě jiné věci. První věcí bylo společné bruslení, o kterém bude zvláštní článek s fotkami a odkazy na videa. Druhou byl polystirenový korpus na věnec za 13,- Kč. Ten Ondru v jednom obchodě skutečně uchvátil a dožadoval se ho tak dlouho, že jsem mu nakonec dal peníze, aby si jej sám koupil. Kdo mě zná, tak ví, že zdaleka ne vždy vyjdu podobným žádostem vstříc. Hlavní je, že to ví i kluci, takže se v podstatě vždy dohodneme a nezažívám velké scény při návštěvách obchodů. Nyní jsem uznal, že jde o celkem neškodnou věc. Navíc jsem byl zvědavý, k čemu Ondra tento korpus potřebuje.

Doma si s ním skutečně hodně vyhrál. Střídavě ho používal jako korunu při korunovaci nebo jako svatozář, kterou po vzoru svatého Václava v příslušném dílu seriálu Dějiny udatného českého národa opakovaně čistil se slovy: "Ty byste nevěřili, jak se ta svatozář rychle špiní."


Pro ilustraci pár obrázků spokojeného Ondry:








Pro úplnost je třeba dodat, že Ondrovu intenzivní hru vydržel jeho polystirenový korpus zhruba čtyři dni. Poté ho při hře rozlomil. Nijak nesmutnil, naopak vymýšlel, jak si s ním bude hrát i nadále. To jsem mu ho už zabavil, neboť jsem nechtěl po bytě nacházet kousky polystirenu. Ondra neprotestoval. Každopádně za nevelkou částku si vyhrál více než dost.

úterý 4. prosince 2012

Jak jsme před rokem lyžovali

Dříve než sem vložím obrázky a odkazy na videa z víkendového bruslení, rád bych vzpomněl, jak jsme s klukama před rokem lyžovali. Bylo to letos v únoru, během jarních prázdnin, kdy jsem byl poprvé s klukama v zimě na horách. Sice jsem měl trochu obavy, jak vše zvládneme, ale vydařilo se to více než dobře. Kluci si poprvé vyzkoušeli lyžování a jak je vidět z videí, na které odkazuji níže, šlo jim to velmi dobře. Takže poslední den jsme vyrazili všichni tři sami na velkou sjezdovku.

Odkazy na videa na YouTube:


Jak Martin stál úplně poprvé na lyžích.

Taky Ondra stál poprvé na lyžích.

Nejprve kluci chvíli trénovali na lyžích spolu.

Martin si poprvé vyzkoušel velkou sjezdovku.

Ondra si užíval lyžování a řádil na malé sjezdovce.

Občas to bylo trochu náročnější na uhlídání, to když na sněhu řádili oba kluci, každý trochu někde jinde.

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 1

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 2

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 3

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 4

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 5

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 6

Jak Ondra jezdil na lyžích z mírného svahu 7

Nakonec i Ondra dostal svého vlastního instruktora a projel se s ním na velké sjezdovce.


Jsem rád, že kluci rádi sportují a když jim něco nejde, tak to zkouší znovu a znovu. Ostatně video ze zimy 2008/2009 ukazuje, že už ve třech letech měl Martin velkou snahu a výdrž. A když to nejde, tak je tady táta, který pomůže.