Jak kluci bruslili

Po delší době jsem na víkend naplánoval výjezd mimo město, kdy jsem chtěl splnit povinnosti se zábavou a vytržením z běžných každodenních starostí. Taky jsme se potřebovali nadýchat čerstvého vzduchu.

Jako vždy jsem byl trochu nervózní, neboť to obnáší především přípravu a balení. Je třeba zabalit nejenom oblečení, ale třeba promyslet, co budeme jíst atd. I když v tom mám už dlouholetou praxi, přece jen je to vždy poměrně náročné. Tentokrát jsem měl dobrý nápad, že si od známých vypůjčíme brusle a vyjde-li to, postaví se na ně kluci podruhé v životě. O jarních prázdninách jsme to jednou vyzkoušeli. Zatímco Martina to bavilo, Ondru moc ne. Měli jsem štěstí, neboť jsme se dobře trefili a mohli jsme tak dorazit na bruslení určené speciálně pro menší děti s možností podpůrných kovových branek pro udržení rovnováhy. Ledový stadion jsme měli skoro celý pro sebe. Kluky to velmi bavilo a po víkendu bruslení označili za největší zážitek. Dokonce i Ondra s radostí bruslil a bruslení považoval za jeden z nejlepších darů k svátku.

Zde pár fotek (omluvte horší kvalitu):

Nejprve se oba kluci proháněli s pomocnými brankami.

 

Ondra bruslil (spíš se na bruslích procházel) s brankouv podstatě celou dobu. Já ho ani nenutil, aby to zkusil bez branky, protože minule se na ledě bouchnul do hlavy a já mu tentokrát zapomněl vzít přilbu. Byl jsem rád, že ho bruslení baví.

Martin brzo pomocnou branku odložil a s odhodlaným heslem na rtech "Jedeme, Slávia, jedeme!" kroužil po stadionu statečně bez ní.

 

 

Unavený ale spokojený Ondra na střídačce.

 

Odkazy na videa (seřazena chronologicky, takže je možné sledovat relativní zlepšení během 40 minut):

První video 

 

Nejprve bylo Martinovo bruslení dost divoké, samé piruety zakončené pády.

I přes opakované pády Martina bruslení bavilo.

Ondra pojal bruslení spíš jako procházku, ale byl spokojený.

Ondra se stylizoval do Romana Červenky (nevadí, že už nehraje za Slávii, ale přestoupil do Lva Praha) a chtěl dát pomyslný gól.

Martin jezdil kolem dokola bez branky a uměl i na povel zastavit (pádem).

Ani Ondra se netrápil pády, neboť "každému hokejistovi se může stát, že spadne".

Martin neohroženě křižoval stadion a povzbuzoval se heslem: "Jedeme, Slávia, jedeme!"

I Ondra to nakonec zkoušel bez opory, ale byl spíš víc na ledě než na bruslích.