S dětmi je legrace. Přemýšlel jsem, co by Ondrovi udělalo radost k svátku a přitom by to nebyla příliš velká pitomost. Bylo mi jasné, že nedávno pořízené pyžamo nepřekonám. Ostatně už tehdy si vybral taky malou hračku. Nakonec jsem Ondrovi koupil docela pěknou knížku na učení písmenek pro předškoláky: Krákorčina abeceda. Z mnoha nabízených publikací mi přišla docela dobrá a navíc byla ve výrázné slevě.
Ondra byl rád, ale nakonec víc ocenil dvě jiné věci. První věcí bylo společné bruslení, o kterém bude zvláštní článek s fotkami a odkazy na videa. Druhou byl polystirenový korpus na věnec za 13,- Kč. Ten Ondru v jednom obchodě skutečně uchvátil a dožadoval se ho tak dlouho, že jsem mu nakonec dal peníze, aby si jej sám koupil. Kdo mě zná, tak ví, že zdaleka ne vždy vyjdu podobným žádostem vstříc. Hlavní je, že to ví i kluci, takže se v podstatě vždy dohodneme a nezažívám velké scény při návštěvách obchodů. Nyní jsem uznal, že jde o celkem neškodnou věc. Navíc jsem byl zvědavý, k čemu Ondra tento korpus potřebuje.
Doma si s ním skutečně hodně vyhrál. Střídavě ho používal jako korunu při korunovaci nebo jako svatozář, kterou po vzoru svatého Václava v příslušném dílu seriálu Dějiny udatného českého národa opakovaně čistil se slovy: "Ty byste nevěřili, jak se ta svatozář rychle špiní."
Pro ilustraci pár obrázků spokojeného Ondry:
Pro úplnost je třeba dodat, že Ondrovu intenzivní hru vydržel jeho polystirenový korpus zhruba čtyři dni. Poté ho při hře rozlomil. Nijak nesmutnil, naopak vymýšlel, jak si s ním bude hrát i nadále. To jsem mu ho už zabavil, neboť jsem nechtěl po bytě nacházet kousky polystirenu. Ondra neprotestoval. Každopádně za nevelkou částku si vyhrál více než dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat