Advent začal sněhovou nadílkou a skončil na blátě a dešti. My jsme s klukama vyrazili do přírody. Pozorovali jsme stopy zvířat ve sněhu. Nalezli jsme také pěknou úrodu jablek, kterým sníh udělal pěkné čepičky. Kluci to komentovali, že vypadají jako velké žaludy.
Rok od roku zřejmě snáším hůř nedostatek Sluníčka, světla a "nadvládu" tmy. Má to však i svoje výhody, neboť s klukama můžeme podnikat večerní procházky, sledovat světelnou výzdobu nebo naopak hvězdnou oblohu.
Jedna momentka z takové procházky. To nejsou popeláři, ale moji kluci v reflexních vestách, aby se mi neztratili.
Procházka byla spojená se vzpomínkou i návštěvou místa, kde jsem byl jako dítě pokřtěný. Pobavilo mě, že kluky fascinovala soška "děkujícího" anděla stejně jako kdysi mne, když jsem byl malým dítětem.
Socha Ukřižovaného...
Vánoční výzdoba, ještě nerozsvícená.
Druhý den jsme ještě stihli její slavnostní rozsvícení.
Fotka z jiného města. Je sice rozmazaná, ale líbila se mi ta "trojice": strom, mariánský sloup a věž kostela.
A ještě fotka čerta ze Staroměstského náměstí. Letos jsme za čerty vyrazili do centra, ale všude bylo jen plno lidí a kluci se hodně báli. Je fakt, že tento čert vypadal hrozivě. Já však klukům dokola opakuji, že jsou to jen převlečení lidé, že není třeba se jich bát. Navíc že se jako křesťané ani čerta bát nemusí. Ďábel nás navíc mnohem víc svádí tím, že nám našeptává, abychom dělali špatné věci (psal jsem o tom už více než před rokem ZDE).
Druhá část adventu byla - asi jako vždy - trochu hektičtější. I když letos to bylo přece jen výrazně lepší. Koupili jsme pěkný stromek, za slušnou cenu a včas. Ani tašku s nákupem jsem tentokrát nikde nezapomněl (jako vloni viz ZDE). A hlavně jsme letos - snad poprvé od smrti manželky - byli v adventu a na Vánoce zdraví (nakonec jsem jen já kašlal - doslova, ne obrazně).
Žádné komentáře:
Okomentovat