Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pátek 27. srpna 2010

Rýmy a školka

Nestíhám, nezvládám, nestíhám... Mám plno fotek, nějaká videa, řadu zážitků, ale večer už nemám sílu je dát sem na blog. Třeba časem...

Kluky poslední dobou baví rýmy. Často jsme hledali různá slova od daného písmene, ale teď jsou větší zábavou rýmy. Při našich cestách jsme to často použili v autě, když byla při cestování dlouhá chvíle (a je to lepší, než 100x odpovídat na otázku "Kdy už tam budem?"). Nebo při čekání v restauraci.

Kluci jsou lumpíci, takže jedním z nejoblíbenějších rýmů je: "STROMEČEK - BLBEČEK".

Já třeba preferuju: "ONDRÁŠEK - RARÁŠEK". Ale Ondra častěji říká: "AUTO - MAUTO".

Ostatně já se nesmyslným slovům nebráním, alespoň vím, že mají cit pro zvuk slov a i já mám občas problém k nějakému slovu najít vhodný rým.

Celkem se ujal i "katolický" rým: "(Nejdřív) KOSTEL - (potom) POSTEL".

Myslím si, že je to celkem dobré zaplnění volného času a je vidět, že kluci se díky tomu učí další nová slova. Např. Martínek se tak naučil slovo SÍDLO (rým ke slovu MÝDLO), což je "místo, kde sídlí lidi".

S Ondrou je legrace a je zajímavé sledovat, že oproti Martínkovi ve stejném věku má s mluvením větší problémy (ale Martínek byl extrém, jak dobře mluvil). Nedávno jsem zjistil, že umí vyslovit všechna písmena kromě R a Ř. Slabiky mu už dělají větší problémy. Např. místo VLČICE říká VAČICE.

Je fakt, že před nástupem do školky je pro Ondru teď důležitější samostatnost při svlíkání a oblíkání nebo při vyměšování. Zatím je to celkem oříšek, ale snad to zvládneme.

Připadá mi pořád ještě tak malý, takže jsem z jeho nástupu do školky dost nervózní, ale on se těší.

Nedávno jsme byli s kamarádkou a jejími třemi dětmi v ZOO. Nejmenší měla tři měsíce a já si uvědomil, že si už ani nedovedu představit, že jsem se o tak malého Ondráška staral. Ten čas letí...


Myslím na to sice často, ale včera večer to na mne zase po nějaké době docela dolehlo a bylo mi líto, že tak malí broučci nemají svojí maminku, kterou by tak moc potřebovali. Včera byl celkově takový zvláštní den, unavený a smutný. Zkusil jsem však udělat česnečku, kterou jsem v tolika podobách při nedávném pobytu na Šumavě ochutnal. Česnečka (se šunkou a se sýrem) se mi povedla, kluci jen chválili a olizovali se. Večer jsem k tomu přidal i pečená kuřecí stehna s rýží a po delší době jsem si načal budvarský ležák. Sice pak nějaká ta slza ukápla, ale vím, že dělám, co můžu (teda ne že by nebylo co zlepšovat). Takže vzhůru, čeká nás další školkový a akademický rok!


Jen pro zajímavost přidávám odkaz na video kluků, jaká je třeba v restauraci alternativa ke hře na rýmy ;-).

středa 25. srpna 2010

Ondra na hrazdě

Postupně snad budu zpracovávat zážitky a záznamy z léta, které jsme si letos opravdu užili.

Tady je odkaz na video, jak byl Ondra na hrazdě.

pondělí 16. srpna 2010

Bouřka nad Prahou

Varování meteorologů před silnými bouřkami se v neděli večer naplnilo i v Praze.

Už vpodvečer se na severu od Prahy formovaly pěkné bouřkové mraky.




Kolem půl deváté začala silná bouřka přecházet i nad severní částí Prahy. Naštěstí tu nebylo tak silné krupobití jako na Praze 4.

Když ustal silný déšť, pokusil jsem se udělat pár obrázků.












V deset hodiny ve zprávách meteorolog oznamoval, že bouřka se do Prahy vrátí, ale už s menší intenzitou. U nás byl opak pravdou a druhá vlna byla na severu Prahy intenzivnější. S ohledem na silný déšť se mi však moc fotek nepodařilo.




Zkoušel jsem i video, ale to se moc nepodařilo.

úterý 10. srpna 2010

Strakapoud

Tak tento video úlovek z dnešního výletu za Prahou mě opravdu potěšil. Škoda jen, že není slyšet to ťukání.





Možná, že kvalita videa na YouTube je o něco lepší.


pondělí 9. srpna 2010

Hádanka: Co je to za pavouka?

Vzhledem k tomu, že se minulá hádanka ukázala být příliš snadnou, zkusím snad něco složitějšího a pro změnu z jiného oboru.

Jakého pavouka jsme s klukama potkali při procházce na Rokycansku?




Dlouho jsem zápasil se svým foťákem, abych udělal lepší fotku než je tato a zachytil detail pavouka na pozadí s vodou. Stále totiž fotím na inteligentní automat, takže ani nevím, zda to můj přístroj dokáže. Každopádně mně se to tentokrát nepodařilo. Třeba se to časem naučím.

pátek 6. srpna 2010

Kondiční cvičení s dětmi :-)

Nedávno jsem tu psal o tom, jak jsem si pořídil hrazdu a nové činky. Od té doby se podle možností a času snažím trochu cvičit jako kdysi.

S dětmi je to někdy trochu náročné, ale jde to. Kluci zatím celkem pochopili, že mi na činky nesmí šahat a za odměnu mi třeba mohou pomoct zašroubovat závit na závažích nebo se pověsit na hrazdu (i když to jsem prozatím po nedávno zjištěné nestabilitě zrušil).

Dnes jsem kluky pro změnu na chvilku zapojil tak, že jsem si z nich výjimečně udělal závaží, což se jim líbilo.

Zde je "instruktážní video" Kondiční cvičení pro táty s dětmi :-) na YouTube.

Hádanka: Chronogram

Po delší době jsem tady opět s hádankou. Pokud znáte římské číslice, bude pro vás jednoduchá.

Jaký letopočet je uveden v chronogramu na obrázku?


čtvrtek 5. srpna 2010

Martínek fotbalista

Už před dvěma lety to Martínkovi šlo dobře s míčem a oba nás to pochopitelně bavilo. Pak nějak bylo míň času a já si na jaře všimnul, že jeho "kopací technika" je horší. Takže zase trochu využíváme čas a vhodné příležitosti, abychom si hráli s míčem.

Před pár dny se zase vyskytla příležitost a hlavně Martínek měl chuť. Tak jsem mu schválně posílal vysoké míče, aby si s nimi poradil. Líbilo se mi jeho zaujetí a zkusil jsem ho zachytit. S připraveným foťákem u oka jsem mu kopal a snažil se ho vyfotit.

Výsledkem je několik akčních fotek.













Tuto považuji za obzvlášť vtipnou, protože jsem zachytil okamžik, kdy Martínka těsně přeletěl míč (je téměř schovaný za jeho hlavou).

Ondra a sloni

Už jsem několikrát zmiňoval, že mám městské děti, takže je pro ně jakákoliv příroda zajímavá. Na druhou stranu se kluky snažím vést k vnímání přírody. Martínek pozná pár ptáčků, podle vzhledu nebo podle hlasu, některé stromy (poslední dobou mě hlavně baví "kanadský list", tj. javor). Vždycky venku pozorujeme rozmanité hemžení (viz např. zde)...

Je u toho i hodně legrace. Vzpomínám si, že když jsme jeli za Diny, tak jsem kluky mimo jiné lákal na ovečky. Ondra se hned ptal, jestli tam budou taky sloni (jeho oblíbené zvíře). "Sloni tam nebudou," myslel jsem si a přesvědčoval o tom Ondru. Pak jsem na to úplně zapomněl. Vzpomněl jsem si později. Ondra na písku na zahradě u Diny totiž mezi hračkami našel malého umělohmotného slona a vítězoslavně s ním zamával a volal na mne: "Vidíš, mají tu i slona!" :-)




Ilustrativní foto z naší nedávné návštěvy ZOO ve Dvoře Královém.

Na návštěvě v Ovečkově

Kdykoliv učiní Diny na svém blogu zmínku o nás, tak se výrazně zvedne návštěvnost mého blogu. Včera to bylo téměř čtyřikrát...

Tentokrát byla důvodem zpráva Diny o naše setkání s ní a jejími dětmi. Příchuť zajímavosti našeho setkání dodala asi i skutečnost, že si některé čtenářky jejího blogu mysleli, že jsem její Fénix, o kterém se občas zmiňuje. Přitom my jsme se až do této doby osobně ani nesetkali...

Byli jsme s klukama a s přáteli na pár dní poblíž Rokycan. Takže mě napadlo, že bychom se mohli domluvit s Diny a zajet se podívat za nimi do Ovečkova. Domluvili jsme se na úterní odpoledne, ale vyjížděli jsme docela pozdě, protože hodně pršelo.

Už dopoledne jsem klukům říkal, že zajedeme za kamarádkou. Martínek spustil proud otázek, které pokládá v obdobných případech:
"Má nějaké děti?"
"Čtyři děti, dva kluky a dvě holky," odpovídám.
"A má nějakého chlapa?"
"Ano, má."
"Aha," reaguje Martínek a na chvíli se zamyslí. "Takže bychom potřebovali dvě holčičky, aby to bylo vyrovnané," spekuluje dál Martínek. Oni totiž kluci kromě ženské docela touží po malé sestřičce.

Úmyslně jsem mu neříkal, že jedeme k dětem, kterým zemřel tatínek. Obával jsem se totiž, že by to hned po příjezdu chtěl řešit a provádět nějaké "místní šetření". Naopak Diny mi řekla, že když svým dětem povídala o našem příjezdu a zmínila skutečnost, že nám zemřela maminka, tak děti jakoby trochu pookřály nad tím, že některé děti taky přišly o jednoho z rodičů.

Mimochodem já jsem tu informaci řekl Martínkovi na cestě zpět a překvapilo mě, jak opakovaně trval na tom, že to ho asi srazila ta zpěvačka. Nepamatuju si, že bych s ním mluvil o nehodě Dary Rolinc a taky se už nějakou dobu snažím, aby tu neběžěly zprávy. On Martínek je a asi bude taková černá kronika...

Diny stavení jsme našli hned, ani jsem se nemusel ve vsi ptát, kde najdeme tu "smutnou vdovu", která chová ovečky a kterou naše banda kluků jede potěšit (samozřejmě si dělám legraci, tohle bych se neptal). Trojlístek nás už vyhlížel, takže to bylo milé přivítání. Milé bylo rovněž to, jak si děti spolu začaly hrát a mohli jsme je nechat. Klukům se samozřejmě líbil pěkný dětský pokojíček, takže mi párkrát řekli, že by chtěli taky takový.

Mohli jsme se zdržet jen dvě hodinky, které rychle utekly. Vrtkavé počasí nám ukázalo svojí vlídnější tvář, takže jsme se mohli zajít podívat i na zvířata, což je pro moje městské děti vždy atrakce.

Za celý pobyt u Diny jsem udělal jen dvě fotky. Jednak jsem nechtěl vypadat jako zvědavý reportér, ale především jsem se spolehl na to, že fotografování s profesionálním přístupem převzala Zuzka. Takže fotky dětí jsou na blogu u Diny tady a tady.

Jedna moje fotka zachycuje kluky, jak běží za Davidem...




...který je vzápětí učí "chůzi mezi bobky".




Že tu chůzi malý Ondra nezvládnul, jsem zjistil poté, co jsem ho vzal do náruče a on se mi otřel nohou o kalhoty. No jo vesnice...

Diny naši návštěvu ukončila stylově jako pan Montgomery Burns ze seriálu Simpsonovi. Už z okna domova vyzvala nejprve Zuzku a pak Davida, aby vypustili psy (pro ty, co seriál příliš neznají jeden odkaz). Už byl stejně čas, kdy jsme museli jít, takže jsme se rozloučili.

Bylo to velmi příjemné setkání a pěkně jsme si ho užili. Děkujeme!