Malí přírodovědci

Páteční den byl po nějaké době opět velmi pěkným dnem, což nás přimělo, abychom odpoledne vyrazili za nějakým dobrodružstvím.

Jsme kluci a máme rádi společnost, zvlášť dámskou, takže jsme přemýšleli o nějaké "milé společnosti". To však nějak nevyšlo, přece jen to byl trochu spontánní nápad (domluvy dopředu nám v tomhle směru moc nejdou, takže je to s námi složitější). Ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme byli rozhodnutí si tak pěkný den užít.

Jen dodávám, že jsme v pátek dopoledne samozřejmě vytáhli kola, cestou do školky jel jen Ondra, cestou z ní už i Martínek. Jen já jsem brusle zatím nechal odpočívat ;-)

Tady jsou dvě pěkné momentky, jak Martínek pomáhá Ondrovi na kole, resp. běží vedle něho (mimochodem to je dobrý nápad, jak ráno pospíchat do školky příjemným způsobem).






Samozřejmě že skoro při každé procházce pozorujeme to hemžení v přírodě. Martínek má třeba hrůzu z kdejakého pišišvora, momentálně zvlášť z tiplice, kterou považuje za velkého komára a bojí se projít kolem místa, když jí někde zpozoruje. Ostatně matně si vzpomínám, že jsem se jí asi taky kdysi bál...

Nejvíc nás baví pozorovat mravence a broučky. Možná to souvisí také s tím, že nejoblíbenější četbou je momentálně Ferda mravenec a Brouk Pytlík.

Tak nás napadlo, že se Martínek rozdělí o svůj bonbón s mravenci a budeme pozorovat, jak si pochutnávají. Kluci pořád někde dostávají bonbóny a mně se ne vždy podaří tomu zabránit. Tak se mi tenhle způsob jevil jako přijatelný pro všechny, pro kluky, pro mne i pro mravence. Ondra se nedělí tak rád jako Martínek, takže s ním je vždy domluva trochu složitější. Ale když už se slibný kompromis s Ondrou ohledně bonbónu blížil a dával jsem mu čas na rozmyšlenou, tak Ondra za chvilku přišel s tím, že bonbón omylem spolknul. Naopak Martínek svůj bonbón nabídnul sám. Je fakt, že po určité chvilce přemýšlel nad tím, že si mravenci už dost pochutnali, takže by si zase mohl pochutnat on, ale naštěstí nebyl velký problém mu to rozmluvit. Takže jsme se bavili pozorováním mravenců, jak si na bonbónu pochutnávají a přilepují se k němu. Odnesli jsme si alespoň poučení, že jim příště bonbón rozbijeme na menší kousky. Což o to, já jsem to měl v úmyslu, ale nechtělo se mi s ocumlaným bonbónem víc manipulovat. Zvlášť když jsem poslední vodu vypotřeboval na umytí zapatlaného Martínka.




Ale hlavně nás pobavil jeden brouček (jak jsem se nakonec dozvěděl, tak o broučka nejde, ale o tom později), který se při ohrožení stáčí do kuličky, což jsme si opakovaně ověřili na vlastní oči viz k tomu video na YouTube.

A tady ještě fotka...




Zvířátko jsem nemohl najít v atlasech brouků ani hmyzu obecně. Ono se totiž nejedná o hmyz, jak jsem zjistil, ale o suchozemského korýše. Ještěže máme ten internet. Pak už zbývalo jen rozhodnout, zda se jedná o stínku obecnou nebo o svinku obecnou. Jestli jsou informace zde pravdivé, tak se jednalo o svinku, která se údajně od stínky liší právě tím, že udělá tu kuličku.

Takže jsme si to nejenom pěkně užili ale zase jsme se něco nového dozvěděli.