Stříhání

Už delší dobu jsem se chystal na stříhání kluků. Přece jen pod helmu a pod kšiltovku je pro moje sportovce vhodnější krátký sestřih. Ostatně i na "údržbu" je to snadnější, např. když mají kluci hlavu plnou písku. Taky jako prevence před breberkami v hlavě v kolektivu je to vhodnější atd. V neposlední řadě je třeba říct, že já ani jinak než strojkem stříhat neumím, i sebe taktko stříhám.

Martínka jsem ostříhal strojkem už v úterý na Den dětí. Před návštěvou slavnostní inaugurace našeho nového pana děkana.

Předtím...








... a potom.






Ondrovi se sestřih Martínka líbil. Hladil ho po hlavičce a říkal, že to má jako ostříhanou travičku. Sám však zatím stříhání odmítal. Případně byl ochoten se stříháním souhlasit, ale až "zítra".

Jsem sice přesvědčen, že za určitých okolností se s teroristy a dětmi nevyjednává, ale zrovna tohle není ten případ. Navíc Ondra je prostě jiný než Martínek a období vzdoru a objevování svojí vlastní osobnosti u něj probíhá podstatně bouřlivěji. Je třeba taky připomenout, že když byl Martínek ve stejném věku, tj. mezi druhým a třetím rokem, tak jsme žili zcela jinými starostmi. Známé psycholožy mi také říkaly, že ten Ondrův vzdor je vlastně známkou normálního vývoje a normální situace doma.

Nakonec v pátek nastal vhodný čas, kdy Ondra, za příslib, že to nebude bolet a bude to trvat jen chvilku, chtěl hlavičku taky ostříhat jako travičku. Což se taky stalo...






A tady jsou už oba kluci ostříhaní a při svém oblíbeném každodenním cáchání ve vodě...