Slunečný víkend a marod

První červnový víkend sliboval konečně pěkné počasí, které nakonec bylo možná až příliš horké. Po vydařeném pátečním odpoledni jsme plánovali na chvíli vyjet i mimo Prahu. Všichni, zvlášť Martínek, jsme se na to těšili.

Už ve čtvrtek jsem měl dojem, že Martínek nevypadá úplně nejlíp. Stěžoval si na bolest bříška a byl unavenější. Také proto ani ten den nešel do školky a nakonec jsme ani nevyrazili na závěrečné setkání maminek v rámci kurzu Alfa, které bylo spojeno s možností využít masáž (tj. zatímco na předchozích setkáních se masírovala duše nebo rozum - samozřejmě řečeno s nadsázkou - tak tentokrát nabídka zahrnovala i masáž těla). Už jsme sice byli téměř nachystaní a Martínek chtěl jít s námi (což byl taky hlavní důvod, proč jsem ho ten den ráno odhlásil ze školky), ale viděl jsem silný déšť, vnímal jsem ne zrovna dobrou kondici nás všech a hlavně jsem dal přednost přípravě přednášky a semináře, které mě čekaly večer.

V pátek šel Martínek s radostí opět do školky. Podvečerní stížnosti na bříško a bolest hlavy jsem zčásti přisuzoval teplému počasí, ostatně i jeho náhlé změně a cestování autem.

V sobotu sice Martínek sledoval hodiny, moje přípravy a stále se chodil ptát, kdy už vyrazíme, ale cítil se unavený a polehával v posteli u pohádek. Snídal málo a opět si stěžoval na bříško. Zpomalil jsem tempo příprav a vyčkával, jak se situace vyvine. Když jsem mu před polednem naměřil mírně zvýšenou teplotu, odřekl jsem naši účast na společné akci a začal přemýšlet nad obědem (počítal jsem s tím, že se najíme venku). Mrzelo nás to, ale brali jsme to jako darovaný volný čas, kdy můžeme jen odpočívat (a já dopisoval na blogu, četl jsem si a chystal další výuku). Navíc jsem se zase pokoušel o nácvik chození mladšího Ondry na nočník. Být bez plenky bylo pro něj příjemnou změnou, párkrát si i sám řekl na nočník. Jen bylo legrační, když se po vykonané malé potřebě vždy dožadoval toaletního papíru, aby si utřel pindíka. Nevím, kde to okoukal ;-).

Jak tak nějak den plynul a Martínka jsem čas od času zašel pohladil, tak najednou cítím, že celý hoří. Teploměr hned ukázal 39,9, po chvíli dokonce 40,1, což jsem asi ještě u kluků neviděl. Sice se při měření v zadečku odečítá zhruba 0,5 stupně, ale i tak to byla velká teplota. Překvapilo mě to, protože Martínek byl sice unavený a pobolívalo ho bříško, ale jiné známky nějaké nemoci neprojevoval.

Takže jsem dal léky proti horečce a hlavně jsme začali chladit. Martínek to snášel opravdu obdivuhodně statečně...



... (včetně poněkud křečovitého úsměvu do objektivu)




Důvěrně známý průjem signalizoval nějakou střevní virózu, naštěstí to nebylo zatím tak dramatické jako jindy. Večer sice zase začal zatápět, ale asi už ne tolik. Navíc noc byla klidná a v neděli byl sice slabý, ale odpoledne už bez teploty a dokonce se dožadoval jízdy na kole.

Pěkné víkendové počasí jsme tedy nakonec sledovali jen z okna. V pondělí jsem musel odříct plánované očkování, další plánované aktivity i školku. Zdá se, že Martínkovi už je výrazně líp. Bude však záležet na bříšku a na střevech, jak se s tím vypořádají. Bohužel jsme už něco podobného s Martínkem před časem zažili. Bolest bříška, poměrně malé střevní potíže a krátkodobá, ale vysoká teplota. Když jsem myslel, že už je po všem, přesně za týden se to opakovalo a bylo to mnohem silnější a delší (potíže přetrvávaly v podstatě týden a už se chvílemi uvažovalo o umělé výživě). Takže vyčkáváme a doufám, že bude klid.


V neděli k večeru nám zplodiny z prolétávajích letadel poskytly zajímavý pohled na znamení na nebi...