Narozeninová párty

Máte doma malé dítě/děti? Máte pocit, že skoro všechno mají? Chcete jim přesto udělat radost a oslavit s nimi nějaké výročí, svátek nebo narozeniny? Tak si můžete třeba pro inspiraci přečíst, jak jsme to udělali my.


Pokud někomu přišlo moje včerejší vzpomínání u příležitosti Ondrových 3. narozenin smutné a myslí si, že jsme tady jen smutně seděli a koukali do zdi, tak je na omylu. Opak je pravdou.

Ale pěkně popořádku. Vlastně se ještě musím vrátit k úternímu odpoledni, kdy jsme navštívili naši milou paní doktorku. Martínek absolvoval očkování, dostal druhou dávku proti klíšťové encefalitidě. Ondru čekala kontrola ve třech letech. S ohledem na pěkně počasí jsme opět vyrazili na kolečkách, tj. kluci na kolech a já jsem po delší pauze opět nasadil brusle. Navíc s dobrou náladou, jak je vidět na obrázku (rozdovádění kluci ještě před očkováním):




Martínek vydržel píchnutí vakcíny a pak celý zbytek návštěvy prohrabával velkou zásobárnu hraček u paní doktorky a vybíral si "odměnu" pro sebe i pro Ondru. Zato Ondra, který po obědě nespal a už se mnou dopoledne strávil téměř dvě hodiny na kole, byl celý rozmrzelý. Chvílemi pofňukával a občas odmítal plnit pokyny paní doktorky. Ovšem nejvíc ho naštvalo to, když jsme se s paní doktorkou domluvili, že s ohledem na podzimní nástup do školky, dostane vakcínu proti žloutence. Injekci oplakal více než je zvykem, i když za chvilku si už zase hrál s "odměnou".

Ten den jsme vyrazili na kola a brusle ještě potřetí, protože jsem potřeboval zajít do knihovny a na nákup a v neposlední řadě jsme využili možnost procházky s milou návštěvou. Ale asi toho bylo zvlášť na Ondru moc, protože několikrát buď spadnul z kola (resp. třeba pod ním spadlo jen kolo a on to pěkně ustál, ale kňoural i tak) nebo zakopnul. Korunu však nasadil tím, že při příchodu domů, kdy si během odemykání přes mé protesty lezou s Martínkem na schody, zhruba z poloviny schodiště spadnul a skulil se dolů (naštěstí měl helmu). Nic se mu nestalo, jen byl vylekaný (já ostatně taky) a snad si konečně bude pamatovat, že na schodišti se nehraje.


Narozeninový den byl pro kluky nakonec ve znamení odpočinku. Když jsem je ráno viděl a slyšel jsem, jak si oba stěžují na bolavou ručičku (po injekci) a nikem se jim nechce. Odhlásil jsem Martínka ze školky, pustil jim pohádky a nechal je odpočívat.

Už pár dní jsem měl dilema, co vlastně Ondrovi dát k narozeninám. Mám pocit, že všechno má. Jediné, co už pro něj nějakou dobu sháním, bez ohledu na narozeniny, jsou dětské kšandy, ale nechápu, proč mi všude říkají, že je momentálně nemají. Navíc mám pocit, že naším problémem není nedostatek věcí, ale naopak jejich přebytek. Už takhle kluci dostávají plno věcí (já si je naopak pořizuju sám), takže se mi nechce něco jen tak přiávat. Taky mám v hlavě řadu scén dětí, které při nějaké příležitosti dostávají jeden dárek za druhým. Dárky vzápětí dávají na jednu hromadu, z nich si jednu nebo dvě věci vyberou a zůstane to ležet.

Tak jsem si říkal, že kluky především slavnostně naladím. Takže už od víkendu jsem jim říkal, že Ondra má ve středu narozeniny. Kluci to zase vykládali každému na potkání (díky tomu třeba v obchodě dostali nějaké sladkosti - já si nemyslím, že by to dělali takhle cíleně, ale když Martínek spustí, že tohle je můj brácha, dneska má narozeniny a támhle je můj táta a maminku máme v nebíčku..., tak kdo by odolal?). Původně jsem neuvažoval o nějaké zvláštní oslavě. Když jsem však dostal trochu vyčiněno, že bychom to měli s Ondrou pořádně oslavit, tak jsem si vzpomněl na heslo, které mají kluci minimálně od Silvestra rádi. Uděláme si párty!

Škoda, že jsem nenahrál Martínka, jak mi s vážnou tváří začal vypočítávat, co všechno k takové párty patří. Především papírové čepice, tyčinky, něco dalšího, co si už nepamatuju a hlavně ohňostroj (to je právě ten silný zážitek ze Silvestra, kdy jsme si to doma pěkně užili a večer byl zakončený rachejtlemi, které tady všichni kolem pouštěli a my to sledovali z domova). Tak jsem opatrně vysvětloval, že tentokrát to bude bez ohňostroje, ale i tak to bude dobrá párty.

Kluci ve středu odpoledne (po pozdním obědu) dlouho spali, takže to pomalu vypadalo, že nikam nevyrazíme. Tahal jsem je z postele, že musíme nakoupit na párty. Navíc jsem si říkal, že Ondru přece jen vezmu do hračkářství, aby si něco vybral. Osobně si myslím, že jemu to bylo trochu jedno, protože pořád od někoho něco dostává, ale kdekdo se prostě ptá, co jsi dostal? Ona to taky byla legrace, protože si Ondra dlouho nemohl nic vybrat. Chodil od regálu k regálu, chvilku chtěl tohle, pak zase tamto a vlastně nic. Zato Martínek chtěl skoro všechno a stále argumentoval tím, že "aby mu to nebylo líto" (tj. že on by měl taky něco dostat, aby mu nebylo líto, že dostává Ondra, který má narozeniny). Když už to vypadalo na fiasko a očekával jsem, že nás paní prodavačka z obchodu vyhodí (ale asi jsem působil odhodlaně, že nějakou korunu přece jen pustím, tak to vydržela), tak jsem Ondru přesvědčil, že malé červené autíčko bude tím správným dárkem.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že v jednom měl Ondra naprosto jasno a to byl nakonec i důvod, proč se mi je podařilo dostat z postele ven a do obchodu. Už dlouhou dobu Ondra toužil po dortu Berušce. Při každé návštěvě obchodu chodil kontrolovat, jestli ho mají a těšil se, že mu ho koupím. Toto jeho odhodlání mě nakonec přesvědčilo, že ten dort, který od pohledu vypadal nezdravě, což potvrzoval i pohled na složení, bude ten pravý dárek, který si bude pamatovat.

A skutečně, Ondra byl velmi šťastný a spokojený, když jsme dort naložili.






V obchodě jsme strávili docela dost času. Martínek pořád něco nosil a vysvětloval mi, že tohle budeme na naší párty určitě potřebovat. Třeba tyčinky nestačily jedny, ale raději hned dvoje, kdyby náhodou došly atd.

Domů jsme dorazili docela pozdě a já se už o naší párty začínal strachovat. Naštěstí s vidinou párty kluci šlapali jako hodinky. V rychlosti jsem udělal knedlíky s vajíčkem, protože jsem se obával, že rajská polévka z oběda by asi nebyla nejvhodnější kombinací s beruškovým dortem. A protože knedlík s vajíčkem běžně nedělám, tak nebylo těžké to považovat už za součást párty.

A jak taková párty u nás vlastně vypadá? Stačí si nasadit papírovou čepici, projevit trochu nadšení a ke všem běžným věcem a činnostem přidat slovíčko párty, tj. pártyjídlo, pártytyčinky, pártyhudba, pártyrohlík, pártypolívka atd.

A že jsem si to opravdu užili, na to se můžete podívat na fotkách:

Kluci ještě při pártyjídle.




Ondra se svým vysněným dortem.








Sfouknout svíčky byl pro Ondru problém.






Naštěstí mu pomohl Martínek.




Takže si kluci mohli ukázat, že jsou prostě jedničky.




Pak už začalo porcování dortu Berušky.










Kluci postupně oloupali marcipánové ozdoby dortu a bohatě jim to stačilo. Bylo to neuvěřitelně sladké a jen to potvrdilo můj odhad, že to není zrovna nejlepší dort, ale to vůbec nevadilo, hlavně že si kluci užili legraci. Když druhý den Ondra kousek dortu ochutnával (raději bez marcipánové polevy), tak po dvou lžičkách prohlásil, že mu to nechutná. Přesto ještě chvíli s ním zápasil, protože to byl přece jeho dort.

Následuje docela zajímavá momentka, kde je v pozadí vidět dovádějící Martínek.




Samozřejmě co by to bylo za párty bez pártytyčinek...




.. a bez dárku.




Pak už začala volná zábava a blbnutí.

Martínek a jeho škleby...








Ondra...






A opět Martínek...





Párty netrvala moc dlouho, přece jen bylo už docela dost hodin, ale pěkně jsme si to užili.


Teď tady Martínek sleduje, že píšu o naší párty a říká mi: "Tati, napiš tam: Párty byla nejlepší na světě, lepší být už nemohla. Párty byla na Ondrovo narozky."