Minulý víkend jsme s klukama strávili na výjezdním zasedání, které se konalo v pěkném konferenčním centru Immanuel u rybníka Dlouhý.
Hned po příjezdu jsme se začali zabydlovat. Na obrázku Ondra s nočníkem a Martínek s matrací do cestovní postýlky (kterou jsme nakonec nevyužili).
Ubytování bylo pěkné.
Hned prvni noc jsme však zjistili, že na jedné dvoulůžkové posteli bez zábran se všichni tři prostě nevyspíme (zvlášť s ohledem na Ondrovo noční "putování"). Tak jsme trochu improvizovali.
Sice jsme usínali spořádaně...
...brzo jsem však musel Ondru přesunout na přisunutý gauč.
Ráno mi připadala poloha kluků téměř identická.
Ještě v pátek večer se rokovalo ve velké jídelně, ke bylo nějaký čas možné, že si kluci malovali a já přitom mohl sledovat probíhající diskusi u vedlejšího stolu. Navíc kluci byli velmi ukáznění. Nejenomže šeptali, ale v jednu chvíli měl Ondra svůj typický záchvat zlosti, k mému překvapení se však rozčiloval šeptem.
Od soboty se rokování konalo v učebně v prvním patře a podle agendy jsme se s Ivanou (hlídací "babičkou") střídali u kluků.
Kluky především zaujal pisoár pro děti na pánských záchodech. To se hodilo, neboť Ondra si zrovna začal poměrně důsledně říkat na čůrání (zatímco druhou potřebu vykonává dále do plenky nebo do kalhot).
Klukům se taky líbil sprchový kout a hlavně způsob jeho zavírání. Takže si tam spolu před koupáním hráli na metro. Po slovech "ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají", se dveře sprchového koutu zavřely a kluci jakoby odjeli na oznámenou stanici, aby se vzápětí dveře zase otevřely a kluci se se mnou s nadšením přivítali.
Po delší době jsme byli i na noc mimo domov a bylo to docela příjemné. Jen cestou tam trochu blinkal Ondra a bezprostředně po návratu pro změnu Martínek, kterému však nebylo úplně dobře už ráno před odjezdem. Příště, až budeme cestovat, zřejmě zkusím Kinedryl.
Taky jsem si během tohoto víkendu opět uvědomil, jak se mi docela těžko kloubí pracovní povinnosti se starostí o kluky a domácnost.
Jéé, hra na metro je super!!!
OdpovědětVymazatJinak zírám, ž esi dokážou ukázněně malovat s vodovkama - tuhle záludnost jsem králící já ještě utajila :oDDDDDDD
Jéé na Dlouhém to znám, ale je to roky co jsme tam byli na sborové dovolené. Hezky to dali do pořádku..no s tím spaním jste si koukám hravě poradili. My když někam dorazíme, tak skoro pravidelně všechny pošlu ven a přestavuju :)
OdpovědětVymazatTěžko kloubíš dohromady? Vždyť zrovna tohle je ukázka, jak to krásně zvládáš ..... držím palečky , ať to jde takhle dál
OdpovědětVymazatMilý pane Martine,
OdpovědětVymazatdovolte, abych Vám řekla, že jste úžasný a že jste mi poskytl velkou úlevu. Je mi 33let mám také 2 malé děti a rakovinu s beznadějnou prognozou. Co mě nejvíce trápilo, byla skutečnost, že jsem si nedovedla vůbec představit, jak to manžel bude zvládat až tu nebudu. Asi není náhoda, že jsem narazila na Vaše stránky. Děkuji, že jste rozsvítil svým příběhem světlo mé naděje, že můj manžel i mé děti mohou tuhle těžkou životní zkoušku ustát. Ani nevíte, jak moc mě to trápí. S pozdravem V.Žďánská