Na návštěvě v Ovečkově

Kdykoliv učiní Diny na svém blogu zmínku o nás, tak se výrazně zvedne návštěvnost mého blogu. Včera to bylo téměř čtyřikrát...

Tentokrát byla důvodem zpráva Diny o naše setkání s ní a jejími dětmi. Příchuť zajímavosti našeho setkání dodala asi i skutečnost, že si některé čtenářky jejího blogu mysleli, že jsem její Fénix, o kterém se občas zmiňuje. Přitom my jsme se až do této doby osobně ani nesetkali...

Byli jsme s klukama a s přáteli na pár dní poblíž Rokycan. Takže mě napadlo, že bychom se mohli domluvit s Diny a zajet se podívat za nimi do Ovečkova. Domluvili jsme se na úterní odpoledne, ale vyjížděli jsme docela pozdě, protože hodně pršelo.

Už dopoledne jsem klukům říkal, že zajedeme za kamarádkou. Martínek spustil proud otázek, které pokládá v obdobných případech:
"Má nějaké děti?"
"Čtyři děti, dva kluky a dvě holky," odpovídám.
"A má nějakého chlapa?"
"Ano, má."
"Aha," reaguje Martínek a na chvíli se zamyslí. "Takže bychom potřebovali dvě holčičky, aby to bylo vyrovnané," spekuluje dál Martínek. Oni totiž kluci kromě ženské docela touží po malé sestřičce.

Úmyslně jsem mu neříkal, že jedeme k dětem, kterým zemřel tatínek. Obával jsem se totiž, že by to hned po příjezdu chtěl řešit a provádět nějaké "místní šetření". Naopak Diny mi řekla, že když svým dětem povídala o našem příjezdu a zmínila skutečnost, že nám zemřela maminka, tak děti jakoby trochu pookřály nad tím, že některé děti taky přišly o jednoho z rodičů.

Mimochodem já jsem tu informaci řekl Martínkovi na cestě zpět a překvapilo mě, jak opakovaně trval na tom, že to ho asi srazila ta zpěvačka. Nepamatuju si, že bych s ním mluvil o nehodě Dary Rolinc a taky se už nějakou dobu snažím, aby tu neběžěly zprávy. On Martínek je a asi bude taková černá kronika...

Diny stavení jsme našli hned, ani jsem se nemusel ve vsi ptát, kde najdeme tu "smutnou vdovu", která chová ovečky a kterou naše banda kluků jede potěšit (samozřejmě si dělám legraci, tohle bych se neptal). Trojlístek nás už vyhlížel, takže to bylo milé přivítání. Milé bylo rovněž to, jak si děti spolu začaly hrát a mohli jsme je nechat. Klukům se samozřejmě líbil pěkný dětský pokojíček, takže mi párkrát řekli, že by chtěli taky takový.

Mohli jsme se zdržet jen dvě hodinky, které rychle utekly. Vrtkavé počasí nám ukázalo svojí vlídnější tvář, takže jsme se mohli zajít podívat i na zvířata, což je pro moje městské děti vždy atrakce.

Za celý pobyt u Diny jsem udělal jen dvě fotky. Jednak jsem nechtěl vypadat jako zvědavý reportér, ale především jsem se spolehl na to, že fotografování s profesionálním přístupem převzala Zuzka. Takže fotky dětí jsou na blogu u Diny tady a tady.

Jedna moje fotka zachycuje kluky, jak běží za Davidem...




...který je vzápětí učí "chůzi mezi bobky".




Že tu chůzi malý Ondra nezvládnul, jsem zjistil poté, co jsem ho vzal do náruče a on se mi otřel nohou o kalhoty. No jo vesnice...

Diny naši návštěvu ukončila stylově jako pan Montgomery Burns ze seriálu Simpsonovi. Už z okna domova vyzvala nejprve Zuzku a pak Davida, aby vypustili psy (pro ty, co seriál příliš neznají jeden odkaz). Už byl stejně čas, kdy jsme museli jít, takže jsme se rozloučili.

Bylo to velmi příjemné setkání a pěkně jsme si ho užili. Děkujeme!