Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 5. srpna 2010

Na návštěvě v Ovečkově

Kdykoliv učiní Diny na svém blogu zmínku o nás, tak se výrazně zvedne návštěvnost mého blogu. Včera to bylo téměř čtyřikrát...

Tentokrát byla důvodem zpráva Diny o naše setkání s ní a jejími dětmi. Příchuť zajímavosti našeho setkání dodala asi i skutečnost, že si některé čtenářky jejího blogu mysleli, že jsem její Fénix, o kterém se občas zmiňuje. Přitom my jsme se až do této doby osobně ani nesetkali...

Byli jsme s klukama a s přáteli na pár dní poblíž Rokycan. Takže mě napadlo, že bychom se mohli domluvit s Diny a zajet se podívat za nimi do Ovečkova. Domluvili jsme se na úterní odpoledne, ale vyjížděli jsme docela pozdě, protože hodně pršelo.

Už dopoledne jsem klukům říkal, že zajedeme za kamarádkou. Martínek spustil proud otázek, které pokládá v obdobných případech:
"Má nějaké děti?"
"Čtyři děti, dva kluky a dvě holky," odpovídám.
"A má nějakého chlapa?"
"Ano, má."
"Aha," reaguje Martínek a na chvíli se zamyslí. "Takže bychom potřebovali dvě holčičky, aby to bylo vyrovnané," spekuluje dál Martínek. Oni totiž kluci kromě ženské docela touží po malé sestřičce.

Úmyslně jsem mu neříkal, že jedeme k dětem, kterým zemřel tatínek. Obával jsem se totiž, že by to hned po příjezdu chtěl řešit a provádět nějaké "místní šetření". Naopak Diny mi řekla, že když svým dětem povídala o našem příjezdu a zmínila skutečnost, že nám zemřela maminka, tak děti jakoby trochu pookřály nad tím, že některé děti taky přišly o jednoho z rodičů.

Mimochodem já jsem tu informaci řekl Martínkovi na cestě zpět a překvapilo mě, jak opakovaně trval na tom, že to ho asi srazila ta zpěvačka. Nepamatuju si, že bych s ním mluvil o nehodě Dary Rolinc a taky se už nějakou dobu snažím, aby tu neběžěly zprávy. On Martínek je a asi bude taková černá kronika...

Diny stavení jsme našli hned, ani jsem se nemusel ve vsi ptát, kde najdeme tu "smutnou vdovu", která chová ovečky a kterou naše banda kluků jede potěšit (samozřejmě si dělám legraci, tohle bych se neptal). Trojlístek nás už vyhlížel, takže to bylo milé přivítání. Milé bylo rovněž to, jak si děti spolu začaly hrát a mohli jsme je nechat. Klukům se samozřejmě líbil pěkný dětský pokojíček, takže mi párkrát řekli, že by chtěli taky takový.

Mohli jsme se zdržet jen dvě hodinky, které rychle utekly. Vrtkavé počasí nám ukázalo svojí vlídnější tvář, takže jsme se mohli zajít podívat i na zvířata, což je pro moje městské děti vždy atrakce.

Za celý pobyt u Diny jsem udělal jen dvě fotky. Jednak jsem nechtěl vypadat jako zvědavý reportér, ale především jsem se spolehl na to, že fotografování s profesionálním přístupem převzala Zuzka. Takže fotky dětí jsou na blogu u Diny tady a tady.

Jedna moje fotka zachycuje kluky, jak běží za Davidem...




...který je vzápětí učí "chůzi mezi bobky".




Že tu chůzi malý Ondra nezvládnul, jsem zjistil poté, co jsem ho vzal do náruče a on se mi otřel nohou o kalhoty. No jo vesnice...

Diny naši návštěvu ukončila stylově jako pan Montgomery Burns ze seriálu Simpsonovi. Už z okna domova vyzvala nejprve Zuzku a pak Davida, aby vypustili psy (pro ty, co seriál příliš neznají jeden odkaz). Už byl stejně čas, kdy jsme museli jít, takže jsme se rozloučili.

Bylo to velmi příjemné setkání a pěkně jsme si ho užili. Děkujeme!

10 komentářů:

  1. Milý Martine, určitě to bylo veselé shledání, také žijeme ne na vesnici, ale v malém městě a moc nám to vyhovuje. Myslím, že dětem tohle prostředí prospívá nejvíce. Mějte se moc krásně. Mimochodem, mám Vás uložené v oblíbených a nanukuji pravidelně.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak děkuji za pohled i z druhé strany! Jak proběhla diskuse u Diny, tak to víš, čekáme na nějakou zásadní informaci od Tebe!!! Ale Ty jsi tajuplnější než Diny. Chlapi s city moc ven nechodí, že?
    Je super, že jste si užili návštěvu a jak je vidět užíváte si i celé léto. To můžu závidět. My máme letos o prázdninách už podruhé angínu, k tomu jednou já a i manžel. Takže tu střídavě ležíme a marodíme. Ale v sobotu, i s atb jedeme na dovolenou. Už nám to musí vyjít. Zatím jsme vyjeli 2x a 2x jsme se s horečkami druhý den vrátili.

    Ráda čtu o klucích, taky mám dva. Jsou to šikulky. Ještě jednu malou poznámku, možná by tu bylo více komentářů, protože sem nakukuje opravdu hodně lidí - viz počítadlo, ale připadne mi přidávání komentářů hodně složité, to heslo atd...

    Mějte hezký zbytek prázdnin.
    Dana

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za informaci o "hodně složitém" přidávání komentářů. To jsem netušil a je to věc zdejšího systému. Mám nastaveno, že komentáře může přidávat kdokoliv. Teď jsme zrušil ověřovací slovo, které má být ochranou proti spamu. Ovšem stále to chce vybrat "Komentovat jako". Když se však dá jako anonymní, tak by to snad mělo být bez problémů.

    OdpovědětVymazat
  4. Čekáte mojí "zásádní informaci"? Co by to mělo být? ;-) A že jsem tajuplnější? Ostatně mám pocit, že já tu o některých svých citech píšu docela otevřeně, ale třeba mám ten pocit jen já.
    Prostě bylo to milé dvouhodinové setkání. Děti si pěkně rozuměly. Fajn bylo, že jsme se sice s Diny viděli poprvé, ale bylo to jako setkání s někým, koho už znám delší dobu. Na druhou stranu jsem tam nejel s žádným očekáváním, prostě se osobně setkat a pozdravit. Vzájemně si držíme palce a podle možností se (na dálku) podporujeme.
    Třeba zase někdy něco společně s dětmi podnikneme.
    Stačí? ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Né Martine, já jsem to nemyslela v souvislosti s Diny. Spíš jak občas píšeš "měli jsme milou návštěvu" apod... Tak jako jestli, třeba .... :o)

    Blog je moc hezký, ale to se opakuji!!!
    Hodně štěstí a hlavně zdraví
    Dana

    OdpovědětVymazat
  6. Tiež pozerám pravidelen, už odkedy si ťa Diny pridala do obľúbených blogov a natrafila som na teba. Len väčšinou nemám vhodné slová na komentovanie, skláňam sa nad tým, ako sa dokážeš o chalanov postarať a že sa nehanbíš ani priznať, keď nevládzeš, či sa ti nedarí.
    (Cha a teraz sa zasa zvýši návštevnosť mne, neviem, či radšej neokomentovať anonymne :-))
    Danka

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den Martine, já tady "zaskočila" poprvé opravdu včera po odkazu od Diny. Prečetla jsem váš příběh, viděla fotky dětí a bylo mi moc smutno...Moc Vás obdivuji, jak zvládáte se o Vaše dva nádherné kluky starat. Z vašeho blogu jde cítit tolik vnitřní síly a energie. Díky za to, určitě se budu vracet kouknout jak se máte. Držím Vám i klukům moc palce.
    Radka

    OdpovědětVymazat
  8. Martine jste skvely tata !I kdyz je mi lito ze nemaji maminku,ale zasnu jak to zvladate a kaju se ze ja to snad ani tak s detmi neumim jako vy.Mam taky dva kluky,rostaky :-)Drzim vam palce... Petra

    OdpovědětVymazat
  9. Martine, pocit, který jsi měl ty s Diny, když jsi ji viděl poprvé, jsem měla i já, když jsem se nedávno poprvé sešla s její Zuzkou ... jako bych ji dávno znala :o) možná tím, že i já jsem jednou z těch, kteří mají jen jednoho rodiče ... držím palce, táta je na tom stejně ...známe se, Víla Kvíla z fb zdraví :o)

    OdpovědětVymazat
  10. Taky jsem sem přišla od Diny a přečetla si váš smutný příběh, ale i úžasné zážitky z poslední doby. Máš můj obdiv, že ses dokázal postarat o mimčo, batole i nemocnou ženu, a jak krásně zvládáš kluky teď. O to větší, že mám taky 2 kluky a na mateřské jsem se rozhodně nenudila.

    Při čtení příběhu Lenky se mi vkrádaly myšlenky na nemocného kolegu, kterému rakovinu zjistili na přelomu roku. Druhý den přijdu do práce, a tam zpráva, že se začal dusit a je v nemocnici. Ještě ten den zemřel. Taky má 2 děti, už trošku větší než Ty, ale kdy už jsou děti dost velké, aby přišly o rodiče, že? Nebo spíš, kdy je člověk dost starý, aby přišel o rodiče? Můj tatínek zemřel na rakovinu v 75 letech a taky jsem si říkala, kolik toho mohl ještě s vnoučkama prožít, co všechno je naučit!

    Tak držím pěsti, ať už vám život přináší jen to dobré a ať z vás pořád čiší taková pohoda, jako teď!

    OdpovědětVymazat