Kola, brusle, čarodejnice a poprvé vlakem

Poslední dubnový týden byl poměrně plný na události. Ve středu i ve čtvrtek večer jsem učil, pokaždé jsem pak se studenty ještě poseděl a povídali jsme si. V sobotu jsme pro změnu byli s klukama na svatbě kamarádky. Využil jsem hlídání ve větší míře než jindy. Dokonce třikrát v týdnu jsme domů přišel až v době, kdy už kluci byli uložení a spali (když jsem učil a když jsem byl v sobotu večer na svatební oslavě). Byla to zajímavá zkušenost a v něčem to bylo docela dobré. Zvlášť když kluci ráno za mnou přicházeli a vítali mně. Když se večer dožadovali mojí přítomnosti, tak dostali alespoň mojí fotku, kterou mi ráno přinášeli (téměř jakoby jí vyměňovali zpět za originál). Navíc Martínek strávil celkem bez problémů celý týden ve školce, kam jsem ho posílal, i když třeba trochu pokašlával.

Díky tomuto programu jsem si na pátek vědomě naplánoval akci s klukama. Martínka jsem odhlásil ze školky a vyrazili jsme opět k Vltavě do Tróje, tentokrát já poprvé na nových bruslích (už jsem na nich v pondělí a v úterý jezdil) a kluci s kolama.

Pěkně jsme si to užili.

Ne moc povedená fotka samospouští proti sluníčku, ale jen malý důkaz toho, že opravdu už taky jezdím :-)







Nakonec jsem kluky nechal nějakou dobu házet kamínky a na krátkém úseku jsem kolem nich jezdil sem a tam, pořád dokola. Snažil jsem se přitom myslet na pár rad, které jsem si přečetl v zapůjčené knížce z knihovny pro bruslaře- začátečníky :-).






Nakonec samozřejmě nesměla chybět projíždka přívozem.

Jen Ondra, jak se hrabal v kamínkách a pak si šahal na obličej, byl pěkný špindíra.




A když jsme pak příjemně utahaní (zvlášť já) dorazili domů a spořádali pozdní oběd, našel jsem na svém blogu informaci o tom, že se v Kbelském parku koná "pálení čarodejnic". Bylo to trochu dilema, protože jsme byli už celkem unavení. Na druhou stranu bylo pěkné počasí a my jsme měli chuť ještě něco podniknout.

Nastudoval jsem program, našel nevhodnější trasu a dostal jsem nápad.

A opět jsme si to opravdu užili. Ondra sice většinu programu prospal v kočáru (možná naposled, protože nám před pár dny z kočárku odpadlo kolečko a ja se musím poradit, zda má ještě cenu to nějak opravovat, ale sloužil dobře), ale to nevadilo.

Zajímavou součástí akce např. bylo to, že prodávali buřtíky, které jsme si mohli na ístě opéct nad ohněm. Oba s Martínkem jsme na ně měli chuť, takže jsme si dali. A máme to asi stejně v tom, že jsme na ně měli velkou chuť, ale po jejcih malé porci jsme oba měli zase na nějaký čas buřtíků dost.









Jednou z dalších akcí programu byla prohlídka hasičského auta. Chvilku mi sice trvalo, než jsem Martínkovi vysvětlil, že ve stáncích kolem nehodlám nic kupovat. Ale je to kluk šikovný a navíc ví, že trvám na svém. Tak si alespoň užil hasičské auto.








Během prohlídky hasičského auta byl zapálen velký oheň.






Až poté jsme objevili místo, kde kosmetičky líčili dětské zájemce. Tak jsem Martínkovi taky dopřál tuto zábavu.








Přestože bylo už poměrně pozdě, rozhodl jsem se, že zkusíme zrealizovat ještě jeden nápad, na který jsem přišel, když jsem si doma na mapě prohlížel lokalitu Kbelského parku. Kousek odsud je totiž nádraží a minimálně jednou za hodinu odsud jede vlak na hlavní nádraží. A kluci vlastně vlakem ještě nikdy nejeli. Byl topro ně opravdu zážitek, jen Ondra se trochu bál, když vlak brzdil a potom taky na už potemnělém hlavním nádraží.










A ještě pár fotek ze sobotní svatby.






Obřad byl docela dlouhý, ale Ondrovi to nevadilo. V klidu si odpočinul a vše prospal.




Jen ta neděle byla pak náročná. Nevím, co se dělo, ale už od rána byli kluci neklidní. V kostele pak začali vyvádět. Stalo se mi to dosud jenom jednou a nyní podruhé, ale z kostela jsem po několika pokusech o klid nakonec musel s klukama odejít. Nemyslím si, že by tolik rušili okolí, ale neustálé Martínkovo kňourání, které ani sám nedokázal vysvětlit a jeho neustálé dožadování se čehokoliv, mi velmi vadilo. Když se pak k tomu přidal i Ondra, kterého jsem jen posadil do lavice a on začal kvičet jako bych mu kdovíjak ublížil. Prostě toho bylo moc. Na naléhání Martínka jsme se ještě vrátili alespoň do oddělené předsíně kostela, ale ani to nám dlouho nevydrželo. Tím padnul i nápad, že bychom potom opět zamířili do ZOO (platnost celoroční permanentky za týden skončí). Zůstali jsem doma a odpočívali jsme. Kluci odpoledne spali hodně dlouho, takže asi opravdu bylo "něco ve vzduchu".

Každopádně týden to byl zajímavý a plný. Oproti tomu během prvního květnového týdne jsem neudělal v podstatě ani jednu fotku. Ale k tomu se snad vrátím zase v jednom z dalších příspěvků...