Mezi maminkami a sestrami...

Ve čtvrtek o slavnosti Nanebevstoupení Páně (13.5.) jsme si to s klukama opět užili.

Dopoledne jsem byl s Ondrou na tradičním setkáním maminek ve farnosti, na dalším z pokračování tzv. Kurzu Alfa. Předložené téma "Jak odolat zlému/Zlému?" mi nějak nepřišlo vhodně zpracované, takže jsem rozproudil diskusi a některým maminkám trochu zvedl hladinu adrenalinu... Ale už mě znají, tak to snad berou v dobrém (nebo ve zlém?, což by se tentokrát tematicky hodilo lépe) :-)

Na podvečer jsme byli pozváni via Facebook na slavení liturgie "s účastí maminek (případně tatínků) s velmi malými dětmi" od sester karmelitek z Karmelu Edith Steinové v Košířích.

Jako vždy, když je potřeba někam dorazit a když se na něco člověk těší nebo mu na něčem záleží, tak nebylo zrovna jednoduché vše nachystat a vypravit se. Přes odpor kluků, který přešel z aktivního v naprostou pasivitu, jsme nakonec vyrazili MHD téměř na druhý konec Prahy.

Což o to, kluci cestují rádi.




Navíc mají rádi společnost. Ale tak nějak to ty děti vycítí, že je třeba někam vyrazit, tak kladou přirozený odpor. Když jsem jim říkal, že tam budou děti, maminky a řeholní sestry, tak reakce byly různé. Ondra se obával, aby mu sestřičky nedaly injekci. Martínek zase spekuloval, že bychom si tam mohli nějakou maminku nebo sestřičku vybrat.

Oba kluci jsou komunikativní a nemají problém se s kýmkoliv dát do řeči, až mi to docela vadí. Neřeknou, co neví. Takže stačilo, že se s nimi v autobuse dala do řeči nějaká zvídavá starší paní a už celý autobus slyšel, jak se jmenují a kam jedeme (do kláštera). Když pak paní řekla, že jsme maminku nechali doma, tak Martínek jí opět na celý autobus opravoval, že ne, že maminku nemáme, že nám umřela. Stačil jsem zaregistrovat, že několik lidí sebou nepříjemně trhlo a začali komunikaci poslouchat. Byl jsem docela rád, že jsme už byli u cíle a vystoupili jsme.

V klášteře (resp. v příjemném domě v Košířích) se kluci brzo začali chovat jako doma. Liturgii jsme si užili, Martínek ohlašoval čísla písniček a v jejím závěru oba tleskali do rytmu (viz foto). Pak jsme se zdrželi i na malé občerstvení.

Že si to kluci užívali je zřejmé i z některých fotek z bohoslužby pro děti na Karmelu. Kluci házeli se šipky, malovali obrázky, pak se sestřičkami dělali jejich výstavu. Navíc kluci prozkoumali řadu zajímavostí v klášteře (rybičky, ptáčka atd.)...

Byla to příjemné akce a jsem vděčný za pozvání.