Svítící kamínky

Jak málo stačí k dětské radosti a jak maličkosti přinesou nějakou změnu.

Už před časem kluci dostali fosforeskují kamínky/oblázky. Poměrně dlouhou dobu zůstávaly kamínky stranou zájmu.



Pak se o ně kluci začali zajímat a myslím si, že to byla naše "hlídací babička" Ivana, která jim je jednou večer, když je ukládala, dala do postýlek.

Když mi to kluci s nadšením vyprávěli, tak jsme to zakomponovali do našich večerních rituálů (jak takový večer u nás vypadá, o tom jsem psal zde). Kluci mi většinou ještě před ulehnutím připomínají, abych jim nezapomněl nasvítit kamínky. Což je někdy celkem zajímavý úkol, protože vzápětí kluky vysílám, že mi nejdřív ty svoje kamínky musí najít a přinést. Nevím, jak se to stalo, ale naštěstí byly na začátku čtyři. To bylo jen první noc, kdy měl každý dva. Od té doby jsem viděl pohromadě nejvíc tři, ale i to stačí na to, aby měl každý jeden.

Ten hlavní rozdíl je nyní v tom, že dosud kluci (zvlášť starší Martínek) vyžadovali, aby se ve vedlejší předsíni svítilo a měli v pokoji co nejvíc světla. To se však změnilo poté, co jsem jim ukázal, že kamínky svítí tím víc, čím větší je tma. Od té doby naopak vyžadují, aby byla co největší tma, přesto usínají spokojení a v klidu. Jako dvě malé světlušky, řekl bych ;-)

Dvě fotky s bleskem:






A takhle to vypadá ve skutečnosti (tj. foceno bez blesku):