Boule a dětské modlitby

Tak ten náš malý Ondra je pořád nějaký karambol a boule. Už o něj pomalu začínám mít starost, jestli nebude mít nějaký problém s koordinací. Možná je to prozaičtější. Třeba je na rozdíl od opatrného Martínka prostě jen živější a divočejší. Rozhodně je vzdorovitější, takže si období vzdoru celkem užíváme. Už před časem mi známá říkala, že je to známka "normálního" vývoje, zatímco určité potlačení tohoto období u Martínka bylo způsobeno neobvyklou situací (narození sourozence a především nemoc maminky).

Přesto dnešní Ondrova boule se poněkud vymyká a stála za zaznamenání.



To měl jenom chvilku vydržet na gauči a počkat, až utřu a přinesu i vykoupaného Martínka.

Ale jak už to bývá, tak za chvilku byl v pořádku a už zase blbnul. Oni jsou už s Martínkem pořádná dvojka a teď jako by ještě chtěli dohnat to, co zameškali, když je Martínek dopoledne ve školce.


Večerní ztišení a dětské modlitby jsou každý večer kouzelné, i když i tady rozdováděný Ondra dokáže blbnout. Třeba dnes místo AMEN prohlásil PRD a oba se dali do smíchu, což se několikrát opakovalo, až do mého důrazného napomenutí.

Ale tu dnešní Ondrovu modlitbu jsem zaznamenal. Mimo jiné řekl: "Pane Bože, děkuju Ti za dobrého tatínka, za dobrého Martínka a za... že i já jsem dobrej." Martínek zformuloval něco podobného, ale zaujalo mě, že přidal i poděkování Bohu za to, že si "maminku půjčil do nebíčka" a "že to všechno tak dobře zařídil a že se stará o celou zeměkouli".

Někdy je těžké říct, co se v těch maličkých hlavičkách odehrává, ale pro mne je dobrým znamením, že se oba vyjadřují v pozitivních termínech a že poměrně velmi dobře a klidně spí. Ten náš pravidelný večerní rituál začíná Křišťálovou studánkou, pokračuje modlitbami Otče náš a Zdrávas Maria, na které navazují volně formulovaná poděkování, výjimečně i prosby. Poslední dobou tomuto rituálu předchází i nějaká krátká pohádka nebo biblický příběh, samozřejmě podle času. Případně přidám ještě krátkou říkanku, především ze Seifertovy knihy Chlapec a hvězdy. Pár oblíbených jsem se naučil zpaměti, abych je mohl říkat už ve tmě. Tak ten rituál jsem už před časem zavedl nikoliv proto, že bych jim chtěl vtloukat do hlavy nějaké "křesťanské konvence", nýbrž proto, že jsem si říkal, že toho už zažili docela dost a aby se právě proto učili vnímat drobné radosti všedních dní a děkovat za ně. Prostě aby i přes všechny ty ztráty vnímali život jako cosi radostného a pozitivního. Takže večer děkují za návštěvy, co u nás třeba byly, nebo za dárky, co dostaly, za události, co se staly a jsem rád, že hlavně děkujeme jeden za druhého. Tak doufám, že nám to vydrží...



Jaroslav Seifert: Píseň o dětství

Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.

A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.