Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

úterý 2. března 2010

Boule a dětské modlitby

Tak ten náš malý Ondra je pořád nějaký karambol a boule. Už o něj pomalu začínám mít starost, jestli nebude mít nějaký problém s koordinací. Možná je to prozaičtější. Třeba je na rozdíl od opatrného Martínka prostě jen živější a divočejší. Rozhodně je vzdorovitější, takže si období vzdoru celkem užíváme. Už před časem mi známá říkala, že je to známka "normálního" vývoje, zatímco určité potlačení tohoto období u Martínka bylo způsobeno neobvyklou situací (narození sourozence a především nemoc maminky).

Přesto dnešní Ondrova boule se poněkud vymyká a stála za zaznamenání.



To měl jenom chvilku vydržet na gauči a počkat, až utřu a přinesu i vykoupaného Martínka.

Ale jak už to bývá, tak za chvilku byl v pořádku a už zase blbnul. Oni jsou už s Martínkem pořádná dvojka a teď jako by ještě chtěli dohnat to, co zameškali, když je Martínek dopoledne ve školce.


Večerní ztišení a dětské modlitby jsou každý večer kouzelné, i když i tady rozdováděný Ondra dokáže blbnout. Třeba dnes místo AMEN prohlásil PRD a oba se dali do smíchu, což se několikrát opakovalo, až do mého důrazného napomenutí.

Ale tu dnešní Ondrovu modlitbu jsem zaznamenal. Mimo jiné řekl: "Pane Bože, děkuju Ti za dobrého tatínka, za dobrého Martínka a za... že i já jsem dobrej." Martínek zformuloval něco podobného, ale zaujalo mě, že přidal i poděkování Bohu za to, že si "maminku půjčil do nebíčka" a "že to všechno tak dobře zařídil a že se stará o celou zeměkouli".

Někdy je těžké říct, co se v těch maličkých hlavičkách odehrává, ale pro mne je dobrým znamením, že se oba vyjadřují v pozitivních termínech a že poměrně velmi dobře a klidně spí. Ten náš pravidelný večerní rituál začíná Křišťálovou studánkou, pokračuje modlitbami Otče náš a Zdrávas Maria, na které navazují volně formulovaná poděkování, výjimečně i prosby. Poslední dobou tomuto rituálu předchází i nějaká krátká pohádka nebo biblický příběh, samozřejmě podle času. Případně přidám ještě krátkou říkanku, především ze Seifertovy knihy Chlapec a hvězdy. Pár oblíbených jsem se naučil zpaměti, abych je mohl říkat už ve tmě. Tak ten rituál jsem už před časem zavedl nikoliv proto, že bych jim chtěl vtloukat do hlavy nějaké "křesťanské konvence", nýbrž proto, že jsem si říkal, že toho už zažili docela dost a aby se právě proto učili vnímat drobné radosti všedních dní a děkovat za ně. Prostě aby i přes všechny ty ztráty vnímali život jako cosi radostného a pozitivního. Takže večer děkují za návštěvy, co u nás třeba byly, nebo za dárky, co dostaly, za události, co se staly a jsem rád, že hlavně děkujeme jeden za druhého. Tak doufám, že nám to vydrží...



Jaroslav Seifert: Píseň o dětství

Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.

A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.

8 komentářů:

  1. Moc pěkné a inspirující...

    OdpovědětVymazat
  2. Teda Martine , klobouk dolů....Občas k tobě nakouknu, ale neznám ve svém okolí mužskýho, který by byl jako ty.Smekám před tebou...Iva skoro z Krkonoš
    PS:Jestli ti to trochu pomůže, tak cca před 3mi týdny jsem si narazila kostrč tak, že nyní pravidelně docházím na obstřiky, abych vůbec vydržela.To je dodatek k předchozímu článku.Nejsi v tom sám, v tomhle směru vím jak ti je.Přeju hodně sil I

    OdpovědětVymazat
  3. Mne sa vaše večerné rituály tiež veľmi páčia :-) So svojou staršou sme sa pred spaním tiež modlili detskú modlitbičku k anjelíčkovi strážničkovi,(hoci ateisti) ale potom ako začal rozprávať mladší syn, sme od tohto zvyku upustili, pretože tiež pri tom blbol a už to nemalo to čaro....
    Ale tvoj nápad ma inšpiroval, takže sa k tomu určite vrátim - ono je asi jedno komu človek ďakuje a za čo, podstatné je, aby si deti uvedomili, že pekné veci nie sú samozrejmosťou a je fajn si ich pred spaním pripomenúť....

    Dík za inšpiráciu...

    OdpovědětVymazat
  4. Martine, kluci mají štěstí, že mají tak prima tátu.
    Petra

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezké a hodně inspirativní.Rituály jsou hodně potřebné a tyto jsou moc pěkné

    OdpovědětVymazat
  6. Martine, musím se smát, čímže mi to Ondrášek (v závěru toho poděkování modlitby) tak připomíná tatínka :)))

    Jinak super, jsem moc ráda, že píšeš:)

    OdpovědětVymazat
  7. Martine,

    jsi báječný tatínek i maminka v jednom :-) Je vidět, že v Tobě kluci mají dobrý vzor - že vidí, že ty sám vidíš vše, co vás potkalo pozitivně, tak se s tím snaží vyrovnat stejně. To je moc důležité. Obdivuji, jak to jako muž úžasně zvládáš. Jste skvělá "Trojka" - prostě kluci šikovní!!!

    Doufám, že Ty sám se už zdravotně cítíš lépe. Napadly mne sedací koupele z dubové kůry. Ty jsou osvědčené. Sama mohu doporučit z vlastní zkušenosti :-)

    Moc se mi líbilo, že jste děkovali babičce za maminku (viz.předchozí článek). Připadá mi to opravdu krásné a je z toho cítit taková vděčnost a pokora ve vztahu k životu - se vším, co přináší. Nějak nestíhám reagovat včas - děti jsou nemocné, a tak nejsem u počítače každý den. O to více obdivuji vás "psavce", kteří zvládáte napsat něco o uplynulém dni a k tomu ještě fotit).

    Přeju, ať se boule Ondráškovi brzy zahojí, kluci ať se navzájem užívají bez nehod a Tobě, abys měl vždycky někde nablízku někoho, kdo chápe, poradí, pomůže.... Prostě podporu.
    Ať u Vás tak hezky svítí slunko jako právě teď u nás.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  8. Jééje, to je ale příšerná boule. Přejeme co nejméně takových bolístek - na těle i na duši. Líbí se mi, jak hezky a nenásilně vedete děti k Bohu. Jste úžasný táta. Držím palce do dalších dnů a přeji krásný podzimní čas.

    OdpovědětVymazat