Na veletrhu

Dnes pro změnu aktuálně a s fotkami.

Na dnešní sobotu jsem měl v plánu několik věcí, většinou jako alternativy podle počasí, nálady a tak. Jednou z nich byl veletrh pro děti For kids. Mimo jiné i díky tomu, že dětský obchod Špuntík umožnil získání vstupenek zdarma. Kdysi jsme v tomto obchodě nakupovali (kočárek a jiné dětské věci), ale to už je docela dávno.

Nejprve bylo třeba zvládnout nejnutnější domácí práce. Kdyby i o jiné práce byl takový zájem jako o skládání nádobí, bylo by to fajn.



Na veletrhu bylo plno zajímavých věcí. Např. kamenná sova, která se pěkně hladila. Také proto, že nemohla uletět.



Kluky samozřejmě zaujaly vláčky.



Několik stánků umožňovalo aktivní tvořivost dětí, což bylo fajn. Ale v přeplněné hale se špatnou klimatizací jsem souhlasil jen s razítkováním.



Ačkoliv to vypadalo neškodně. Tak se Martínek tak rozparádil, že v záchvatu razítkování nechtěně orazítkoval i Ondru.



Tím podobné aktivity skončily. Tak jsme jako správní kluci vyzkoušeli autíčka. Martínkovi to šlo dobře.



Ondra sice statečně šlapal, ale koordinace všech činností byla nad jeho síly. Ocenil, že má staršího bráchu, který mu rád pomohl.



Asi největší úspěch sklidil stánek Městské policie. Jednoduchým testem, ve kterém jsme přehlédli jen jednu cyklistku bez helmy, obdržel Martínek dětský řidičský průkaz. Mohl se projet na elektrické motorce.



Bez mučení přiznám, že Ondra získal řidičák pouhou žádostí o něj, aby si doma kluci nezáviděli. Mohl se tedy taky projet.



Bylo však znát, že oprávnění dostat neměl. Dvakrát vyjel z vymezené trasy, zbořil značky, takže měl policii stále v patách.



Oddechli jsme si až při jídle.



Asi proto, že se blíží Velikonoce, nechyběl ani "zajíček", se kterým se Martínek vyfotil. Dotyčná slečna byla z agentury "na zážitky" a nenechala si vymluvit, že s klukama o zážitky nemám nouzi ;-).



Nakonec jsme šli domů pobaveni a s úlovkem, tj. kromě zážitků i s balónkami a letadlem.



Za zmínku stojí některé drobné a úsměvné příhody. Např. když jsem se u stánku, kde nabízeli jedno číslo časopisu Maminka zdarma, vyptával na časopis Tatínek. Jak silně jsou v nás zakořeněné určité stereotypy, jsem pochopil ve chvíli, kdy si obsluha myslela, že se vlastně dožaduji erotických časopisů pro pány. Ačkoliv jsme byl s klukama sám, tak mi několikrát nabízeli "něco pro manželku". Pro tátu s dětmi asi nic vhodného neměli ;-).

A aby ten život byl asi ještě veselejší, tak mě ráno z postele vytáhlo zvonění distributorky novin. Už dlouho nám nefunguje bzučák od dvěří a jak jsem se pak dozvěděl, klíče od domu distributorky někde ztratily. Nemohl jsem však nechat kluky samotné doma a než bychom se zmobilizovali, tak by stejně odešla. Což se taky stalo. Kolem poledne mi volala, vysvětlila situaci a trochu absurdně se mě ptala, jak moc na noviny spěchám. Mám objednané jen čtvrteční a sobotní. Ještě jsem nedostal ani čtvrteční. Tak jsem jí říkal, že noviny jsem si objednal proto, abych je měl ráno ve schránce. Pokud to najednou po několika letech nebude fungovat, předplatné zruším. Nabídka, abych si je zašel vyzvednout k distributorce nebo se s ní někde sešel, mi přišla zcela nevhodná.

Nakonec toho bylo na dnešek až dost. Mrzelo mě, že jsme nezvládli ještě jarmark v Toulcově dvoře, kde se nám kdysi docela líbilo. O jeho konání jsem se však dozvěděl až dnes. Tak třeba zase někdy příště...