Pět let

Před pěti lety jsem rozesílal tuto SMS zprávu: "Malý Martínek se narodil dnes v 6:40, váží 3 kg a měří 47 cm. Spolu se svojí šikovnou maminkou Leničkou jsou v pořádku a odpočívají." Byl jsem nadšený nejenom z toho, že vše proběhlo v podstatě v pořádku, ale především ze zážitku narození nového života, kterému jsem mohl být přítomen. Obdivoval jsem ženu a mrzelo mě, že jsem jí nemohl pomoct nijak jinak než tím, že jsem byl s ní, držel jí za ruku a dohlížel jsem, aby o ní bylo dobře postaráno.

Oba jsme byli rádi, že miminko bylo v pořádku a že to byl kluk. Nechci, aby to vyznělo nějak diskriminačně, ostatně i za holčičku bychom byli vděční, ale tak nějak jsme si oba přáli kluka. Vzpomínám si, jak o několik měsíců předtím žena výskla radostí, když nám pan doktor na ultrazvuku oznamoval, že s největší pravděpodobností čekáme kluka. Bylo to tak bezprostřední, že se vzápětí doktorovi omlouvala, že by samozřejmě brala i holku :-).

Martínek po narození v porodnici:





Takový to byl malý uzlíček, když jsme si ho přivezli domů:



Hned jsme začali dbát o to, aby poznával svět:




V jednom roce tvořil nerozlučnou dvojku s maminkou (na fotce cumlá metr):



První narozeniny si Martínek s dortem skutečně užil:



Více fotek z oslavy prvních narozenin je k nahlédnutí zde a krátké video je na YouTube.

Tato fotka je už památeční, s maminkou (+2008) a babičkou (+2009):




Když byly Martínkovi dva roky, měl už plno plyšových kamarádů:



S tatínkem se věnoval studiu...



...a chodil s ním plavat (od malička plaval s maminkou, ale ta teď byla v 6. měsíci těhotenství).



Jinak s tím dortem to ve dvou letech už nebyla taková legrace. Jak se Martínek (marně) snažil sfouknout svíčky na dortu se můžete podívat na YouTube.

Za tři měsíce jsme všichni obdrželi "dáreček" a Martínek má od té doby mladšího bráchu.


Třetí narozeniny Martínka probíhaly v dost drsné atmosféře. Zhruba týden předtím jeho maminka trvale ulehla, CT vyšetření potvrdilo, že zhoubné bujení dramaticky postupuje a podle lékařů zbývají "jen týdny". Skutečně za tři týdny poté maminka zemřela...



Zde s babičkou ("z Moravy") krájí dort alespoň v pokoji u ležící maminky:




Nebylo to jednoduché, ale oslava čtvrtých narozenin snad ukázala, že jsme neztratili dobrou náladu a chuť do života.







Navíc mladší brácha už začal být docela dobrým parťákem na hraní. Taky bylo jasné, že i s ním je potřeba počítat, když se jde gratulovat...




Páté narozeniny jsme vlastně začali slavit už o víkendu, kdy přijeli gratulanti z Moravy a přivezli plno darů (nejen narozeninových, ale i vánočních a velikonočních).



Dnes ráno jsme popřáli Martínkovi i my (ještě v pyžamu).







S Ivanou si pak kluci ozdobili dort.








Martínkovi přeju do dalších let hodně štěstí. Vím, že to neměl a nemá jednoduché...