Na hvězdárně

V sobotu po obědě jsme vyrazili na Petřín. Navštívili jsme zrcadlového bludiště a Štefánikovu hvězdárnu. Kluci taky chtěli na Petřínskou rozhlednu, zvlášť Ondra si to přál. Jenže chvíli předtím se nechal nosit, že je unavený (protože po obědě nespal), takže jsem to zavrhnul. Někdy si ten výšlap dáme. Jak nám zprovoznili opravený výtah, tak jsme asi zase trochu zlenivěli a do schodů se nám nechce. Já vím, na Petřínské rozhledně je za 50,- Kč výtah. Alespoň jsem klukům vyprávěl něco málo z historie rozhledny a že je to vlastně malá napodobenina Eiffelovy věže v Paříži. Což se hodně zalíbilo především Ondrovi, našemu malému obdivovateli všeho farncouzského. Takže si prosadil, že on bude říkat Petřínské rozhledně Eiffelova věž.

Větší zábava byla ve Štefánikově hvězdárně. Koukání do dalekohledů bylo spíš gestem, stejně jako rádoby odborné dotazy, kladené průvodcům. Každopádně klukům nemůžu upřít zvídavost a odvahu se ptát, což je dobře. I když stejně si nakonec nejdelší dobu hráli s dotykovým pexesem a kuličkou padající do modelu černé díry.

Kluci si užili taky s ústředním exponátem výstavy, věnované 50. výročí prvního letu člověka do vesmíru. Je to kabina kosmické lodi Vostok 1, se kterou J. A. Gagarin poprvé obletěl zeměkouli. "Jedná se o model v reálném měřítku, do kterého se můžete posadit a vyzkoušet si, jaké pocity zažívali první průkopníci vesmíru při svých cestách do neznáma," jak uvádí informace o výstavě.

Je fakt, že se malý Ondra ze začátku trochu bál, ale Martínka jsem nemusel dvakrát přemlouval, aby to šel vyzkoušet.




Martínek si to pěkně užíval, jen Ondra měl chvilku strach, aby mu brácha někam neodletěl.




Pak došlo k výměně posádky.




Ondrovy obavy byly pryč a hned se dal do řízení.




Díval se, kam poletí.




"Tatíí, tam nic není..."




Nakonec ve dvou se to lépe táhne. Dětská velikost umožňuje vejít se i do jednomístného stroje.




Výhoda dvou je i víc rukou na všechna možná tlačítka.




Hlavně že se oba kluci vrátili ze svého "kosmického výletu" v pořádku.