Pochopil jsem, že to děti ve školce vyráběly pro maminky. Měl jsem radost a hned jsem trochu vyzvídal, co všechno to provázelo, resp. co si ve školce říkali. Kluci to však příliš nerozebírali a ani si to moc nepamatovali. Zjevně to moc neprožívali a nepřišlo jim na tom nic zvláštního. Ostatně zbytek dne jsme se věnovali zcela jiným věcem. Pro jistotu jsem se ještě druhý den ptal učitelky, zda bylo vše v pořádku, zda kluci nějak nesmutnili. Byl jsem ujištěn, že vše proběhlo zcela v klidu. Prý učitelka vyzývala děti k práci jednotlivě. Jsem rád, že s dětmi v naší školce zacházejí tak citlivě, že i tento svátek proběhl zcela v klidu.
V neděli jsem prožil další pěkný zážitek. Kněz v závěru bohoslužby připomněl svátek maminek a děkoval přítomným maminkám za jejich důlěžitý a krásný úkol, kterým je péče o děti a jejich výchova. Vzápěti ke mně přiběhl Martínek s tím, že on za to děkuje mně, svému tatínkovi. Bylo to milé.
I díky těmto několika zkušenostem jsem zažil, že svátek maminek si může užít i tatínek. Samozřejmě vím o připomínce méně známého dne otců, který letos připadá na 19. červen (více viz zpráva Ligy otevřených otců).
Samozřejmě jsme zašli také na hřbitov, abychom mamince přinesli nějaké pěkné jarní kytičky, které jí kluci vybrali. Sice jsem zvažoval, že bychom tam mohli dát tu kytičku vyrobenou od Martínka. Jenže byla z papíru a vlhkost by jí nesvědčila a také jsem jí původně dostal já.
Na hrobě mojí mámy a babičky kluků, od jejíž smrti uplynuly v pátek 20. května dva roky (viz vzpomínka před rokem), jsme byli týden před svátkem maminek.
Přestože žijeme bez maminek, tak si jich stále vážíme a připomínáme si je, protože bez nich bychom tu nebyli a skoro každý večer děkujeme především mamince kluků, že takové fajn a šikovné kluky porodila...
Žádné komentáře:
Okomentovat