Už jsem tu několikrát zmiňoval, že jsme prožíval jakousi "novoroční krizi". Jedním z projevů bylo to, že jsem nemohl spát. Sice jsem byl hodně unavený, ale když jsem ulehl, tak se mi hlavou honilo mnohé a spát nešlo a nešlo. Samozřejmě v kombinaci s ranním vstáváním s klukama do školy a školky to bylo stále náročnější. Takže po pár dnech při spánku 4-5 hodin jsem měl docela dost.
Kromě jiného jsem byl nesoustředěný a zapomínal jsem, co jsem chtěl nebo dělal před malou chvílí. Například jsem si namazal rohlík s paštikou a zakousl jsme se do něj. Přitom jsem klukům udělal svačinu a chystal jsem se na nákup. Do toho zazvonil telefon. Já si během hovoru uvědomil, že nevím, zda jsem rohlík s paštikou snědl nebo jen někam odložil. Rozhlížel jsem se a nic. Pro jistotu jsem vyzval kluky, aby se porozhlédli po bytě, zda jsem rohlík s paštikou náhodou někam neodložil. Jelikož nikdo nic nenašel, došel jsem k závěru, že jsem jej asi už snědl. To byla zřejmě pravda, protože dodnes nikdo nikde rohlík s paštikou nenašel. Domnívám se, že po týdnu by už o sobě dal vědět :-).
Pro změnu zase jednou Martínek zapomněl u třídy boty. Ráno jsme totiž nestihli družinu, takže si boty nechal v malých šatnách, co mají u třídy. Jenže pak si je zapomněl vzít při přesunu do družiny. Všiml jsem si toho hned a ptám se ho, zda má jinak všechno, třeba čepici. Ano, prý všechno má, přitakává nejenom Martínek ale i paní družinářka, jen pro boty se musíme vrátit. Nejde to však průchodem z družiny. Takže jej beru do nároče v bačkorách a přenáším před vchod do školy. Tam se dozvoníme na vrátnou a Martínek si zaběhne pro boty. Trvá to jen chvilku. Obouvá se a obléká. Připomínám mu, aby si nezapomněl vzít čepici, protože je ostříhaný. Tak hledá a hledá. Po chvíli si uvědomuje, že jí opět nechal v šatně u třídy. Takže se musí opět zout a vzít si bačkory. Opět zvoníme na vrátnou, které se už omlouvám. A Martínek odběhl pro čepici. Za chvíli je zpět a já doufám, že už konečně má vše. Po kom jen to ten kluk je? :-)
Tak jsme si to zapomínání pěkně užili. Na druhou stranu musím Martínka pochválit, že snad dosud ve škole neztratil. Jen mám pocit, že oběma klukům nějak mizí rukavice, které jsem jim na podzim koupil. To by nemělo být školkou ani školou, protože tam to většinou kontrolujeme a jak je zima, tak by jejich ztrátu poznali hned.
A já jsem se rovněž poučil. Rád pracuji nebo něco dělám po večerech, protože to mám klid a čas jen pro sebe. Po době špatného spaní a ceodenní únavy jsem však začal být důsledný a chodit dřív spát. Myslím si, že jedním ze zlomů bylo minulé úterý. Přišel jsem domů večer z učení a měl jsem radost, že teta měla kluky už uložené v postelích. Měl jsem toho sám docela dost a usoudil jsem, že nejlepší příprava na středeční večerní výuku bude spánek. Takže jsem už kolem 22. hodiny zalehl do postele, nic jsem nestudoval, o ničem náročném jsem nepřemýšlel a rychle jsem usnul. Sice takhle brzy to byla výjimka, ale stejně jako kluci se snaží uléhat kolem 20. hodiny, tak já se snažím uléhat alespoň před půlnocí.
P.S.: Sice říkám, že si žádná předsevzetí nedávám, ale teď si uvědomuji, jak jsme s klukama v některých ohledech zapracovali. Nevnímám to jako nějaká předsevzetí, ale spíš jako snahu o pokračování v cestě či zápase. Mít pravidelnější režim, dostatečně spát, víc se zapojit do činností, víc s klukama blbnout, na druhou stranu se s nimi víc něčemu věnovat atd. To všechno nevnímám jako nějaký prozatímní vrtoch na počátku nového roku, ale spíš jako směr, kterým se chceme ubírat. Samozřejmě pomalu a s jistou dávkou trpělivosti.
Třeba u sebe jsem nyní velmi omezil jeden ze zlozvyků, kterým bylo nadměrné pití nápojů typu Cola či Pepsi. Ostatně s tím občas mohla v minulosti souviset i má nespavost, když je člověk takto nadopován. Každopádně je to zcela nezdravé. Stačilo však zdražení zhruba o 10,- Kč a já se zařekl, že za takovou cenu to kupovat nebudu. Jindy bych asi podlehl, ale s letošním novoročním pocitem, že je třeba něco dělat a měnit, abych se už z těch mnoha věcí nezbláznil, že na to člověk má, to byla zatím celkem hračka. Více než týden jsem nic neměl. Teď jsem si dovolil v akci koupit Colu a zatím si úspěšně hlídám, že si dám maximálně 2 dcl denně a jen dopoledne. Tak uvidím. Není to nic, co bych chtěl křečovitě dodržovat, ale myslím si, že mi to prospěje.
Žádné komentáře:
Okomentovat