Na houpačkách

Už mě moc nebaví psát ten evergreen o našich nemocech nebo nachlazeních. Děkuji za různé tipy a rady, které mi chodí. Snad to nějak do jara přežijeme. Tento týden jsme to nesli celkem statečně. Jak jsem psal, Ondrovi nebylo v pondělí dobře od žaludku. Kromě jedné nevolnosti však působil zcela zdravě. Raději jsme hned šli na vyšetření, kde jsme byli ujištěni, že to prostě teď řádí. Dokonce už mají nějakou instrukci z hygienické stanice. Ondra měl zůstat do středy doma, kde docela řádil, jako zcela zdravý. Ve středu pak bylo potvrzeno, že vy výtěrech nic není. Už jsem se celkem těšil, jak půjde ve čtrvtek do školky. Jenže už ve středu ráno nevypadal dobře Martínek, který nechtěl snídat. Teplotu neměl a do školy chtěl, tak šel. Odpoledne mi však maminka, která jej vyzvedla, předávala vzkaz od učitelky, že prý mu nebylo ve škole dobře. Dvakrát byl na záchodě, ale nakonec ani neblinkal a teplotu mu taky nezměřili. Opět takové nemastné neslané. Martínek se prý bál, že když nepůjde do školy, tak nedostane vysvědčení. Řekl jsem si však, že není důvod k panice. Na druhou stranu, když už to bylo ve škole takové, řekl jsem si, že Martínka nechám doma. Prostě si vydechne. Chvíli jsem si myslel, že by šel alespoň Ondra do školky, ale nakonec jsem to zavrhnul.

Kluci zůstali ve čtvrtek doma, trochu si přispali a sledovali pohádky. Kdo by s nimi neměnil? Nakonec volala i Martínkova učitelka a zajímala se, jak mu je. Už ve středu jsem jí psal, že jí děkuji za péči o Martínka a že zůstane doma. I ona mi říkala, že měl Martínek starost o vysvědčení. Hlavně ho však pochválila, že se velmi zlepšil a já byl rád, že je vidět, že se snažíme. Ostatně když mu v pondělí nebo v úterý psala do čítanky, že Martínek musí denně číst, tak jsem tam k podpisu připsal, že je snažíme. Ujistila mě, že si Martínek nemusí s vysvědčením dělat starosti, že by tam měl mít samé jedničky. Tak doufám, že to tak bude, i když jsem radujícího se Martínka ujišťoval, že nějaká dvojka by nebyla žádnou tragédií. Každopádně znovu jsem rád, že Martínek může zažívat pocit, že snažit se se vyplácí. Snad mu to vydrží.

Tak jsme se snažili si čtvrtek a pátek odpočinout a načerpat síly. Myslím si, že všem třem nám to prospělo.

Dnes jsme si mohli užít sluníčka a kluci si to na procházce pěkně užili na houpačkách. Takže přikládám pár fotek.


Koukal jsem, jak se Martínek umí houpat. Někdy je to opravdu riskantní a myslím si, že mu občas schází pud sebezáchovy. Kde je to malé miminko, které bylo na sebe tak opatrné a vše dělalo s rozvahou?

Hřiště to bylo super, protože tam byla houpačka pro velké ale i pro malé děti, ze které se nedalo tak snadno spadnout. Ondra se houpat sám neumí, takže starší brácha se šikne.

Poté houpu Ondru a odbíhám fotit, zatímco Martínek se houpe sám tak hodně, až ho musím napomínat.

Sleduji dětskou radost Ondry a říkám si, že má ještě miminkovské rysy, které je dobré ještě zachytit. Ostatně často si ho lidé, když je oblečený a je vidět jen obličej, pletou a myslí si, že je holčičkou, podle té tvářičky. A taky se mi líbila ta jeho radost, se kterou si houpání užíval.

Takže zítra zase do školy a do školky. My se jen tak nevzdáme! Nás jen tak nedostanou! :-)