Se zahřátým oblečením je ráno lepší

Ranní vstávání v zimě, ještě za tmy, je náročné pro mne i pro kluky. I když se snažím ukládat kluky do postelí večer včas (ne vždy se to podaří do 20:00 hod, ale je to určitě lepší než dřív), tak jsou rána náročná. Musím však kluky pochválit, protože jsou ráno moc šikovní. Žádné polehávání v posteli nebo zbytečně dlouhé zdržování. Je jasné, že je třeba občas je trochu popohánět. Když se však někdy s někým bavím o ránech jinde, tak jsem za kluky a jejich smysl pro povinnost vděčný.

Stále přemýšlím, jak jim alespoň trochu taková rána zpříjemnit. Snažím se být veselý, ráno je pěkně vítám, chválím a povzbuzuji. U snídaně mluvíme o snech nebo o nějakých jiných příjemných věcech. Zvlášť Ondra si stěžoval na ostré světlo, protože jsem vždy všude rozsvítil. Myslel jsem, že je to tak lepší. Takže jsem to teď naopak omezil. Klukům bývá ráno chladno, když vylézají z vyhřátých postýlek. Často jim nechávám pootevřené okno přes noc, aby se jim dobře spalo. Ráno ho tedy zavírám a pouštím na chvíli naplno topení. Poslední dobou je právě toto zavírání okna chvílí, kdy se kluci probouzejí a vstávají. Budík jsem už delší dobu nepoužil, snad až bude ráno zase víc světla.

Před nějakou dobou jsem klukům v souvislosti s tím ranním teplem vstávání ještě trochu vylepšil. Dávám jim oblečení na topení, aby bylo pěkně vyhřáté. Díky tomu se mi podařilo je více motivovat k převlékání a trochu ho zrychlit. I když je fakt, že poslední dobou zase oběma klukům s oblékáním pomáhám. Je to tak prostě rychlejší. Každopádně nahřáté oblečení si oba pochvalují a je to taková drobnost, která alespoň trochu zahřeje a zpříjemní ráno.


Tak Ondru mám nakonec dnes doma. Kromě sobotní nevolnosti vypadal v pořádku, jen si občas stěžoval na bříško, ale ani průjem neměl. Dnes ráno se mu sice z postýlky hned nechtělo, ale ani to není nic obvyklého. Vydatně snídal jako jindy. Jenže cestou s Martínkem do školy si stěžoval, že je mu zima, ačkoliv byl oblečený vlastně ještě o něco víc než jindy, protože měl pláštěnku. Pak si začal stěžovat na bříško, tak jsme ho raději ze školky odhlásil. Cestou domů nakonec ještě blinkal a teď vydatně odpočívá. Tak raději zajdeme k doktorce, i když ta mi do telefonu říkala, že je toho teď hodně. Trochu mi to připomíná Martínka o Vánocích. Je to trochu jiné, než silné nevolnosti, které jsme taky před časem zažili. Přišly náhle a prudce, za pár dní však odezněly. Tentokrát je to znovu poměrně pomalé, není hned poznat, zda se jedná o chvilkovou nevolnost nebo nějakou virózu, proto mě to mate. Naštěstí to není nic dramatického, ale opět jsme doma. Navíc musím víc vařit a pokud možno něco dietnějšího. Tak hlavně ať jsme zase brzo fit (já asi taky s něčím podobným zápasím, i když mně jen bolí břicho a jsem víc unavený).