"Tatííí, to musíš slyšet. Paní učitelka říkala, že jsem se hodně zlepšil. Takže možná budu mít na vysvědčení jedničku," volal na mne Martínek ze dveří družiny v pátek místo toho, aby se převlékl a šel domů. "Tak to mám velkou radost, jsi šikulka, ale jdi se oblíknout, ať můžeme jít domů," zavolal jsem na něj pro změnu já, zatímco jsem nohama válel stále se zvětšující sněhovou kouli. Tento rozhovor na dálku se odehrál k pobavení všech ostatních rodičů, kteří byli před družinou.
Ano, škola nás i nadále poměrně zaměstnává, i když i na jiné věci si najdeme čas. Bohužel na slíbený šachový turnaj dětí zatím nedošlo, neboť Ondru už od čtvrtka pobolívá bříško a tak se mu v pátek už nikam nechtělo. Ostatně v noci na dnešek se párkrát vzbudil, že ho bolí bříško. Nesl jsem ho na záchod, ale nic. Jen ráno vyblinkal trochu vody. Připomíná mi to Martínka během Vánoc, kdy jej taky něco trápilo, ale nebylo to tak intenzívní. Takže mám opět o zábavu postaráno, i když to zatím není žádné drama. Taky mě pobolívá břicho, ale zatím se to nehorší. Tak uvidíme.
Ale zpět k Martínkovi. Už minulý pátek hlásil, že mu paní učitelka dala jedničku za slib, že se bude snažit. Tento týden pro Martínka nezačal ve škole zrovna nejlíp. V pondělí si sice svižně naučil noty do hudebky (viz zde), ale nad úkolem si trochu lámal hlavu. Neměl totiž poznamenané jeho zadání. Když jsem v úterý večer přišel z práce, tak tady trochu s Ondrou řádili. Měl jsem celkem náročný den, tak jsem se na ně zlobil. Vzápětí mi Martínek oznamoval, že úkol udělal špatně a musí ho udělat znova. Jenže si pro změnu zapomněl knihu ve škole. Teprve později mi vysvětlil, že si učení na vyzvání paní učitelky nechávaly ve škole všechny děti. On si přitom neuvědomil, že má dodělat úkol z předchozího dne.
Zlobil jsme se na něj, ale ještě víc mě rozlobily jeho řeči, že je k ničemu, že měla paní učitelka pravdu, když říkala, že je nejhorší atd. To je holt tím, že jí kdysi slyšel, když mi to říkala. Říkal jsem mu, že to není pravda, jen že prostě má dávat pozor. Prostě paní učitelce hned ráno řekne, jak to bylo a uvidí. Teprve později si sám vzpomněl, že to skutečně mají ráno říkat paní učitelce a ona jim to promine. jen jsem nevěděl, jak zareaguje na vlastně druhé pochybení v řadě.
Naštěstí jak jsme se domluvili, tak se taky stalo. Hned ráno to prý paní učitelce řekl a ona prý pak dělala jako by se nic nestalo. Tak alespoň tak. Pochválil jsem Martínka, že si to umí domluvit a konečně jsme mohli spolu dodělat chybějící úkoly.
Tento týden malý Ondra dál překvapoval svým uměním počítat. Docela dobře zvládá sčítání do 10 nebo dokonce do 12. Takže třeba ve čtvrtek a v pátek jsme si cestu do školy a školky zpestřovali tak, že Martínkovi jsem dával příklady složené ze tří čísel (např. 5+3-4) a Ondrovi jen ze dvou (jen sčítání). Díky tomu si po ráno cvičím hlavu i já.
Snažím se zahánět občasné Martínkovy myšlenky, že by byl nějaký nešika nebo co to občas říká. Využívám každou chvíli, abych jej mohl pochválit, takže se drobné školní úspěchy hodí jako konkrétní příklady, jak je šikovný. Třeba jsme si připomínali to, jak se rychle a dobře naučil noty. Martínek jen přikyvuje a říká: "To víš, tatíí, já jsem takovej dobrej notář."
Žádné komentáře:
Okomentovat