Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

sobota 14. ledna 2012

Školní trampoty

Martínek má po měsíční absenci ve škole skluz, přestože jsme doma dělali úkoly a postupovali s učivem. Paní učitelka je stará a zkušená praktička, takže má své metody a postupy. Je zřejmé, že nestačí jen sledovat učivo, ale je třeba být přítomen a sledovat její cvičení, protože pak se žák tolik neorientuje a nestíhá.

Tento týden jsme spolu dvakrát mluvili. Její reakce, že je Martínek nejhorší a že byl už od začátku nezralý, mi nepřišla pravdivá. Bylo rovněž nešikovné, že mi to říkala před ním, když mi ho v pondělí předávala. Výjimečně jsem totiž požádal, aby šel domů před oběděm, protože jsem si nebyl jistý, zda je jeho bříško zcela v pořádku a chtěl jsem mu raději udělat jídlo doma. Po chvíli cesty ze školy mi Martínek říkal, že to není pravda, že by byl nejhorší a nejpomalejší. Ilustroval mi to několik příhodami o svých spolužácích.

S paní učitelkou jsem se nepřel, jen jsem se Martínka zastal a slíbil jsem, že budeme ještě víc trénovat. Nechtěl jsem to tolik rozebírat mezi dveřmi školy, navíc mě taková reakce poměrně překvapila. Vím, že Martínek je trochu škrabal, že čtení mu jde pomalu a vůbec bývá někdy pomalejší. To je dané mimo jiné tím, že je takový pečlivka. Na druhou stranu tu školu zase až tolik neprožívá a leckdy prohlašuje, že je to nuda.

Ve středu byla ukázková hodina pro rodiče. Viděl jsem, že Martínek sice udělal nějaké chyby (nevím, zd aje to jen můj pocit, ale zaujalo mě, že oproti jiným dětem byl vyvoláván poměrně často), ale rozhodně nepatřil k nejhorším. Paní učitelka mi přišla docela přísná a poměrně rychlá. Nemám však srovnání a jsem ochoten uznat, že patří k těm nejlepším, co na škole jsou. Ostatně my jsme si jí sami zvolili na základě několika doporučení.

Po hodině byla chvíle pro rodiče, takže jsem ještě s paní učitelkou mluvil, tentokrát už trochu připraven. Když paní učitelka opakovala svojí tezi o původní nezralosti, tak jsem oponoval, že jsem to několikrát konzultoval s různými lidmi. Takže paní učitelka to trochu změnila a mluvila jen o pomalosti, naopak uznala, že Martínek je velmi komunikativní. Zmínila, že sedí se svým nejlepším kamarádem a občas tam něco spolu probírají. To jsem potom zjišťoval a nejsem si jist, zda je i tato výtka fér. Kluci se skutečně znají už od školky a mnohdy si mezi sebou půjčují tužky, gumy či nůžky atd., když je potřeba. Sice vím, že Martínek se leckdy nesoustředí a neposlouchá, když někdo nemluví přímo na něj (to znám ze situace, když v kostele slyší kázání), ale že by až tak s kamarádem vyrušovali, to mi připadá nepravděpodobné. navíc kdyby to nebylo k jejich prospěchu, tak je může klidně rozsadit atd. Nechci obviňovat paní učitelku. Nepochybuji o jejích zásluhách a zkušeostech. Sama však přiznala, že tolik prvňáčků, jako je letos, už dlouho neměla.

Byl jsem rád, že jsem viděl, co ve škole dělají. Takže jsem doma hned mohl udělat některá cvičení podle vzoru paní učitelky. Navíc jsem viděl, že už preferuje čtení po slovech a už ne po slabikách. Martínkovi dávám číst z různých knih, nikoliv ze slabikáře, věci, které ho zajímají (např. kolik mají pavouci očí, jména ptáčků, nadpisy biblických příběhů atd.). Je super, že se tak můžou zabavit s bráchou. Zrovna teď Martínek něco Ondrovi předčítá z knihy o přírodě, i když to vyžaduje od Ondry velkou trpělivost. Myslím si, že je to pro něj zajímavější a vnímá smysluplnost učení se číst.

Mimo to jsme si i z jiných důvodů domluvili jasnější časový rozvrh. Já mám za úkol kolem 18:00 začít dělat večeři, kolem 18:45 bychom měli jíst a nejpozději ve 20:00 uléhat. Martínek si to vzal za vlastní, takže už od 17:00 mi několikrít hlásí, za kolik minut už bych měl začít dělat večeři. Při uléhání, které s ne vždy zvládne do 20:00, pak zase hlásí např.: "Dvacet nula devět, to je slušný čas, ne tatíí?" Jednou v týdnu pro změnu naskočil do postele v 19:59 a byl celý nadšený. Každopádně to nejenom přispělo k větší důslednosti při ukládání, ale především Martínek na sebe převzal část zodpovědnosti, což je dobře. Ondra je ještě malý, ale rád se přidá k většině.

A největším úspěchem byla skutečnost, že Martínek si z češtiny, která mu zatím nejvíc dělá problém, přinesl v pátek jedničku. Chlubil se, že si to s paní učitelkou domluvil. Ta mu jí dala prý jako uznání, že se snaží a za slib, že se bude snažit i nadále. Je to dobré proto, že zažil smysluplnost svého snažení. Byl na to pyšný. Vzápětí ho pak velmi potěšilo, že jsem ho za to náležitě pochválil a ocenil, že se nejenom snaží, ale že se umí s paní učitelkou domluvit.

Tak snad nám to vydrží. Hlavně je třeba, aby Martínek byl zdravý a nemusel být zase doma. Sice už má zase rýmu, ale snad se to přes víkend zlepší.

Ondra ve školce spal dvakrát a i když původně protestoval, byl nakonec rád. Přemýšlím o našem týdenním režimu. I s ohledem na ne zrovna vhodný termín hudebky (Martínek zkusí klavír a klávesy, paní učitelka to dělá v jedné hodině), zrušíme jeden kroužek. Taky zřejmě zrušíme angličtinu. Martínka může učit Ondra, který ze školky umí víc. Navíc mě naštvala opakovaná informace, že kvůli angličtině, kterou jim učitelka trochu posunula, aby skončili dřív, je nenechá ani v klidu naobědvat. Rovněž bych rád upřednostnil školu a nerad bych ho zatěžoval dalšími věcmi.

V pondělí jsme vyzkoušeli další věc. Martínka jsem si vyzvednul dřív (kvůli obědu doma) a pak jsme měli čas na společné učení. Ondra zůstal ve školce, kde se vyspal i nasvačil, takže pak jsme ho vyzvedl zatímco byl Martínek v hudebce. Bylo to náročnější běhání sem a tam, ale možná ten model, že Ondra bude ve školce a já se budu věnovat Martínkovi, má něco do sebe. Samozřejmě někdy to můžeme vyměnit.

Základem však je, aby kluci byli nějakou dobu fit.

4 komentáře:

  1. Držím vám palce, ať klukům zdraví vydrží. Sama dobře vím, jak i banální nemoci umí vše zkomplikovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Martine, chodím na tvůj blog číst, našla jsem ho díky Diny a díky tomu, že tvůj Martínek je stejně starý jako můj mladší syn, sem chodím nakukovat docela pravidelně a moc ráda tvoje úvahy čtu, nejen ty o dětech.
    Reaguju dnes proto, že se mi moc nelíbí reakce paní učitelky na práci Martínka. Vím, že když jsem byla rodičem prvního dítěte, tak jsem bez možnosti srovnání často tápala a nevěděla jsem, jestli dát učitelce za pravdu díky její zkušenosti, i když forma nebo obsah sděleného úplně neseděly s mým pozorováním. S dalším dítětem už člověk není tolik zatížen pochybami, starší děti to v tomto nemají s námi snadné. Ale píšeš, že paní učitelka řekla poměrně kategorický, negativní soud přímo před Martínkem a to se mi nelíbí, i kdyby to z jejího pozorování byla pravda. To se mi z tebou psaného ale také nezdá. Snad je to opravdu i tím, že Martínek přišel po dlouhé nepřítomnosti a ještě se úplně "nerozkoukal", ale po prvním půl roce školy mi to vyjádření přijde přece jen tvrdé. Můj mladší má určité problémy, čtení mu také jde hůř. Nemá dobrou výslovnost mnoha hlásek, která se bude ještě nějakou dobu upravovat, to mu vše ztěžuje. Přesto, když jsem tento týden byla ve škole probrat určité náznaky toho, že i problém ve čtení je hlubší, reagovala naše (mimochodem opravdu výborná) učitelka tím, že na nácvik čtení máme ještě celou druhou třídu a přestože je nyní v poslední třetině dětí, času je tolik, že vše může v dobrém dohnat. Mnou pozorované problémy nicméně potvrdila, že pozoruje také, ale i k tomu dodala, že je to nyní nepodstatné a teprve kdyby problém vývojem sám neustoupil, bude se mu potřeba věnovat ve 2.třídě.

    Přijde mi to jako velký rozdíl oproti tobě sdělenému o "nejhorším i sociálně nevyzrálém". Píšu ti jen proto, že cítím tvé váhání a pochyby a mně jako jinému rodiči v podobné situaci přijde tobě sdělené vyjádření též jako trochu zarážející, možná i mé dítě znevýhodňující nebo trochu nevhodně škatulkující. Cítím jako pravdivější vyjádření naší pedagožky, že vývoj dál probíhá, vybočení není takové, aby stálo za velkou pozornost, práce je potřeba a tu předpokládá (a jistě tak i u vás, musí být vidět, že se Martínek doma přiměřeně připravuje také) a na nějaké závěry je zcela brzy...

    Martínek reagoval pro mě velmi hezky a zrale, že byl schopný se ohradit logickým argumentem a jsem ráda, že nejhorší se on sám necítí. Doufám, že po rozmluvě s tebou mu paní učitelka bude věnovat o maličko více pozornosti a brzy zjistí, že to není docela tak, jak to tentokrát vyjádřila. Přeju Martínkovi ve škole klidnou práci a chuť do další poctivé přípravy a moc mu přeju, že má tak poctivého a svědomitého tatínka. Není potřeba být ve všem vpředu hned v lednu, ono se to ukáže časem.

    Renata

    OdpovědětVymazat
  3. To jsem ráda, že už je tu zase plno zpráv od Vás! Teda paní učitelka to trošku s kritikou před Martínkem přestřelila.. To je mně moc líto. Myslím, že by ho měla povzbuzovat a motivovat ne o něm šmahem říct, že je nejhorší. Nic si z toho nedělejte, Vy sám víte jaký je to šikula. Moc držím palce ať ho neodradí od učení a školu mu nezprotiví.

    Hlavně buďte zdraví!!! Do jara už zbývá jen kousek:o)
    Dana

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Martine,

    je hezke, ze se situaci s ucitelkou snazis videt objektivne.
    Mne ta Martinkova ucitelka ale proste nastvala. To se preci nedela! Rict pred prvnakem jeho rodici, ze je nejhorsi, jeste k tomu rodici, ktery evidentne ma zajem, pred ditetem, ktere sice bylo nemocne, mozna neni rychle, ale rozhodne neni hloupe (coz bych od zkusene ucitelky vyzadovala, aby poznala).
    A jeste, mozna s tim nebudes souhlasit, ale protoze ja jsem "zvenku", tak to napsat muzu: Ta ucitelka preci vi, ze Martinkovi umrela mama a ma z rodicu jen Tebe. Kdybych ja takove dite mela ve tride (a vim, ze u me mamy ucitelky to fungovalo uplne stejne, protoze deti bez mamy je bohuzel vic), byla bych k tomu diteti obzvlast citliva a asi bych mela i tendenci mu tu jeho tezsi (protoze si uz jako tak maly prosel necim, co si lecktery dospely ani neumi predstavit) situaci alespon trochu kompenzovat. Mela bych pocit, ze si zaslouzi, abych k nemu byla obzvlast ohleduplna a treba mu pomohla vic, nez je "standard". A vim, ze se takove veci daji delat tak, aby to ostatni deti temer nevnimaly.
    Rozumim, proc Ty tohle takhle napsat nemuzes, proc je spravne, aby ses snazil veci takhle nevnimat, ale stejne tak spravne mi pripada, aby je, kdyz je potreba, vnimaly takhle lide kolem. Pripada mi, ze to tak ma byt, ze Ty neocekavas od sveta nic lepsiho, nez ceho se dostava ostatninm, a ze svou situaci v tomhle smyslu nevnimas jako narok. Stejne tak mi ale pripada, ze by to tak melo byt, ze kdyz je potreba, "svet" sam od sebe, bez zadani a bez ocekavani, Tobe, Martinkovi, Ondrovi, da proste neco trochu navic nebo alespon ne min.
    Je mi opravdu lito, ze ta ucitelka na tohle neprisla. Treba ji to jeste napadne...

    Hodne stesti,

    Lemi

    OdpovědětVymazat