Martínkův první školní den

Tak jsme se konečně dočkali! Martínkův první školní den je tady!

Já jsem se moc nevyspal. Už delší dobu spím a mám většinou špatné sny. Souvisí to se stresem a starostmi, ale nikoliv s těmi kolem Martínkova nástupu do školy. I když nervozita, jak to vše budeme zvládat, tady taky je.

Budík kluků byl nastaven na 7:00. Zatímco Martínek se budí dřív a spolupracuje, tak Ondru z postele nevytáhlo ani opakované zvonení. Vyklubal se z něho pěkný záškodník. Chápu, ještě je malý, pozornost se točí kolem Martínkova nástupu do školy (i když se to snažím vyvažovat a Ondrovi se taky víc věnovat) a prostě je asi i jiná povaha.

I když vše bylo připraveno a probíhalo celkem v klidu, nakonec z toho přece jen byl poměrně stres. Ondra se sice nijak nevztekal, ale provozoval typicky dětskou zdržovací taktiku. On, který je mnohdy ráno převlečený dřív než Martínek a věci má líp složené, byl najednou velký loudal, kterému vše trvalo nekonečně dlouho.

Martínek se těšil...




...a na Ondrovi je jasně vidět, že nebyl dobře naladěný (to jsem ještě vybral fotku, kde se šklebí nejmíň, resp. vybíral jsem jen ze dvou, protože fakt na víc nebyl čas).




Ve školce Ondra pokračoval ve zdržovací technice a nenásilném odporu. Jelikož u Martínka ve škole byly schůzky, tak jsme museli nejprve s Ondrou do školky. Jinak to budeme provozovat opačně. Nejprve s Martínkem a pak s Ondrou. Takže když pak bude sedět v šatně, že tam zůstane celý den, tak už na to budu mít čas (přesně to se dělo dnes ráno). Je v tom prostě vzdor, protože když byl ve školce poprvé sám, tak si to prý skutečně užíval a i první den nakonec dobře zvládnul. Takže je to spíš jen hra se mnou. Mimochodem malý Ondra mi hlásil, že všechno snědl. Když mi tvrdil, že byl dokonce první, tak jsem už začal trochu pochybovat, protože Ondra vždy dojídal jako jeden z posledních a ještě se často nechával krmit. Tak to budu asi muset ověřit z nějakých nezávislých zdrojů.

Ondra předán a už jsme s emohl věnovat našemu školákovi. Nedělám z toho velkou vědu, ale prostě chci, abychom si to užili. Proto jsem Martínka pobízel, ať si to užije, častěji než jsem mu říkal, ať poslouchá a je hodný.

"Tatíí, proti tomu sluníčku mě už nefoť!"




Před školou se setkal s kamarády ze školky. Úsměvné bylo to, že měl stejnou kytku jako jeho nejlepší kamarád ze školky. (Já nakupoval v osvědčeném Belles Fleurs.)




A do foťáku mi neustále opakoval stejný úsměv nebo škleb (?).




Ještě na odchodu mi Martínek zamával kytkou. Jsem rád, že zřejmě nebyl příliš vystresovaný. Už jsem chodili na přípravku, takže nešel do neznámého prostředí. Učitelky už taky poznal, navíc jsem vybrali snad tu nejlepší, doporučovanou a zkušenou s dlouholetou praxí. Navíc si myslím, že svojí roli hrálo i to, že ani já jsem to neprožíval nějak zvlášť přehnaně. Ano, je to něco nového, ale my se na to těšíme a chceme si to užívat.




Následovali jsme děti na chvíli do třídy.




Pak už jen zamávat rodičům a je to na něm.




Cestou ze školy do telefonu vyprávěl babičce, jak bylo první den ve škole...




...ale jako by chtěl dát najevo, jak je nad tím povznesen, tak si přitom hrál s klacíkem a listy keře.




Ostatně ani já jsem se příliš nedozvěděl, co se ve škole dělo.

Ptal jsem se ho: "Martínku, co jste dělali?"
"Nic."
"A co povídala paní učitelka?"
"Nevím, to už si nepamatuju."
"A naučil ses alespoň něco nového?"
"Ne!"
Tak fakt nevím, proč tam chodí :-)


Bohužel nastupují silné ročníky, takže i učitelka nám říkala, že tolik dětí ve třídě už dlouho neměla (téměř třicet) a i v družině byl trochu chaos (zřejmě museli přijmout posily, které nastoupily před týdnem). Martínek si bude muset poradit.


Den spíš zkomplikovalo počasí a i to, že Ondra opět stávkoval a přes opakované výzvy si odmítnul po obědě odpočinout. Takže když nás čekala odpolední hudebka, kam šel Martínek taky poprvé, tak nejenom lilo jako z konve, ale navíc na Ondru padla únava. Bylo to celkem náročné, ale opět jsme to zvládli. Na jednu stranu je to trochu otrava, že Ondra musí se mnou a čekáme na Martínka na hudebce. Na druhou stranu až bude hezky, tak to bude náš společný čas s Ondrou a budeme moct něco malého podniknout jen spolu.

Mimochodem když jsem se snažil zjistit, co v hudebce dělali, tak to byl v podstatě identický rozhovor jako ten uvedený výše. Na druhou stranu je fakt, že já si nevzpomínám, že bych základní školu nějak zvlášť řešil. Takže jsem asi nebyl jiný.

Byl jsem z toho všeho tak unavený, že jsem si říkal, jak tohle budeme zvládat skoro pořád. Ale nejsme ani první ani poslední a nějak to bude muset jít. Snad si časem zvykneme. Rád bych pokud ožno brzo nechával Ondru ve školce na spaní, alespoň mi odpadnou dohady s ním, že nechce. A i Martínek by se vždy mohl vyřádit v družině, přestože ta na mne moc dobrý dojem neudělala.

Tak uvidíme. Dnes raději budíček kluků v 6:50. Včera jsme je do postele zahnal už po 20:00, ale i tak Ondra moc spát nechtěl (přestože byl hodně unavený celé odpoledne) a Martínek se pro změnu budil a ráno mi říkal, že měl špatné sny. I tak to bylo zase celkem náročné ráno, přestože svítilo sluníčko, bylo docela teplo a nikdo výrazněji nestávkoval (kromě Ondry ve školce, jak jsem už psal, ale to už byl Martínek ve škole).

Držte nám palce! ;-)
Děkuji!