Zaléééz aneb Jak Ondra zachraňoval šneka

Přestože nám začaly různé nové povinnosti, tak si i nadále užíváme radosti života. Třeba minulý týden jsme čekali, až se Martínek ve škole naobědvá. Ondra si hrál v trávě, resp. něco tam pozoroval. Za chvíli slyším, jak pokřikuje: "Zaléééz!" A za chvilku opět: "No táák, zaléééz!"

To jsem už nevydržel, šel jsem se podívat a ptám se, co tam provádí a na koho křičí. Ondra prostě zachraňoval šneka. Chtěl ho z malého trávníku poblíž chodníku přenést na druhou stranu do hluboké trávy. Jenže chtěl, aby zalezl do ulity, aby se ho náhodou nedotknul. Tak jsem mu s úsměvem řekl, že ten šnek asi špatně slyší, ale že ho přece klidně může opatrně přenést tak, jak je. Což nakonec Ondra udělal.