Stále si pletu školku a školu, takže často mluvím o tom, že starší Martínek jde do školky, zatímco mladšího Ondru pro změnu posílám do školy. Samozřejmě to nejsou jediné přeřeky, které v tom shonu a při únavě dělám. Pochopitelně zvlášť Martínek je na to citlivý a stále mě opravuje, i když i on to bere s úsměvem.
Opět dnes ráno, kdy Martínkovi říkám, že si včera zapomněl bačkory ve školce.
"Ve škole, tatíí, ve škole," opravil mě Martínek.
"Kdo si to má pořád pamatovat? Už abyste zase oba chodili do školy, aby se mi to nepletlo," řekl jsem mu.
"Víš co, tatí, já mám nápad, jak si to můžeš zapamatovat," usmál se na mne Martínek mezi dveřmi.
"Tak to bych byl opravdu rád," řekl jsem, zatímco jsem kontroloval byt, zhasínal světla a zamykal dveře.
"Tak na jednu tvář si namaluješ Š, jako školka...," spustil Martínek.
"... a na druhou tvář Š, jako škola. Takže si to budu zase plést jako teď," dopověděl jsem za něj a smál jsem se.
Martínek se zazubil, zamyslel se a začal vymýšlet další "zlepšováky".
"Tak si na jedno sklo brýlí napíšeš školka a na druhé škola," řekl mi po chvíli.
To jsem samozřejmě zavrhnul. Takže se musím smířit s tím, že si to nadále budu plést a doufat, že mi to kluci prominou. Naštěstí mám pozorného Martínka, který mne vždy opraví. A ani Ondra v tom opravování nezůstává příliš pozadu.
Žádné komentáře:
Okomentovat