Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

úterý 8. února 2011

Nedožitých 40...

V pondělí jsme se cestou z krmení kachniček zastavili na hřbitově, abychom si s klukama připomněli nedožité 40. narozeniny naší maminky, mojí manželky.

Možná jen skalní čtenářky nebo čtenáři mého blogu si vzpomenou, že tento blog vlastně začal reportáží o naší vzpomínce nedožitých 39. narozenin. Mimochodem je zajímavé srovnat letošní pondělní slunečný den "na suchu" s tehdejším rovněž slunečným dnem, avšak s množstvím sněhu.

Snad je z fotek zřejmé, že vzpomínáme s úsměvem, i když v srdíčku i v krku mám vždy trochu sevřeno, když vidím tak malé kluky, kteří navštěvují hrob maminky.

Martínek začal sám od sebe recitovat Otčenáš, ale po chvíli jsem ho musel zastavit, protože trochu rozdováděný Ondra do toho začal dělat šaškárny a blbnout začal i Martínek. Pak zase hladili fotku maminky a říkali, že se s ní "mazlí". Objal jsem je a pomazlil sám...

Zapálili jsme svíčky a dali jarní kytičku. Pak jsme se ještě podívali, jak v další řadě postupně přibývají nové hroby. Díky tomu si mimo jiné s klukama uvědomujeme, že lidé prostě umírají, i když většinou ve starším věku než naše maminka.

Přitom jsme vedli zase nějaké debaty, resp. odpovídal jsem na další a další zvídavé otázky kluků. Už si ani nepamatuji, na jaké téma to bylo tentokrát. Jen vím, že dnes se mne Martínek cestou do obchodu ptal, proč pan prezident nevydá rozhodnutí, aby se vyzkoušelo jíst maso lidí. Už jsme na toto téma spolu kdysi mluvili, tak nechápu, že Martínka tato otázka tak zaujala. Každopádně mu vysvětluju, že to se prostě nedělá.

Takže zde je pár fotek kluků.

Tátíí, to sluníčko nám svítí do očí...




Tak jsme to zkusili víc z boku a hned to bylo lepší.






Stejně kluky nejvíc baví, když dělají před foťákem šaškárny a obličeje.








Vím, že by sis zasloužila vidět naše kluky, které jsi nosila v sobě a přivedla je na svět, jak rostou a jak jsou šikovní...

Vím, že Tě nikdy klukům plně nenahradím...

Dělám však všechno, co umím a co můžu, aby i přesto, že k nim život nebyl zrovna spravedlivý, byli veselí a šťastní a aby byli na světě rádi...

Jdeme životem dál a vzpomínáme na Tebe s vděčností...

10 komentářů:

  1. Martine krásně jste to napsal.
    Opravdu před Vámi smekám .

    OdpovědětVymazat
  2. Martine, moc citlivě a hezky napsáno... pláču tady a všem vám přeju ať se máte spolu už jen moc hezky...

    OdpovědětVymazat
  3. Martine, je mi to moc líto. Tvoje umím a můžu s Boží pomocí klukům dovoluje i v takové chvíli, jako je vzpomínka na maminku, být sví :). Je tu u vás cítit, že realita života nemusí být určující pro radost nebo lásku. Přeju hodně sil ve stížených podmínkách a kupu dobrých rozhodnutí v obyčejných dnech.

    OdpovědětVymazat
  4. Nádhera, moc krásně napsané. Vytryskly mi slzy. Máte můj obdiv, jak to zvládáte.

    OdpovědětVymazat
  5. Je moc hezké, že na maminku a manželku takhle krásně vzpomínáte. Kluky máte krásné. Ráda bych napsala něco povzbudivého, ale nějak nemám slov. Jste skvělá trojka! Držte se.
    Dana

    OdpovědětVymazat
  6. Milý Martine!
    Na Lenku jsme myslela v pondělí od rána... Bydlela jsem s ní 5 let na kolejích. Byla to fajn holka, ochotna vždy pomoct a poradit, nezkazila žádnou srandu. Chodím na Váš blog skoro denně a vždy jsem zvědavá, co máte nového. Lenka by z Vás měla určitě radost. Martínek mi ji hodně připmíná, je na ni dost podobný. Držím palce do dalších dnů!
    Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Hodně sil a jen krásné dny Vám přeji

    OdpovědětVymazat
  8. Martine, myslím na Vás,... Hodně sil do života...

    OdpovědětVymazat
  9. Milý Martine, jsou situace, kdy slova jsou jen slova ... Obdivuji Vás a držím palce, ať se daří. HanaL.

    OdpovědětVymazat
  10. hodně sil a klukům na dálku pusenku :)

    OdpovědětVymazat