Nedožitých 40...

V pondělí jsme se cestou z krmení kachniček zastavili na hřbitově, abychom si s klukama připomněli nedožité 40. narozeniny naší maminky, mojí manželky.

Možná jen skalní čtenářky nebo čtenáři mého blogu si vzpomenou, že tento blog vlastně začal reportáží o naší vzpomínce nedožitých 39. narozenin. Mimochodem je zajímavé srovnat letošní pondělní slunečný den "na suchu" s tehdejším rovněž slunečným dnem, avšak s množstvím sněhu.

Snad je z fotek zřejmé, že vzpomínáme s úsměvem, i když v srdíčku i v krku mám vždy trochu sevřeno, když vidím tak malé kluky, kteří navštěvují hrob maminky.

Martínek začal sám od sebe recitovat Otčenáš, ale po chvíli jsem ho musel zastavit, protože trochu rozdováděný Ondra do toho začal dělat šaškárny a blbnout začal i Martínek. Pak zase hladili fotku maminky a říkali, že se s ní "mazlí". Objal jsem je a pomazlil sám...

Zapálili jsme svíčky a dali jarní kytičku. Pak jsme se ještě podívali, jak v další řadě postupně přibývají nové hroby. Díky tomu si mimo jiné s klukama uvědomujeme, že lidé prostě umírají, i když většinou ve starším věku než naše maminka.

Přitom jsme vedli zase nějaké debaty, resp. odpovídal jsem na další a další zvídavé otázky kluků. Už si ani nepamatuji, na jaké téma to bylo tentokrát. Jen vím, že dnes se mne Martínek cestou do obchodu ptal, proč pan prezident nevydá rozhodnutí, aby se vyzkoušelo jíst maso lidí. Už jsme na toto téma spolu kdysi mluvili, tak nechápu, že Martínka tato otázka tak zaujala. Každopádně mu vysvětluju, že to se prostě nedělá.

Takže zde je pár fotek kluků.

Tátíí, to sluníčko nám svítí do očí...




Tak jsme to zkusili víc z boku a hned to bylo lepší.






Stejně kluky nejvíc baví, když dělají před foťákem šaškárny a obličeje.








Vím, že by sis zasloužila vidět naše kluky, které jsi nosila v sobě a přivedla je na svět, jak rostou a jak jsou šikovní...

Vím, že Tě nikdy klukům plně nenahradím...

Dělám však všechno, co umím a co můžu, aby i přesto, že k nim život nebyl zrovna spravedlivý, byli veselí a šťastní a aby byli na světě rádi...

Jdeme životem dál a vzpomínáme na Tebe s vděčností...