Během dne to Martínek celkem rozchodil a Ondra se zdál být fit. S ohledem na pěkné počasí jsem usoudil, že nám procházka určitě nezaškodí. Tak jsme se kolem poledne vypravili, vzal jsem nahromaděné zásoby starého pečiva a vyrazili jsme.
Na pondělí bylo oznámeno zprovozněné výtahu, ale od rána jsem nic neslyšel. Proto jsem byl přesvědčen, že výtah ještě nejezdí. Kluci však rychle vyzkoumali, že jezdí. On je tak tichý, že není vůbec slyšet. A je moc pěkný, včetně velkého zrcadla. Jsem však zvědav, jak dlouho ta krása a čistota vydrží.
Zdá se však, že brzy vezme za své předsevzetí, že i přes nový výtah budeme v rámci tréninku naší fyzičky chodit občas po schodech. Když jsme se například dnes vraceli z nákupu, tak kluci hudrali, že jsou unavení, že chtějí jet novým výtahem a ať si jdu pěšky sám. Nakonec jsem to vyřešil tak, že zatímco se v předsíni zouvali a svlíkali, což jim celkem trvalo, tak jsem si několikrát seběhl a vyběhl schody do patra pod námi (ale bez nákupu). Asi vypadám jako cvok, ale nějak mi ten pohyb dělá dobře.
S klukama jsme vyrazili do Tróje, na naše oblíbené místo u přívozu. Jenže bylo tam hodně bahna, takže jsme si udělali procházku, až jsme našli vodné místo na krmení.
Pole opanovala labuť (bohužel si zrovna nevzpomínám, jak legračně jí nazýval Ondra, když jsme si potom o tom krmení cestou domů povídali)...
Dál po proudu jsme však způsobili velké rojení kachen, lysek i racků.
Kluci se hned dožadovali, že jsme měli vzít kola a brusle. Já si však myslím, že ještě chvíli přece jen počkám. Zatím musíme rozchodit ty lenivé nožičky kluků. Doma jim to běhá, ale venku zvlášť Ondra se najednou tváří, jak ho bolí nohy a všechno možné. Je fakt, že mne poslední dobou každou chvíli bolí celé tělo a mám pocit, že bych jen spal, ale je třeba fungovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat