Zprávy z domácího lazaretu

Tak si už zase připadám jako v domácím lazaretu a řeším tolik věcí, že nemám ani čas ani sílu na blog. Chtěl jsem psát, jak jsme minulou neděli sháněli masky na karneval a černou tužku na oči. Pak taky vložit pár fotek, aby bylo zřejmé, jak jsme si s tím poradili. Snad na to dojde později.

Kluci dali zase jen tři dni ve školce a už ve čtvrtek večer bylo zřejmé, že se pátečního divadla nezúčastní. Ondra byl a zatím stále je fit. Sice jen občas v noci křičí, třeba jako ječák ve středu v noci. Jinak kopíruje Martínka v jeho věku. Takže když se mu chce v noci čůrat, tak si ještě sám nezajde, ale mrská sebou a pofňukává nebo pláče či volá tatínka. Sice pak většinou není schopen říct, co chce, ale já už to znám, takže ho jen bez zbytečných řečí vezmu na záchod. Musím ho ještě důsledněji dávat před spaním na záchod, dohlížet, aby tolik na noc nepil a čekat, že se to časem zlepší a jako Martínek si časem v případě potřeby i v noci zajde sám. To není nic hrozného.

Za to Martínek si ve čtvrtek stěžoval na svědění nohou a celého těla. Taky jsem si všimnul, že se mu horší rána po jednom z vypalovaných míst na noze. Děkuji za alternativní rady v komentářích k příspěvku o vypalování. Řadu jich znám a sám jsem je na sobě používal, i když ne zrovna dvakrát úspěšně. Paradoxně se mi vše zahojilo v době, kdy jsem se staral o svojí nemocnou ženu. Jako děti jsme však párkrát vypalování absolvovali a dostal jsem radu, abych u svých dětí postupoval "standardně". Už to zřejmě neudělám. Resp. vyzkouším jiné a šetrnější způsoby. Např. jsme si pořídil KOLODIUM FORTE (dostal jsem tip na DUO FILM, ale toto je prý levnější a účinná látka je stejná - kyselina salicylová).

Každopádně když jsme si ve čtvrtek večer prohlížel Martínkovu nohu, tak jsem chvíli uvažoval o tom, že s tím vyrazíme na pohotovost. Nakonec jsem si řekl, že to vydržíme do zítřka. Ráno mě Martínek překvapil pro změnu tím, že ke mně přišel s viditelně oteklou pusou, šišlal a stěžoval si, že má nějak veliký jazyk, který se mu ani nevejde do pusy. Samozřejmě jsem vyskočil. I když vím, že je to asi jen nějaká reakce, tak člověk, kterému žena zemřela na rakovinu jazyka (s průvodními jevy afty, šišláním atd.), takové věci prostě nemá rád.

Takže jsme po rychlé snídani vyrazili k dotkorce. Naštěstí na studeném vzduchu se otok jazyka zmenšil. Výsledkem je to, že má prý silnou kvasinkovou infekci v puse. Přitom večer jsem se mu do pusy díval a měl jí zcela v pořádku, jen dole pod jazykem něco malého, co ho svědělo a vypadalo to jako začínající afta (naštěstí jsem to večer zapomněl ošetřit vodičkou na afty). Paní doktorce se rovněž vůbec nelíbila rána na Martínkově noze, takže nás odeslala na chirurgii a slíbila mi kontakt na jinou kožní doktorku. Na chirurgii pak Martínkovi ránu ošetřili a zavázali, byl velmi statečný. Tak snad už to bude lepší, i když to zatím stále nevypadá moc dobře.

Aby toho nebylo málo, tak mne v pátek večer chytla poměrně silná bolest v pravé dutině nad okem a spustila se mi rýma. V sobotu to postoupilo pod oko a cítil jsem, že nejsem zcela fit. Přesto jsme s klukama přijali pozvání na "rodinný oběd" a pak jsem se ještě od kluků nechal přemluvit, že jsem se zajeli podívat na jedno masopustní veselí, které však už končilo. Alespoň jsem klukům koupil jítrnici a jelítko.

Domů jsem se vysloveně doplazil a hned jsem zalehl se silnou bolestí v tváři a horečkou. Večer jsem obstaral kluky jen se studenou večeří, i když se těšili na jítrnici. Rychle je nachystal do postýlek a uložil. Sám jsem padnul. Jenže s poměrně vysokou horečkou, na kterou nic moc nezabíralo, ale hlavně silnými bolestmi ve tváři jsem toho moc nenaspal. Samozřejmě kdybych doma neměl dva malé kluky, tak už vyrážím na pohotovost. Takhle jsem měl jen dost času, abych přemýšlel, jak to zařídit. Nápad byl na světě, takže jen dočkat rána, abych se mohl domluvit. Snadno se to řekne, ale ta realizace po probdělé noci zase tak rychlá nebyla. Nakonec jsme v neděli kolem poledního vyrazili. Kluky jsem svěřil do dobrých rukou, dostali jídlo a bylo o ně dobře postaráno, zatímco já vyrazil na pohotovost do nemocnice. Záněty dutin znám důvěrně, ale ne v takové intenzitě.

Říkal jsem si, že bych mohl vyřešit svůj problém líp, když nemuím vláčet svoje kluky s sebou. Byl jsem však zklamán. Po dvou a půl hodinách na pohotovoti a třech snímcích na RTG, jsem byl stejně odeslán k vlastní ORL doktorce. Nějaký nález na RTG je, ale zřejmě jeho interpretace není jednoduchá. Zřejmě jsem si to vysloužil také tím, že o třech z navrhovaných léků jsem potvrdil, že už je od své doktorky mám a beru je. Taky mi bylo doporučeno vyšetření u zubaře, nad čím jsem přemýšlel už v noci. Vlastně na to myslím už dávno. Mám hodně špatné zuby, bude to dědičné a navíc jsem v dětství dostával tetracyklin, takže to zubům moc nepřidalo. Zároveň však trochu pochybuju nad vhodným řešením. Vzpomínám totiž na mámu, která i přes mnoho návštěv u zubaře a umělých zubech ukotvených na zasazených trnech s nimi měla problémy v podstatě až do smrti. V neposlední řadě bych musel zajistit hlídání na časté návštěvy u zubaře.

Nakonec jsem dostal alespoň injekci s kortikoidy na dočasné ulevení bolestí. Sice jsem chvilku hudral, že mě kromě tváře bolí i zadek, ale nakonec snad díky tomu byla noc na dnešek snesitelnější a vyspal jsem se.

Takže dnes musíme vyrazit s Martíkem k dětské doktorce prohlídnout ekzémy po těle a zkontrolovat pusu. Rozhodne se, zda bude třeba nasadit antibiotika nebo zda to zvládneme bez nich. Taky musíme na chirurgii. Zkontrolovat ránu a případně ještě vyčistit a převázat. Já budu rád, když se dostanu ke své ORL, což není vždy jednoduché. Jsme zvědav, zda si v případě potřeby nějak vyžadá RTG snímky nebo zda budu muset na RTG znovu. Zubařku dnes rozhodně nezvládám. Samozřejmě Ondra nás marody bude doprovázet.


Ale aby to nevyznělo tak ponuře, tak musím dodat, že mi kluci stále dělají radost. Z těch mnoha drobností vybírám třeba když mi Martínek ukazoval, jak umí počítat do sta. Naštěstí jsem to nějak zaregistroval až kolem 60, takže těch dalších tyřicet se dalo vydržet. Když však začal 101, 102, že bude počítat do milionu, tak jsem jsem ho už zarazil, že do 100 bohatě stačí. Když jsem jeli kolem sochy Václava na Václavském náměstí a jako vždy jsme ho hlasitě zdravili, tak jsem se kluků ptal, zda si ještě pamatují, kdo ho postavil. Překvapilo mě, že to byl menší Ondra, kdo si vybavil Myslbeka. Sice se dnes ráno s Martínkem trochu dohadovali, zda to byl Myslubek (Ondra) nebo Myslbek (Martínek), ale to je jedno.

Velkou radost nám taky udělal jeden balíček, ve kterém kluci dostali sadu pro "malé přírodovědce". Nestačil jsem se divit, co všechno existuje. Především box na brouky, kde je možné je pod lupou pozorovat. Snad časem vložím fotku. Kluci hned chtěli vyrazit na brouky, tak jsem jim vysvětlil, že je na to ještě zima. Ondra stále sdílí nadšení pro kostru (jednu si vybral při nákupu masek na karneval a měl z ní obrovskou radost, jak je vidět na videu na YouTube). Díky tomu jsme se taky dostali k vysvětlování, že brouci a pavouci kostru nemají, proto jsou tzv. bezobratlí.

No, jsme šikulové, tak hlavně abychom byli brzy opět všichni zdraví!