Pěkný nedělní den - vzpomínkový

Tak jsem si založil svůj blog! Po dlouhém předlouhém přemýšlení, povzbuzen a podpořen kamarádkou Diny, jsem si splnil jeden svůj sen. Prostě jsem to chtěl zkusit a uvidím, co z toho nakonec bude.

Ani chvilku jsem neváhal, o čem bude můj první příspěvek. Přátelé z Facebooku prominou, že se budu opakovat. Především fotkami připomenu jeden pěkný sluneční den (7.2.), který docela dobře vypovídá o naší situaci. Prolínala se v něm radost ze života, který se snažíme si užívat, se smutkem a vzpomínkami na naší maminku, tj. maminku kluků a mojí manželku. Docela pěkně jsme si s klukama připomněli její nedožité 39. narozeniny. V poledne úklidem na hřbitově, večer pak dobrým jídlem, povídáním a vzpomínkami nad fotkami.


Na zledovatělém chodníku to hodně klouzalo. Malý Ondra to nemá moc rád, tak ho potěšilo, že mu Martínek, coby starší brácha, pomohl.



Kluci vybrali pro maminku malá sluníčka, vždyť sami jsou malá usměvavá Sluníčka.



Oba pomocníci byli dobře vyzbrojeni a připraveni. Potvrdili rčení, že s úsměvem jde všechno líp.



Kluci pilně pracovali a táta?... Ten to fotil ;-) (To jsou chvíle, kdy si říkám, že bych chtěl mít ještě víc dětí.)



Předtím...



... a potom.




Nahrávku, jak kluci radostně poskakují na hřbitově a zpívají mamince "Hodně štěstííí, zdrááávííí...", by asi ne každý pochopil, tak si jí raději nechám pro sebe. S klukama jsme si říkali, že maminka svoje narozeniny slaví v nebíčku s babičkou, s andělíčkama a dalšími. Podle Martínka slavila natolik, že nám ani neměla čas pohlídat volné místo na parkování před barákem, když jsme odpoledne vezli domů velký nákup :-).

Vzpomínáme...




Náš příběh v prosincovém čísle časopisu Porozumění (s. 8-11).