Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

středa 17. února 2010

Pěkný nedělní den - vzpomínkový

Tak jsem si založil svůj blog! Po dlouhém předlouhém přemýšlení, povzbuzen a podpořen kamarádkou Diny, jsem si splnil jeden svůj sen. Prostě jsem to chtěl zkusit a uvidím, co z toho nakonec bude.

Ani chvilku jsem neváhal, o čem bude můj první příspěvek. Přátelé z Facebooku prominou, že se budu opakovat. Především fotkami připomenu jeden pěkný sluneční den (7.2.), který docela dobře vypovídá o naší situaci. Prolínala se v něm radost ze života, který se snažíme si užívat, se smutkem a vzpomínkami na naší maminku, tj. maminku kluků a mojí manželku. Docela pěkně jsme si s klukama připomněli její nedožité 39. narozeniny. V poledne úklidem na hřbitově, večer pak dobrým jídlem, povídáním a vzpomínkami nad fotkami.


Na zledovatělém chodníku to hodně klouzalo. Malý Ondra to nemá moc rád, tak ho potěšilo, že mu Martínek, coby starší brácha, pomohl.



Kluci vybrali pro maminku malá sluníčka, vždyť sami jsou malá usměvavá Sluníčka.



Oba pomocníci byli dobře vyzbrojeni a připraveni. Potvrdili rčení, že s úsměvem jde všechno líp.



Kluci pilně pracovali a táta?... Ten to fotil ;-) (To jsou chvíle, kdy si říkám, že bych chtěl mít ještě víc dětí.)



Předtím...



... a potom.




Nahrávku, jak kluci radostně poskakují na hřbitově a zpívají mamince "Hodně štěstííí, zdrááávííí...", by asi ne každý pochopil, tak si jí raději nechám pro sebe. S klukama jsme si říkali, že maminka svoje narozeniny slaví v nebíčku s babičkou, s andělíčkama a dalšími. Podle Martínka slavila natolik, že nám ani neměla čas pohlídat volné místo na parkování před barákem, když jsme odpoledne vezli domů velký nákup :-).

Vzpomínáme...




Náš příběh v prosincovém čísle časopisu Porozumění (s. 8-11).

12 komentářů:

  1. Martine, jsem moc ráda že tě můžu přivítat mezi námi šílenci a moc se těším na další články:)

    Tenhle je tak ... smutně ... veselý ... krásný fotoseriál, krásné vzpomínání, kluci jsou skvělí!!

    Že umíš vyjádřit své pocity, to vím z mého blogu, ale že umíš i tak super fotit - no s takovými modely to jde samo, že jo:)

    Tak hodně štěstí a vytrvalosti:)

    Diny

    OdpovědětVymazat
  2. Martine, z tvého úvodu je cítit láska a naděje.
    Máš rád své děti svou ženu a věříš v dobrou budoucnost ,a tak to má být. Budu ráda sledovat,co děláte a jak se vám daří a držet palce ,aby bylo jen a jen dobře!!

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Martine,

    píšeš i fotíš príťažlivo, držím palce v osobnom živote i pri písaní...

    Synáčikov máš podarených, scéna na cintoríne je presne taká ako celý život - tragicko-komická...

    veľa štastia,

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Martine :),

    snad dovolíš, abych nakukovala k vám "pod pokličku". Přeju, ať ti blog přinese to, co od něj očekáváš.
    A přeju spoustu síly do dalších dní - celému vašemu "mužstvu".....

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Martine, ani nevím, jakto, ze jsem se tu tak brzy octla, ale nesmele nakukuju a preju hodne radosti nejen s tímto novým blogem. Tvé psaní a fotky jsou ... proste krásné. kejmiska co chodí k Diny

    OdpovědětVymazat
  6. Martine, taky jsem zavítala na tvůj blog. Kluci jsou úžasně pracovitý. Už se těším na další návštěvu u vás.. Janča

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, Martine a kluci!
    Četla jsem Tvé komentáře u Diny a říkala jsem si, že kdybys měl blog, tak bych hned chodila nakukovat. No, a přání se splnilo :-)
    Hodně štěstí celé vaší partě a tomuto blogu zdar
    Petra

    OdpovědětVymazat
  8. AHoj Martine,
    tak jsem se taky dostala k Tobě na blog,(blahopřeju:-)k založení, jak jinak než přes Diny. Snad ti nebude vadit, když k vám bude nakukovat, jak to vám třem chlapům jde. Líbí se mi tvůj styl psaní.
    A´t se vám daří
    Janka

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Martine,
    narazila jsem na Tvuj blog u Diny. S velkym zaujetim jsem vsechno cetla do pul treti do rana.
    A ackoliv Tvuj pribeh znam (od Jany a Petra) tak jsem tu znova bulela jak zelva. Klobouk dolu. Uz tenkrat jsme Te vsichni v Kvetnatkove obdivovali, kdyz nam Jana vypravela Tvuj pribeh (doufam, ze to nevadi).

    Doufam, ze nebude vadit kdyz budu nakukovat jak s klukama valcite.

    Vztahy s rodici jsou velice tezke, komplikovane. Ja sama mam tezky s matkou(alkoholickou), ale vzdy si rikam, ze mi preci jen dala zivot, vychovala me, tak bych ji znova mela dat sanci. Dam, do prvni vypite lahve a prvniho rypance.

    Takze vim jak Ti je, kdyz Ti tata zavola.

    Preji hodne sily. POzdrav a klukukm pohlazeni.

    Hamina

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Martine,
    doufám že i já mohu nakukkovat. Zaujal jsi mne už komentářema u Diny a teď jsem objevila že máš svůj blog.Zatím jsem jen přečetla pár článků ale chystám se na vše. Pokud dovolíš. Ráda bych občas koukla co nového u vás šikovných kluků. Snad nevadí že se neznáme. Eva

    OdpovědětVymazat
  11. Milý Martine,
    jsem velmi ráda, že máš svůj blog ... i já budu často nahlížet. Tvé příspěvky na mě působí silně a zároveň pokorně; radostně a zároveň smutně. Každopádně pomáhají a posilují...
    Ať se blogu vede !
    Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrý den,
    vaše články dávají naději a sílu jiným, Váš blog plní mnohem víc, než by člověk čekal. Díky.

    OdpovědětVymazat