Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

úterý 11. ledna 2011

Do prčic!!

Chtěl jsem si na toto téma dát na nějaký čas bobříka mlčení, ale nějak mi to nejde. Už pár nocí špatně spím, mám divoké sny a od dnešní noci mne zase po delší době bolí břicho (toto neurotické sevření břicha znám, naposledy mě trápilo vloni na jaře).

Do prčic!! Proč někdo z rodiny opět zápasí s tou hnusnou a zákeřnou nemocí??

Ani jsem netušil, jaká ironie byla v tom, když jsem v prvních minutách Nového roku cynicky poznamenal, že uplynulý rok byl dobrý, protože nikdo z rodiny nezemřel (předtím v roce 2008 manželka a babička, v roce 2009 máma).

Navíc je to určité deja vu, že se o komplikacích dozvídám začátkem roku. V lednu 2008 jsem musel svojí ženu odvézt na pohotovost, o rok později se v péči lékařů přibližně ve stejné době ocitla i moje máma.

Ironie je i v tom, že jsem se rozhodl svého otce osobně nekontaktovat na Vánoce (zůstalo jen u "tradičních" SMS), aby to nevypadalo, jako že od něj něco chceme nebo potřebujeme. Naopak jsem vstřícné gesto chystal na jeho blížící se narozeniny. Mimo jiné i proto, že mi vyčetl, že jsem mu nebyl osobně popřát k jeho loňským kulatinám (více viz zde).

A o víkendu se od jeho sestry dozvídám, že je to s ním už celkem vážné. Sama se to dozvěděla teprve o Vánocích.

Hned jsem mu zavolal. Bere to celkem realisticky. Má zajištěnou odbornou i lidskou péči. Snaží se urovnat si svoje věci, i s ohledem na nás. Víc se mi o tom nechce rozepisovat.

I když naše vztahy nebyly idylické, tak mě to samozřejmě velmi mrzí. Sice jsem mu nabídl pomoc, ale sám vím, že moje možnosti a síly jsou s klukama omezené. A zcela sobecky mám obavy, co nás kolem této záležitosti ještě čeká, přestože se o něj nemusím starat. Zřejmě je to i tím, že jsem něco podobného zažil hodně zblízka...

Klukům jsem nic neříkal a zatím to ani neplánuju. Už takhle Martínek nevnímal nejlíp, že se normálně nestýkáme. A přiznám se, že mě prostě nebaví, pořád těm svým klukům vysvětlovat, že jejich blízké požírá rakovina...

Já vím, asi bych měl být rád, že alespoň my jsme fit...

Uvidíme, co bude...

Budu rád, když na otce a lidi, kteří jsou mu nablízku, vzpomenete! Díky!

8 komentářů:

  1. "Do prčič" je jen slabý odvar toho, co mě napadlo po dočtení článku. Je mi moc líto, čím musíte procházet. Moc na všechny myslím!

    OdpovědětVymazat
  2. Milý Martine!

    Stále se čas od času vracím na váš blog, abych se ujistila, že jste v pořádku a že se daří, co se dařit má.
    Moc přeji, aby doprovázení vašeho otce neodčerpalo potřebné síly hlavně vám a neohrozilo optimismus a naději vašich kloučků.

    Budu na to myslet i ve svých modlitbách, aby se vám i vašim nejbližším dařilo vrůstat do aktivního souhlasu se svým životem i s jeho limity a omezeními. Kéž Hospodin vašemu snažení žehná.

    JaK

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Přeju vám všem hodně síly do dalších dní.
    Síly k boji. Síly k životu. Síly k tomu být oporou. Síly k tomu "přijmout" a vyrovnat se.

    Věřím, že to zvládnete - jste silní, umíte si být oporou.

    Držte se!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Martine, tak to je mi vážně líto! Držte se - všichni - a táta nejvíc

    OdpovědětVymazat
  5. To je mi moc líto. Musím říct, že i v mém životě není strašák autismus, ale rakovina. Můj otec umíral na rakovinu několik let. Musela jsem na genetiku a na odběry krve, protože tatínkova rodina vymřela na rakovinu, chtěli vědět, jestli jsem také nezdědila nějaký gen rakoviny...
    Držím palce, Vám, tatínkovi, klukům i všem okolo. Kéž vám Bůh dá sílu.

    OdpovědětVymazat
  6. Je mi to taky moc líto. Nemám co bych napsala, všechno už bylo napsáno výš. Drž se. Ty víš, co Tě čeká. Tak opravdu ze srdce přeju hodně síly!!! I přesto všechno je nejdůležitější, že jsou kluci v pořádku a veselí!
    Dana

    OdpovědětVymazat
  7. Mily Martine,
    i ja se pridavam k vyse uvedenym prispevkum a preji hodne sil a lasky v srdci Vam i Vasim blizkym. Ani ja nemam s otcem idylicky vztah a prave ted lezi po operaci v nemocnici a dobre Vam rozumim a chapu, ze cloveku neni jeho vlastni otec lhostejny, at uz se mezi rodici a detmi stalo cokoliv.
    Petra

    OdpovědětVymazat