Popletení kluci

Často se tu chlubím tím, jak kluci reagují a jak jsou šikovní. Je tedy poctivé přiznat, že tomu tak není vždy a mají i svoje "slabší chvíle". Píšu to samozřejmě s nadsázkou. Jsou to přece stále děti a žádní roboti nebo cvičené opice.

Jen na okraj zmiňuji dnešní trénink jemné grafomotoriky Martínka. Na základě doporučení ve školce jsem v pražském DYS-centru pořídil několik zajímavých pomůcek, které se klukům moc líbí. Na fotce jsou i jiné pomůcky, které kluci dostaly už dřív.




Nějak jsem si neuvědomil, že správné držení tužky je třeba trénovat od prvních chvil, kdy jí dítě vezme do ruky. Martínek není moc kreslící, takže mě ani moc nepřekvapilo, když mi ve školce říkali, že ho malování nebaví a bylo by třeba to trochu víc trénovat. Teď už to vím a u Ondry dám větší pozor. Ale ani u Martínka to není nějaký vážný problém. I když to dnes tak nevypadalo, myslím si, že když tomu budeme věnovat trochu víc pozornosti, tak to bude v pořádku. Na internetu je celá řada návodů a rad. Nám se celkem líbilo, jak je to na stránkách Jak správně psát.

Nasmál jsme se však večer, když se kluci dožadovali další četby ze Starých pověstí českých (psal jsem o tom zde). Říkal jsem si, jak někdy těm klukům pěkně motám hlavu a napadl mě název tohoto příspěvku: Popletení kluci.

Když kluci chtěli zase číst pověsti, tak jsem se ptal, zda si něco pamatují. Martínek říkal, že moc ne, že on si pamatuje jen toho pána, jak v lese vyráběl ten práh, podle kterého se jmenuje Praha. To je podle mne dobrý úspěch, vždyť jsme se taky tomu vysvětlení, co je to práh, docela názorně věnovali. Ondra si zase vzpomínal jen na "toho, jak praštil o zem s tím pánem". Já jsem nevěděl, co Ondra myslí, ale Martínek za chvilku vytušil, že nepraštil o zem s pánem, ale s divočákem (tj. Bivoj).

A pak to začalo.
Ptám se: "A ten pán se jmenoval Bi-"
Martínek to zkusil: "Bi-ble?"

Zkouším to dál: "A co ten kůň, jak přeskočil hradby?" Martínek si dobře vzpomněl, že to bylo z Vyšehradu a že to ten kůň nepřežil. Tak se ptám: "Ten kůň se jmenoval Še-"
Martínek s tázavým pohledem doplňuje: "Še-boň?"

Zkusil jsem to ještě jednou: "A ten, kdo jel na tom Šemíkovi se jmenoval Hory-?"
Martínek doplňuje: "Hori-zont?"
To už se neudržím, směju se na celé kolo a pro dnešek to vzdávám.

Ale ani čtení nebylo bez problémů. Dospěli jsme ke krutým příběhům O lucké válce (tedy o válce s "divokými Lučany", kdy v čele vojska stál v přestrojení "chrabrý Čestmír" místo bázlivého Neklana, po statečném boji a vítězné bitvě zraněný Čestmír umírá) a O Durynkovi (který byl poručníkem malého Zbyslava, syna zabitého vladyky Lučanů Vlatislava; myslel si, že se Neklanovi zalíbí, když malého Zbyslava zabije a přinese mu jeho hlavu; za tento čin byl nakonec oběšen). A já zase dospěl k přesvědčení, že tohle se mi klukům číst vůbec nechce.

Ačkoliv kluci byli dnes sami o sobě hodně bojovně naladění a celý den na mne podnikali útoky. Ať už na mne různě po bytě číhali, z úkrytu po mně stříleli z pěnových pistolek nebo se vždy tiše připlížili, aby mi uštědřili nějakou ránu. Vyrobili si ze stavebnice důmyslné brnění na ruku, jakousi pancéřovou ruku a taky štít. Ze stavebnice postavili "pastičky na myši" a nalíčili je na různých místech po bytě. Jindy zase podnikali loupeživé výpravy, ať už na nakrájenou cibuli nebo na párek. Musel jsem vysoce ocenit jejich kreativní nápady a schopnost vzájemné spolupráce.

O to víc jsem si říkal, že nebudu nadále podporovat jejich bojovné nálady, takže budu víc vybírat. Ostatně Martínek taky poznamenal, že neví, proč ti lidi spolu pořád bojovali. Takže jsme si četli O Bruncvíkovi a o tom, jak získal do erbu lva. Pak jsem jen listoval a koukal jsem, co by bylo vhodné a co moc ne. Když jsem zmínil Husa, tak se kluci dožadovali, abych o něm něco přečetl. Při čtení jsem si pro změnu uvědomil, že některé stereotypní a zjednodušené historické výklady, třeba právě ten o Husovi, klukům taky číst nemůžu.

Ještě jsem zmínil husity a s klukama jsme koukali na nějaké obrázky jejich bitvy s křižáky. Po chvíli se Ondra zeptal, jak to dopadlo s těmi "housaty".


S čím však nemám problém, je koupáni v pěně. Nějak jsem tento požitek klukům dlouho upíral, resp. mě to ani nějak nenapadlo. Vanu si kluci napouštěli jen vodou. Teprve poměrně nedávno jsem jim dal do vany pěnu a od té doby se kluci čas od času dožadují "vody s bublinkami". Takže jim jí někdy dopřávám a oni jsou rádi, přestože občas Ondra ječí, že má pěnu v očích nebo v puse. A často taky ječím já, protože je pěna po celé koupelně...