Platnost rčení "co není v hlavě, musí být v nohách" jsem si znovu uvědomil v neděli.
Vstávali jsme včas a ráno bylo celkem v pohodě. Jako vždy však trvalo, než jsem nachystal ta svoje "miminka". Jsou to sice kluci šikovní, ale občas se promění v úplná miminka, která skoro nic neumí a hlavně chtějí dělat všechno jiné, než se chystat. Na tuto proměnu si téměř vždy vyberou zcela nevhodnou dobu. A korunu tomu nasadí, když pak ode mne celí nachystaní na mne z předsíně volají, abych nezdržoval a šel už taky, že na mne musí čekat a je jim horko.
Každopádně se mi opět podařilo, že kluci měli všechno a šli jsme poměrně včas. Jenže notný kus od domu jsem si uvědomil, že nemám klíče od auta. Takové blbosti jako starý rohlík a chleba na krmení kachniček jsem měl, ale to podstatné ne. Takže rychle zpět. Naštěstí jsem mohl nechat kluky dole u známé a sám si vyběhnout schody nahoru a dolů.
Pak už bylo vše v pořádku. Jen jsme přišli do kostela docela pozdě a pak jsme místo kachniček nakrmili lysky a racky.
Žádné komentáře:
Okomentovat