Do prčic!!

Chtěl jsem si na toto téma dát na nějaký čas bobříka mlčení, ale nějak mi to nejde. Už pár nocí špatně spím, mám divoké sny a od dnešní noci mne zase po delší době bolí břicho (toto neurotické sevření břicha znám, naposledy mě trápilo vloni na jaře).

Do prčic!! Proč někdo z rodiny opět zápasí s tou hnusnou a zákeřnou nemocí??

Ani jsem netušil, jaká ironie byla v tom, když jsem v prvních minutách Nového roku cynicky poznamenal, že uplynulý rok byl dobrý, protože nikdo z rodiny nezemřel (předtím v roce 2008 manželka a babička, v roce 2009 máma).

Navíc je to určité deja vu, že se o komplikacích dozvídám začátkem roku. V lednu 2008 jsem musel svojí ženu odvézt na pohotovost, o rok později se v péči lékařů přibližně ve stejné době ocitla i moje máma.

Ironie je i v tom, že jsem se rozhodl svého otce osobně nekontaktovat na Vánoce (zůstalo jen u "tradičních" SMS), aby to nevypadalo, jako že od něj něco chceme nebo potřebujeme. Naopak jsem vstřícné gesto chystal na jeho blížící se narozeniny. Mimo jiné i proto, že mi vyčetl, že jsem mu nebyl osobně popřát k jeho loňským kulatinám (více viz zde).

A o víkendu se od jeho sestry dozvídám, že je to s ním už celkem vážné. Sama se to dozvěděla teprve o Vánocích.

Hned jsem mu zavolal. Bere to celkem realisticky. Má zajištěnou odbornou i lidskou péči. Snaží se urovnat si svoje věci, i s ohledem na nás. Víc se mi o tom nechce rozepisovat.

I když naše vztahy nebyly idylické, tak mě to samozřejmě velmi mrzí. Sice jsem mu nabídl pomoc, ale sám vím, že moje možnosti a síly jsou s klukama omezené. A zcela sobecky mám obavy, co nás kolem této záležitosti ještě čeká, přestože se o něj nemusím starat. Zřejmě je to i tím, že jsem něco podobného zažil hodně zblízka...

Klukům jsem nic neříkal a zatím to ani neplánuju. Už takhle Martínek nevnímal nejlíp, že se normálně nestýkáme. A přiznám se, že mě prostě nebaví, pořád těm svým klukům vysvětlovat, že jejich blízké požírá rakovina...

Já vím, asi bych měl být rád, že alespoň my jsme fit...

Uvidíme, co bude...

Budu rád, když na otce a lidi, kteří jsou mu nablízku, vzpomenete! Díky!