Jednou jsi dole, jednou nahoře, říkal jsme si v úterý cestou ze sympozia u příležitosti 20. výročí (re)inkorporace teologických fakult do Univerzity Karlovy. Říkal jsme si to pak znovu večer, když jsem po půlnoci uléhal, unavený a vyčerpaný.
Byl to zvláštní den. Doma na nás s klukama padá asi nějaká ponorka. Už druhý týden jsme doma nemocní. Nic vážného, prostě nepříjemný kašel a silná rýma. Asi mi leze na mozek, že se situace nijak zvlášť nelepší. Dokonce teď pár dní už ani nedávám žádné sirupy a léky, dni a noci jsou kupodivu stejné, možná i o něco lepší. U sebe se snažím s mířit s faktem, že vloni mě dutiny trápily v podstatě od listopadu až do února, že by to bylo něco, co prostě k mojí zimě bude už trvale patřit?
Navíc kluci začali výrazně víc zlobit, což si povšimla třeba i naše "hlídající babička". Martínek rozbil pár věcí (koš, obrázek na zdi) a občas navádí menšího Ondru k nějakým lumpárnám (včera za takové navádění dostal víc než samotný aktér lumpárny a doufám, že pochopil, že se to nedělá). Ondrova svéhlavost a ukňouranost je taky náročná. Takže přemýšlím, čím to je.
Na úterní sympozium jsme se těšil. Téma je mi blízké a určitě tam bude plno známých lidí. Moje první diplomová práce se zabývala dějinami Katolické teologické fakulty a na podnět svého dnešního profesora jsem rozpracoval pasáž o diskuzích o příslušnosti teologické fakulty k univerzitě v meziválečném období (tj. 1918-1939). Studie tehdy vyšla v Teologické reflexi a mimo jiné pro řadu mých kolegů z Evangelické teologické fakulty znamenala skutečnou změnu v poznání, že katoličtí teologové nejenom nebránili přijetí evangelické fakulty do svazku univerzity, ale naopak tento krok podporovali. Proti stály ostatní fakulty univerzity, které usilovaly naopak o vynětí katolické teologické fakulty z univerzity. Přes bouřlivé diskuze v meziválečném období nakonec k žádné změně nedošlo. Katolická teologická fakulta zůstala součástí univerzity, v roce 1919 vzniklá Evangelická teologická fakulta (pro zjednodušení používám dnešní jména fakult) do svazku univerzity přijata nebyla. S "řešením" přišli až komunisté, kteří v roce 1950 Katolickou teologickou fakultu postavili mimo univerzitu a evangelickou fakultu rozdělili na dvě. V roce 1990 byly všechny tyto tři teologické fakulty (Katolická, Evangelická a Husitská) přijaté do svazku Univerzity Karlovy.
Tématu jsem se věnoval ještě několikrát a asi v nejrozsáhlejší verzi vyšel můj příspěvek ve sborníku Teologická věda a vědecká teologie v roce 2006, pro který jsem především rozšířil citace z původních dokumentů, abych iluistroval tehdejší postoje a názory.
Bylo tedy logické, že mě prorektor jako jednoho z mnoha požádal, zda bych mu nedodal nějaké podněty nebo texty pro úvodní projev rektora na sympoziu. Rád jsem to udělal.
Na samotné sympozium jsme přišel s malým zpožděním, protože naše "hlídací babička" je poměrně hodně zaneprázdněná a stíhala to jen tak tak. Doběhl jsem a dosedl, přemítal jsem o našich domácích starostech a o všem, co nestíhám nebo nezvládám. Najednou však slyším známé formulace a s potěšením poznávám, že rektor ve své řeči cituje dokumenty, které jsem kdysi v archivu vyhrabal a vynesl na pomyslné světlo. Mám na mysli především zajímavé Memorandum profesorů KTF z roku 1926 proti přestěhování fakulty do Dejvic. Pan rektor mě sice jmenovitě nezmínil, ale pár kolegů se na mne s úsměvem podívalo, takže moje "odborná" dušička, sužovaná každodenními zcela obyčejnými starostmi, pookřála a zaplesala. A znovu se tak stalo ve chvíli, kdy další z přednášejících část svého referátu postavil na mých výzkumech a jmenovitě mě citoval. O přestávce jsem s pár kolegy žertoval, že více než v jednom referátu byl citován kromě mne snad už jen německý filozof Immanuel Kant nebo český evangelický teolog Josef Lukl Hromádka.
No jo, řeknete si, prostě ješitnej chlap. Jasně, proč ne? Ale je v tom něco víc. Před pár dny jsem si tu posteskl, že jsem zahrabán v domácích starostech a sem tam sleduju kolegy a kolegyně, jak bádají a publikují. A tady na sympoziu jsem si připomněl, že jsem taky bádal a publikoval a navíc, že se mnou publikované materiály snad nesmazatelně zapsaly do dějin bádání o dějinách teologických fakult na univerzitě. To mě potěšilo. Teoreticky už můžu být v klidu "jenom" taťkou ;-)
Setkání s přáteli a známými byla rovněž příjemná a milá. Já vím, že akademický život je takových akcí a setkání celkem plný, ale pro mne je to vždy něco výjimečného, protože nemám moc přiležitostí na podobné akce.
V neposlední řadě to byl příjemný impuls do dalších pokusů o odbornou práci. Snad jsem se ještě myšlenkově (i jinak) zcela nevyčerpal...
Ještě jsem v rychlosti stihnul závěrečné pohoštění, což bylo příjemné, protože jsem kvůli spěchu ani neobědval. Ale už jsem musel běžet domů. Cestou jsem jen v letu zaskočil do obchodu. Koupil jsem chybějící rýži a koláčky pro kluky na snídani. Doma mě čekala nejenom informace, že kluci opět zlobili víc než obvykle, ale i samotní lumpíci. Sice měli radost z mého příchodu, ale odmítali uklidit pokoj a chystat se na spaní. Opět se to neobešlo bez křiku a já byl zpět ve své "domácí realitě".
Každopádně to byla příjemná a povzbuzující akce.
PS: Ještě tak nahlas přemýšlím, že jsem na sympoziu viděl představitele nekatolických církví, ale neviděl jsem nikoho, kdo by zastupoval římskokatolickou církev.
Byla to příjemná akce a její ráz byl slavnostně-přátelský. Zřejmě úmyslně se proto nemluvilo o problémech. Jen jeden řečník zmínil skutečnost, že teologické fakulty si svojí existenci udržují především díky neteologickým oborům, protože "čistě" teologických studentů je velmi málo. Na druhou stranu má toto rozšíření výuky na teologických fakultách smysl, protože poukazuje na přesahy, které existují (ať už je to třeba sociální a pastorační práce nebo studium křesťanského umění či psychopsociálních věd atd.). Navíc na univerzitě v podstatě neexistuje možnost mezioborových kombinací, které je běžné na zahraničních univerzitách, kde se teologie studuje v kombinaci s nejrůznějšími obory (jazykovými, přírodovědnými atd.).
Rovněž se příspěvky i diskuse zcela vyhýbala tématu, který je stále aktuální hlavně na katolických teologických fakultách. Tím je určitá kolize mezi církevním a světským právem. Projevuje se třeba v problematické historické funkci "velkého kancléře" fakult. K tématu jsem nakonec publikoval samostatný příspěvek na svém druhém blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat