Spálit nebo do salámu?

Předem se omlouvám, ale následující příspěvek není určen pro slabší povahy.

Já vím, že se z blogu může zdát, že se naše hovory s klukama točí jen kolem tématu smrti. Není tomu tak. Řešíme spolu řadu věcí, přiměřených věku a zvídavosti kluků. Jsem rád, že kromě pohádek spolu sem tam sledujeme i dokumentární filmy o přírodě nebo o vesmíru atd. N adruhou stranu je fakt, že leckdy zaznamenávám právě ta témata, která se točí kolem smrti. Je snad pochopitelné, že jsou pro nás asi přece jen reálnější než pro lidi, kterých se smrt blízkých nedotkla tak blízko jako nás. Takže si říkám, že jsou taková témata v něčem možná zajímavější.

Takže přidávám zase jednu zajímavost.

Dnes večer po čtení a modlitbě jsme s klukama ještě řešili všechno možné. Sice bych byl radši, kdyby ta rekapitulace dne a poděkování za něj (v reálu je to spíš poděkování jeden za druhého) byly tím posledním před usnutím, ale netrvám na nějakém rigidním postupu. Snažím se reagovat na přání kluků. Pokud ještě chtějí o něčem jen krátce mluvit, tak jsem radši, když se vše pokud možno "vyřeší" a nejdou spát s nějakou naléhavou otázkou. Samozřejmě, občasné pokusy o delší diskuze poměrně rychle končím.

A že se v těch malých hlavičkách honí všechno možné, to zná asi každý rodič.

Martínek chtěl mluvit o tom, kdy bude konec světa. Já na to reagoval podobně jako vždy tím, že to nás nemusí trápit, že to my řešit nemusíme. My se máme starat, abychom tady na zemi dobře žili, dokud si nás Pán Bůh nezavolá k sobě (a kdy to bude je zbytečné řešit, protože to prostě nevíme). V tu chvíli se Ondra trochu zasmušil, že nechce "do nebíčka". Tak ho uklidňuju, že si s tím starosti dělat nemusí, že doufám, že bude žít dlouho a že z něj vyroste šikovný kluk a vždy přidám nějakou zajímavost, která ho třeba čeká, dokud se zase pěkně neusměje.

Po chvilce se na chvíli zasmušil zase Martínek, že prý nechce, aby jeho tělo bylo spálené. Vůbec nechápu, jak na to v tu chvíli přišel. Každopádně jsem v podstatě ani nezaváhal a zareagoval jsem slovy, že tedy tělo nebude spálené, ale dá se do salámu. Dovedu si představit, kolik lidí asi v tuhle chvíli lomí rukama a říká si, co ho to ten bláznivej chlap učí. Nemyslete si, já s klukama jednám celkem vážně, ale na druhou stranu si myslím, že určitý nadhled do života taky patří. Každopádně Martínka tato myšlenka okamžitě nadchla, celý se rozzářil a opakoval, že to by teda chtěl. Sice to asi popletl, protože prohlašoval, že rád bude v salátu (tedy nikoliv v salámu), protože salát je studený a on má studené rád (zřejmě tu hrál roli i protiklad studeného oproti horkému, tj. při spalování), ale to vůbec nevadí.

Uvědomuju si, že někdy jsou to dost šílené hovory, ale já jsem rád, že se různé dětské obavy a strachy, kterých mají podle mne kluci docela málo (díky tomu asi klidně spí a málokdy si stěžují na špatné sny), daří vždy nějak obrátit. Takže cítí pocit bezpečí a smyslupnosti světa (?). Každopádně jsou rádi, že si tatínek většinou vždycky umí nějak poradit ;-).