Letos byl i kapr ve vaně

Letos jsem klukům předběžně sliboval, že opět budeme mít kapra ve vaně. Nebyl jsem ještě plně rozhodnut, ale byl jsem celkem odhodlán. Nákup kapra a jeho domácí zpracování pro mne delší dobu bylo důležitou součástí Vánoc. Samozřejmě to nemluvím třeba o dělání salátu, které bylo mojí "vánoční povinností" už dávno a společně s mámou jsme vždy "kouzlili" i při výrobě domácí majonézy.

Poslední dva roky jsme kapra ve vaně neměli. Jednak jsme byli vždy kolem Vánoc nemocní a jednak jsem usoudil, že starosti kolem toho všeho jsou větší než celkový užitek. Letos jsem si docela věřil, i když byl jsme opatrný. Nemoci se nám opět zcela nevyhnuli, i když to bylo lepší než v předchozích letech (jen ten Ondrův noční a pak i denní kašel, který začal 23. a trval s různou intenzitou v podstatě týden, byl hodně náročný a nedopřál mi mnoho spánku). A navíc jsem letos už nepočítal s nějakou pomocí ze strany mého otce (v předchozích letech vždy přivážel stromeček v květináči, v uplynulých dvou letech i něco vánočního k jídlu), se kterým od jara komunikujeme pouze blahopřejnými SMS (více viz zde).

Takže s kaprem jsem v podstatě počítal. Určité "znamením", které podpořilo toto moje rozhodnutí, se stalo o víkendu před Vánocemi. Byli jsme se s klukama podívat, jak začíná prodej kaprů. A zrovna si tam jedna paní kupovala pěkného velkého kapra, ale nechtěla vnitřnosti. Byl to jikrnáč a bylo v něm plno jiker. Tak jsem si o ně řekl a paní mi je ráda věnovala, k velké nelibosti prodejců, kteří tyto (už jednou zaplacené) vnitřnosti rádi draze prodávají. Rád mám rybí polévku z hodně jiker, takže jsem je každý rok sháněl, zvlášť když jsem jich měl v kapru málo nebo vůbec. Tentokrát jsem začal jikrami, které jsem dal do mrazáku. Nakonec to bylo velmi dobré, protože náš kapr měl jen mlíčí, ale já jsme i tak mohl uvařit pěkně hustou a chutnou rybí polévku (ačkoliv jsem velmi dobrý recept od mé mámy někde ztratil, lovil jsme to složitě v paměti a určitě jsem na něco zapomněl).

Do poslední chvíle to bylo napínavé a nákup kapra jsme odkládali. Nakonec jsme vyrazili až 23. prosince před polednem. Celkem unavený (už týden jsem bral anitbiotika na můj už tradiční zánět dutin), s kašlajícím Ondrou, neposedným Martínkem a přesvědčením, že buď něco koupíme nebo ne, že a tom Vánoce přece jen nestojí. Někde prodejci už nebyli. Tak jsem šli na jedno jisté místo, vystáli delší frontu (díky tomu jsem se mihnul i v reportáži jedné televize) a nakonec koupili kapra o váze 3,2 kg - pěkného živého, kterého paní přede mnou odmítla, že je moc velký. Dokonce jsme koupili i jeden z posledních řezaných stromků. Pěkný smrk pichlavý, což jsem na obou rukách pěně pocítil. Jen dotáhnout to všechno domů bylo celkem náročné. Zvlášť když Ondra začal kňourat, že už nemůže a já opravdu už nemohl. Bylo to trochu napínavé, ale zvládli jsme to (ostatně jako vždy).

Takže kluci si už mohli užívat kapra ve vaně, i když jsem je kvůli tomu kašli a rýmě spíš odháněl nebo držel od vany přece jen dál.




Ondra dal kaprovi na hraní lodičky...




...Martínek si cvičně zalovil.




Ostatně vždy s úsměvem s Martínkem vzpomínáme, jak Martínek s kaprem řádil před třemi lety. Vždy zmizel do koupelny a pak přišel celý zmáčený s tím, že ho kapr pocákal. Dvě krátká památeční videa z toho jeho řádění jsem včera vložil i na YouTube, sem a sem. Je div, že tam tehdy Martínek ke kaprovi nespadnul

Tady ještě nějaké vzpomínkové fotky z roku 2007:












Nakonec jsme si s klukama ještě něco užili. Martínek se na přípravu kapra (včetně zabití) těšil, Ondra trochu méně. Sice jsem uvažoval o tom, že bych se do toho pustil až poté, co půjdou kluci spát, protože jsem nestíhal a jen by se mi tu pletli, ale kluci chtěli být u toho. Kapr se ukázal jako zdatný bojovník. Chvilku mi trvalo než jsem ho vylovil. A nakonec se mi ještě na kuchyňské lince vysmekl a utíkal až do dřezu. Pro Martínka to byl zážitek, na který v následujících dnech několikrát vzpomínal. Oproti svým předchozím postupům, jsem se letos trochu nechal inspirovat na stránkách Třeboňského rybářství. Nevím, zda to byla nejlepší volba. Naposledy jsem z kapra stahoval kůži, tentokrát jsem jí nechal a bylo to samozřejmě lepší. Ale ten postup s usmrcením kapra asi příště zvolím zase podle svého, kdy jsem hned odřezával hlavu. Kvůli případným slabším povahám nebudu zabíhat do podrobností...

Okamžik okořenil také Ondra, který v tu nejnevhodnější dobu, kdy jsem byl zaměstnán kaprem a celý špinavý, oznamoval, že se pokakal. Jelikož byl už v pyžamu a na noc mu ještě dávám plenku, tak jsem mu řekl, ať to prostě vydrží. Ale to by nebyl Ondra, aby vzápětí nepřišel znovu, tentokrát se sundanou a pokaděnou plenkou v ruce, špinavým zadkem a svojí informaci opakoval znova. To byla situace! Já vykrvoval kapra, plné ruce práce, ale na tohle jsem musel reagovat. Takže Martínek hlídal kapra, aby se ještě jednou nevydal na špacír a já šel obstarat Ondru.

Nakonec všechno dobře dopadlo a druhý den jsme si mohli pochutnat na dobré rybí polévce i na smaženém kaprovi.

Jen pro ilustraci dva snímky z naší kuchyně...

...před...




...a po.