Je kadidlo nočník? aneb S dětmi a s biblí je legrace

Včera jsem se se čtenáři blogu podělil o trochu morbidní večerní rozhovor s klukama, ale psal jsem, že mluvíme o mnoha jiných věcech a často je to legrace. Proto si nemůžu pomoct a těším se, až se podělím o dnešní Martínkovu hlášku, která byla opravdu povedená.

Při dnešní večerní četbě Matoušova evangelia, konkrétně příběhu o klanění mudrců malému Ježíšovi (ze kterých pozdější tradice stvořila "tři krále" - podle tří darů, které přinesli), se Martínek zcela vážně zeptal:

"Tati, to kadidlo byl nočník?"

Po chvilce smíchu jsem uznal, že jeho úvaha byla zcela logická. Za prvé ten název zcela zřejmě odkazuje na určitou potřebu. Za druhé co mohli mudrci (tj. moudří a učení lidé) přinést malému dítěti?

Ta dětská logika mne často velmi pobaví a jsem vděčný, že díky tomu mohu mnoho věcí vidět zase v trochu jiném světle.

Jen pro úplnost dodávám, že jsem mu kadidlo vysvětlil s odkazem na smůlu, kterou jsme si kdysi v lese ukazovali, jak tekla ze stromů. A vysvětlil jsem mu, že se používá jako vůně.

Po původu názvu kadidla jsem potom pátral později, ale jen chvilku. Z různých výkladů mi přijde zajímavý ten, který sloveso "kadit" staví jako paralelu k "čadit" (tj. vytvářet kouř, dým).

Pro zajímavost jeden z výkladů, ze stránky http://kruhy.blogspot.com/2010/02/etymologicky-slovnik-kac-kad.html :

Kad, kadiť: Dym, čmuď (Hviezdoslav); vypúšťať dym, dymiť... avšak nárečove, na Dolnej zemi je kediť (klobásy...) = dymiť, údiť, kediť z fajky, lokomotíva kedí... kedí sa z kochu... Všeslovanské. Pôvodne znamenalo dymiť, údiť. Čes. kaditi, poľ. kadzić, hl. kadźić, dl. kaźiś, rus. kadíť, ukr. kadýty, srbch. slovín. kaditi, v chráme sa používa kandilo = kadidlo, ktoré sa nejak zanáša na lat. candel(l)a, avšak tam je význam jagania sa, biele, svetlo, kým v srbch. to má význam kadenia... atď. staroslov. kaditi, každú. Súvisí s čad, čadiť. Chýba nám však primárne sloveso a preto môžeme povedať len toľko, že ako domnelý koreň považuje sa hypotetické *ked-, ktoré vzniklo spôsobom čadъ < ked-o.

Každopádně jsem se opravdu pobavil.

V naší domácnosti to sice podle nějakých vnějších ozdob nevypadá, že by se blížily Vánoce, ale kluci na to nezapomínají. Stále mi připomínají, jak se těší. Byli jsme se i podívat na nějaké (před)vánoční ozdoby v obchodě, ale nic nás nezaujalo. Nakonec i to pozlacené jmelí jsme koupili jen na hrobeček maminky. Je fakt, že já na ty předvánoční ozdoby moc nejsem...

Tak si předvánoční náladu přibližujeme alespoň intenzívnější večerní četbou bible, především příběhů kolem Ježíšova narození. Kluky to baví a zvlášť Martínek se dožaduje dalších informací. Je pravdou, že pro náš subtilnější zájem už delší dobu nedostačuje dětská bible a raději čtu z běžného textu bible (tzv. český ekumenický přklad), který podle potřeby a pro lepší pochopení mírně upravuju. Např. nahrazuju zájmena vlastními jmény, občas vložím vysvětlující poznámku atd.

Nevyhýbáme se ani náročným textům, takže jsem dnes četli i o vraždění malých chlapců v Betlémě (do věku dvou let), kterým se chtěl král herodes zbavit svého konkurenta, malého Ježíše. Ondra na to reagoval, že by tomu Herodovi dal (teď už si nepamatuju, zda by mu dal jen "přes držku" nebo by ho "zabil"). Martínek se zase ptal, proč se ta mimina nevrhla na Heroda a nepřeprala ho. Nedávno jsem pro změnu klukům vysvětloval, co je to obřízka. To jsme četli o narození Jana Křtitele pro změnu z Lukášova evangelia. Nevynechal jsem ani Ježíšův rodokmen, kterým začíná Matoušovo evangelium. Kluci chvíli netušili, co to má znamenat, ale pak se bavili nad, podle nich legračními, jmény. Samozřejmě smysl rodokmenu je především odkaz na to, že Ježíš pocházel z rodu krále Davida (to byl ten, co oblázkem zabil mohutného Goliáše).

Když kluci něčemu nerozumí a zeptají se, snažím se o věcné a věku přiměřené vysvětlení. Kluci mají radost, když poznávají souvislosti a setkávají se třeba s něčím, co už znají. Např. věčer se modlíme modlitbu Zdrávas Maria. Teď jsem klukům četl, že se modlitba mimo jiné skládá ze slov, kterými anděl Gabriel oslovil Marii ("Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou.") a ze slov, kterými Marii přivítala Alžběta, matka Jana Křtitele ("Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.").

Samozřejmě je baví, když si něco opakujeme a oni zjistí, že si to pamatují. Naučit se jména čtyř evangelistů, pod jejichž jmény máme zachovaná čtyři evangelia, jsou ještě nad jejich síly, vždy jim tam alespoň jeden chybí (Matouš, Marek, Lukáš a Jan). Ale baví je to zkoušet a ptají se na to. Naopak jsme byli s Martínkem překvapen, když si Ondra zapamatoval jména rodičů Jana Křtitele (Alžběta a Zachariáš).


Jedním z impulzů pro takovéto intenzívnější čtení byla minulá neděle, kterou jsme strávili v kruhu přátel. Během liturgie měli kluci zvlášť "nedělní školičku" a ani jsem netušil, co tam dělali. Z bible se četlo o Janu Křtiteli. Teprve další den večer mě kluci překvapili, když mi říkali svoje znalosti o Janu Křtiteli. Jak žil na poušti, oblečený ve velbloudí kůži a jedl sušené kobylky a med divokých včel. Ondra sice nejdřív tvrdil, že jedl "divoký med", ale to jsme si brzy vysvětlili. Každopádně jsem si opět ověřil, jak si děti z bohoslužby odnesou mnohem víc, když se jim někdo stranou (během biblických čtení a kázání) někdo věnuje, jak to bývá běžné při prostestantských bohoslužbách. Kluci si totiž uvedené věci pamatovali proto, že prý sušené kobylky ochutnávali (to by mě zajmalo, co to bylo, i když já jsem kdysi sušené kobylky jedl, upravené snad na sladko) a i ten med "divokých včel".

Rozdíl jsem si uvědomil opět dnes při běžné bohoslužbě v kostele, kde kluci nerozuměli v podstatě ničemu, takže jsem si je vzal stranou a s dětskou biblí jsem si alespoň pár věcí řekli, resp. spíš jen zopakovali.

Samozřejmě čím jsou pomůcky názornější, tím je to lepší. Proto jsem k večerním čtením přibral i obrazovou knížku. Tentokrát to však nejsou dětské kresby, ale prohlížíme si spolu pěknou knihu fotografa Bruce Bernarda The Bible and its Painters, která zachycuje různá vyobrazení příběhů z bible z let 1300-1900. Jelikož nám jde o obrázky, tak nám ani nevadí, že jí máme pouze ve švédské jazykové mutaci (Bibeln i konsten).


Pokud by měl někdo pocit, že mi jde jen o nějakou "náboženskou nalejvárnu", tak bych ho rád vyvedl z omylu. Mám pocit, že to děláme hlavně proto, že nás to baví. Kluci mají většinou sami zájem a já vím, že tohle intenzivnější "biblické období" zase vystřídá třeba jiné. Ostatně s podobným zaujetím občas sledujeme dokumentární filmy z různých oblastí. Ať už jsou to fascinující záběry z moře nebo příběhy ze života pravěkých zvířat nebo nyní celkem populární pořady o vesmíru a o planetách (takže kluci si ze stavebnice staví rakety). Martínek si velmi oblíbil "Stíhače v boji", tj. dokumentární sérii z dějin stíhaček s počítačově simulovanými leteckými souboji (nyní to vychází na DVD, ale koupil jsem mu asi jen dva díly). A teď v pátek jsme se pro změnu bavili nad dokumentem o zvířatech, kteří objevili, že v jednotě mnohých je síla. Opět bylo zajímavé, když kluci viděli "pakoně", což do té doby zřejmě vnímali jen jako nadávku. Takže se nejdřív smáli. Pak ale viděli, teda hlavně Martínek si toho všimnul a později mi to říkal, jak stádnost "hloupých" pakoňů zvítězila nad individuálností inteligentnějších zeber, takže při procházení řekou plnou krokodýlů prošli bez úhony (na rozdíl od zeber).

Mám radost, že kluci rádi poznávají svět a jeho různé oblasti. Takže s klidnějším srdcem snesu, když sledují nějaké ty přihlouplé pohádky, třeba nyní oblíbené šmouly, které teda fakt nemusím. Koupil jsme jim však i DVD Šmoulů, když je mají rádi.

Rozhodně však nesedíme jen u televize...


Každopádně kadidlo coby nočník mne dnes opravdu pobavilo!