Rozhovor dvou malých přírodovědců při večeři

Martínek: "Ondro, víš, kdo je králem zvířat?"
Ondra chvíli přemýšlí a pak vítězoslavně zvolá: "Maltííínééék!"
Martínek se po chvíli přestane smát a říká: "Néé"
Ondra se opět zamyslí a tipne: "Vlk?"
Martínek: "Néé"
Ondra opět zkouší štěstí: "Žilafa?"
"Nééé"
Ondra reaguje rychle a rozhodně: "Tak je to lev!"
Martínek radostně zvolá: "Anóóó"


Je fakt, že v předvánočním období jsme zvířátka tolik netrénovali. Naopak jsme večer četli víc z bible, takže Ondra suverénně vysekne jména rodičů Jana Křtitele (Alžběta a Zachariáš) stejně jako všechny čtyři evangelisty (a to "v kanonickém pořadí", tj. tak, jak jdou za sebou v bibli: Matouš, Marek, Lukáš a Jan). A když jsem se ho před chvilkou ptal, jestli si vzpomene na nějakého proroka, tak si vzpomněl. Řekl, že si pamatuje Izajáše, jak se mu "Serafín" dotknul žhavým uhlíkem jazyka (scéna z 6. kapitoly knihy proroka Izajáše, kterou jsme si četli v rámci předvánočního čtení ze 7. kapitoly, kde je ono slavné "Hle, dívka/panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, to je S námi Bůh", které křesťané vztáhli na početí Ježíše)...

Samozřejmě Ondra zná i plno jiných věcí, např. ani nemluvím o tom, kolik zpěvaček bezpečně pozná, ať už podle melodie nebo klipu písničky (Rihanna, Kesha, Lady Gaga atd.)...

Fascinuje mě, co všechno se v těch dětských hlavičkách zachytí. Tu paměť by malým dětem mohli závidět nejenom všichni studenti. A ještě mají dost místa a energie na vymýšlení lumpáren. Navíc se kluci už naučili využívat početní převahu, takže se na mne čas od času domlouvají, jindy naopak na sebe žalují. No prostě kluci.

Líbí se mi jejich zvídavost a občas si vzpomenu na ženu, jak s ohledem na mojí "ukecanost" vždy říkala, že na všetečné otázky tady budu odpovídat především já. Snažím se o to téměř vždy, i když někdy je to opravdu náročné, zvlášť když zrovna musím stíhat řadu jiných věcí. Takže se především u Martínka snažím, aby se někdy nad otázkou zkusil zamyslet on sám a říct mi, co si o tom myslí on. Leckdy zcela upřímně konstatuju, že se ptá na hlouposti a že mu sice odpovím, ale tímhle by se zabývat neměl. Například nedávno mne pozoroval při přípravě krůtího masa a ptal se, proč se nejí maso mrtvých lidí. Jen tak pro zajímavost uvedu, co jsem mu odpověděl. Mimo jiné jsem řekl, že lidé maso lidí nejí, že se to prostě nedělá. A taky si myslím, že ani to maso není dobré a vlastně maso dříve zemřelých živočichů bychom neměli jíst vůbec, tedy jen ze zabitých (tady jsem odkázal na to, jak jsem před časem odmítl nápad, že bychom nechali kapra umřít přirozenou cestou a teprve pak bychom ho snědli)...

Jak je vidět, nemáme v těch našich hovorech skoro žádné tabu. Vždy se snažím brát ohled na jejich věk a chápaní. A především na to, že jim říkám to, co si skutečně myslím (i když třeba přiměřeným výrazivem). A mnohdy taky přiznám, že přesně nevím, takže pak spolu hledáme odpověď v knihách nebo "na internetu"...