S medvídkem v kostele

Když jsem se ve svém minulém příspěvku zmiňoval o naší nedělní návštěvě, tak jsem nezmínil jednu věc. Že nás bylo v kostele o jednoho víc.

Kluci mají asi jěko většina dětí tendenci si na vycházky, výlety nebo návštěvy brát nějaké hračky. Naštěstí si už zvykli na to, že většinou dopředu vyhlásím podmínky, co je možné vzít a v jakém počtu, což ještě před odchodem většinou zkontroluji. Je to motivované jednak tím, že jsme už sem tam něco hledali a mně stačí starost o dva kluky, nemusím ještě hlídat nějaké hračky. Jednak výběr koriguji i s ohledem na vhodnost (tj. malé, nehlučné atd.). Už dávno preferuju třeba malá letadla nebo vrtulník, protože "lítají", tj. nebudu je muset tak často napomínat, ať s tím nejezdí po zemi nebo po zdi.

Nošení drobných hraček do kostela toleruji, i když tady jsem přísnější. Často mám hračku během bohoslužby u sebe, aby kluky nelákalo si s ní hrát. Preferuju prohlížení knížky (nějaké dětské bible či misálku, kterých máme s sebou vždy několik na výběr) a hlavně sledování dění. Samozřejně ne vždy jde vše tak snadno.

Tentokrát jsem po delším váhání svolil, že Ondra si vzal s sebou místo autíčka medvídka. Jen podotýkám, že kluci nemají dlouhodobou vazbu na nějakou hračku nebo plyšáka, jejich zájem bývá proměnlivý a dočasný. Nyní je u Ondry "v kurzu" onen medvídek. Je to věrná kopie medvídka Mr. Beana, kterého měla moje manželka a já ho před časem vytáhl z nějakých založených věcí. Právě to, že je "po mamince", k čemuž si Ondra ještě vytvořil příběh, že mu jej maminka dala, když byl ještě miminko, mu dodává určité výjimečnosti. I když opravdu jen dočasně a často leží zcela bez povšimnutí mezi jinými věcmi, protože Ondra v sobě nezapře kluka a raději staví dlouhé kolony z autíček nebo s Martínkem staví z kostek či ze stavebnice domy, garáže, letadla, rakety a já ani nevím co všechno.

Jen stručně zmíním, že už kolem dušiček jsem chtěl psát o tom, jak s klukama prožíváme ono "společenství svatých". Ať už je to skrze různé věci. Například když jsem Martínkovi dal nějaké hračky, co jsem tu měl po svém bráchovi a on měl z toho radost a říkal mi, že se těší, až se všichni na konci světa sejdeme, tak mu poděkuje. Skutečně mě překvapuje v kolika různých podobách tu mezi námi jsou přítomní ti naši příbuzní, co nás předešli do Božího království. Nedávno jsem si pro změnu všimnul, že Ondra jídlo dojídá s tím, že je to za maminku, za mojí maminku, za bráchu - po mém dotazu upřesnil, že za mého bráchu - a pak teprve za svého bráchu, za mne atd. Je to pro mne vsuktu zajímavé...

Takže tuto neděli s námi šel do kostela medvídek. Samozřejmě hned před barákem jsem ho musel nést já, protože Ondra pokňourával, že ho sám neunese. Navíc jsem oba kluky musel držet pevně za ruce, aby neuklouzli. Při vstupu do kostela mi kluci dělají křížek na čele, tak ho Ondra udělal i medvídkovi. Během bohoslužby se na mne chvílemi kluci věšeli a měli tendenci na mne lézt. Taky medvídek po mně chvílemi lezl. Pak mě napadlo, že by pro kluky i pro medvídka bylo lepší ho ještě víc zapojit. Takže mi ho Ondra půjčil a medvídek předváděl vzorové "liturgické postoje", např. vzorové klečení, takže i kluci najednou klečeli tak, jak jsem je snad ještě neviděl. Asi nejmilejší byl okamžik, kdy jsme se ve čtyřech, tedy i spolu s medvídkem, drželi za ruce a modlili se modlitbu Otče náš. Nevím, zda nás někteří nepovažovali trochu za blázny, ale snad jsme nikoho příliš nepohoršili. Jen v jedné věci nebyl medvídek plnohodnotně zapojen, ačkoliv to Ondra prosazoval. Když jsem šel k přijímání a kluci si šli "pro křížek", tak Ondra říkal, že i medvídek si půjde pro křížek. Nakonec jsme se s Ondrou přece jen dohodli, že medvídek s námi půjde v mé kapse a nebudeme na knězi požadovat, aby udělal křížek na čelo i medvídkovi. To už by pohoršení nebo nepochopení mohlo vzbudit. Zato jsme mu pak udělali na čelo křížek všichni tři, aby nebyl smutnej.

Medvídek pak ještě zůstal se mnou ve chvíli, kdy kluci pomáhali v sakristii s úklidem. To je hodně baví, takže se při odchodu liturgického průvodu, tj. ministrantů a kněze, vždy zapojí na konec a odejdou s nimi. Jsem rád, že to snad nikoho nepohoršuje a někdo se jich v sakristii vždy ochotně ujme a najde jim přiměřené činnosti, jak se mohou zapojit.

Tak to byla nakonec celkem zajímavá zkušenost s medvídkem.

Ještě jsme se s klukama zajeli podívat k ZOO, jak tam mohutně přestavují a pak jsme se stavili na hřbitově, abychom trochu poklidili.

S pomocníkama to byla celkem hračka.