Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

úterý 14. prosince 2010

S medvídkem v kostele

Když jsem se ve svém minulém příspěvku zmiňoval o naší nedělní návštěvě, tak jsem nezmínil jednu věc. Že nás bylo v kostele o jednoho víc.

Kluci mají asi jěko většina dětí tendenci si na vycházky, výlety nebo návštěvy brát nějaké hračky. Naštěstí si už zvykli na to, že většinou dopředu vyhlásím podmínky, co je možné vzít a v jakém počtu, což ještě před odchodem většinou zkontroluji. Je to motivované jednak tím, že jsme už sem tam něco hledali a mně stačí starost o dva kluky, nemusím ještě hlídat nějaké hračky. Jednak výběr koriguji i s ohledem na vhodnost (tj. malé, nehlučné atd.). Už dávno preferuju třeba malá letadla nebo vrtulník, protože "lítají", tj. nebudu je muset tak často napomínat, ať s tím nejezdí po zemi nebo po zdi.

Nošení drobných hraček do kostela toleruji, i když tady jsem přísnější. Často mám hračku během bohoslužby u sebe, aby kluky nelákalo si s ní hrát. Preferuju prohlížení knížky (nějaké dětské bible či misálku, kterých máme s sebou vždy několik na výběr) a hlavně sledování dění. Samozřejně ne vždy jde vše tak snadno.

Tentokrát jsem po delším váhání svolil, že Ondra si vzal s sebou místo autíčka medvídka. Jen podotýkám, že kluci nemají dlouhodobou vazbu na nějakou hračku nebo plyšáka, jejich zájem bývá proměnlivý a dočasný. Nyní je u Ondry "v kurzu" onen medvídek. Je to věrná kopie medvídka Mr. Beana, kterého měla moje manželka a já ho před časem vytáhl z nějakých založených věcí. Právě to, že je "po mamince", k čemuž si Ondra ještě vytvořil příběh, že mu jej maminka dala, když byl ještě miminko, mu dodává určité výjimečnosti. I když opravdu jen dočasně a často leží zcela bez povšimnutí mezi jinými věcmi, protože Ondra v sobě nezapře kluka a raději staví dlouhé kolony z autíček nebo s Martínkem staví z kostek či ze stavebnice domy, garáže, letadla, rakety a já ani nevím co všechno.

Jen stručně zmíním, že už kolem dušiček jsem chtěl psát o tom, jak s klukama prožíváme ono "společenství svatých". Ať už je to skrze různé věci. Například když jsem Martínkovi dal nějaké hračky, co jsem tu měl po svém bráchovi a on měl z toho radost a říkal mi, že se těší, až se všichni na konci světa sejdeme, tak mu poděkuje. Skutečně mě překvapuje v kolika různých podobách tu mezi námi jsou přítomní ti naši příbuzní, co nás předešli do Božího království. Nedávno jsem si pro změnu všimnul, že Ondra jídlo dojídá s tím, že je to za maminku, za mojí maminku, za bráchu - po mém dotazu upřesnil, že za mého bráchu - a pak teprve za svého bráchu, za mne atd. Je to pro mne vsuktu zajímavé...

Takže tuto neděli s námi šel do kostela medvídek. Samozřejmě hned před barákem jsem ho musel nést já, protože Ondra pokňourával, že ho sám neunese. Navíc jsem oba kluky musel držet pevně za ruce, aby neuklouzli. Při vstupu do kostela mi kluci dělají křížek na čele, tak ho Ondra udělal i medvídkovi. Během bohoslužby se na mne chvílemi kluci věšeli a měli tendenci na mne lézt. Taky medvídek po mně chvílemi lezl. Pak mě napadlo, že by pro kluky i pro medvídka bylo lepší ho ještě víc zapojit. Takže mi ho Ondra půjčil a medvídek předváděl vzorové "liturgické postoje", např. vzorové klečení, takže i kluci najednou klečeli tak, jak jsem je snad ještě neviděl. Asi nejmilejší byl okamžik, kdy jsme se ve čtyřech, tedy i spolu s medvídkem, drželi za ruce a modlili se modlitbu Otče náš. Nevím, zda nás někteří nepovažovali trochu za blázny, ale snad jsme nikoho příliš nepohoršili. Jen v jedné věci nebyl medvídek plnohodnotně zapojen, ačkoliv to Ondra prosazoval. Když jsem šel k přijímání a kluci si šli "pro křížek", tak Ondra říkal, že i medvídek si půjde pro křížek. Nakonec jsme se s Ondrou přece jen dohodli, že medvídek s námi půjde v mé kapse a nebudeme na knězi požadovat, aby udělal křížek na čelo i medvídkovi. To už by pohoršení nebo nepochopení mohlo vzbudit. Zato jsme mu pak udělali na čelo křížek všichni tři, aby nebyl smutnej.

Medvídek pak ještě zůstal se mnou ve chvíli, kdy kluci pomáhali v sakristii s úklidem. To je hodně baví, takže se při odchodu liturgického průvodu, tj. ministrantů a kněze, vždy zapojí na konec a odejdou s nimi. Jsem rád, že to snad nikoho nepohoršuje a někdo se jich v sakristii vždy ochotně ujme a najde jim přiměřené činnosti, jak se mohou zapojit.

Tak to byla nakonec celkem zajímavá zkušenost s medvídkem.

Ještě jsme se s klukama zajeli podívat k ZOO, jak tam mohutně přestavují a pak jsme se stavili na hřbitově, abychom trochu poklidili.

S pomocníkama to byla celkem hračka.

7 komentářů:

  1. ...asi nejmilejší byl okamžik, kdy jsme se ve čtyřech, tedy i spolu s medvídkem, drželi za ruce a modlili se modlitbu Otče náš...

    Taky medvídek po mně chvílemi lezl...zato jsme mu pak udělali na čelo křížek všichni tři, aby nebyl smutnej...

    OdpovědětVymazat
  2. Moc krásné, u čtení jsem se neubránila usměvu.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Martine,
    začnu tím že jsem ateista, nebyla jsem k víře vedená od mala a tak je pro mě tohle čtení zajímavé tím, že je vlastně pro mě jak z jiného světa :) snad pochopíš. Ale co mi vrtá hlavou, a třeba mi to jako atheistovi vysvětlíš, proč by nemohl kněz udělat křížek i medvídkovi? Proč by to mělo někoho pohoršovat? Je k tomu nějaký důvod?
    U nás doma je přístup k hračkám stejný jako u vás. Myslim v tom smyslu, že není žádná nej, na kterou by byla malá upnutá. Nicméně hračky s námi žijí náš život. Pomocí hraní a hraček se dá vysvětlovat spousta věcí, motivovat a tak.
    Popravdě nevím přesně rozdíl mezi knězem a farářem. Řekla bych že je to v jádru to samé :) My na vesnici mívali faráře dojíždějícího z vedlejšího města - a řekla bych že jemu by to nevadilo. Jako malou mě přemluvily děti a i on, abych šla taky na bohoslužbu. Jako jediná jsem tenkrát odmítla si pro křížek dojít. Možná to by mohlo faráře rozzuřit, nebo pohoršit - ale on to přijal naprosto v pohodě. Usmíval se a po bohoslužbě mě i hladil po vlasech. Měl porozumění. Myslim že to porozumění by tam mělo být vždycky když jde o malé děti.
    Tohle je ale můj laický pohled. Ty jsi v tomto oboru studovaný. Možná je křesťanství hlavně o klidu, rozjímání, tichosti, poslušnosti.
    P.S. Vím že se v kostele chováme slušně a nekřičíme :) Jen prostě ten medvídek mi přijde spíš roztomilý než pohoršující.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné povídání...takové pohlazení po duši...

    OdpovědětVymazat
  5. Mily Martine, jste naprosto uzasny clovek. Smekam pred Vami. Pohlazeni chlapcum posila Lucie.

    OdpovědětVymazat
  6. Odpoved pro Talpinku:

    Krizek v kostele pri bohosluzbe udeluje knez malym detem, ktere jeste nebyly u prvniho svateho prijimani (jeste se nesetkali s Panem Jezisem v Eucharistii), nebo nepokrtenym dospelym, ci tem, kteri pokrteni jsou, ale nemohou ke svatostem z nejakeho duvodu chodit... Krizek na celo je symbolem pro pozehnani toho ktereho jedince... Je mozne pozehnat i zvireti, nebo vykropit hrob, ci novy byt/dum = ocistit od cehokoliv necisteho...
    Ale zehnani nezivemu medvidkovi behem svateho prijimani by aspon me samotne pripadalo dehonestujici, snizujici vyznam pozehnani...jakasi forma vysmechu. V katolicke cirkvi je navic Eucharistie skutecnym setkanim s Kristem, ne jen symbolem posledni vecere Pane jako u evangeliku.

    Rozdil mezi knezem a fararem? Oba byli vysveceni na kneze, coz je nezrusitelnym stavem, jako treba manzelstvi pro lidi, kteri do nej pred Bohem vstoupili... Farar je navic udelenou funkci ve farnosti. Ale je mnoho knezi, kteri funkci farare nezastavaji a "jen" slouzi Bohu a lidem jako knezi...

    Markéta
    Markéta

    OdpovědětVymazat
  7. Markéto díky .. sice to nějak nechápu proč to tak cítíte - vlastně oba.. ale to je asi tim že prostě nemam tu víru...
    Mi přijde že prostě ten dětský svět funguje jinak. Že víra, náboženství je tu hlavně pro lidi. Má je sbližovat a má k ním i sama být blíž. To dítě má jakýsi svět, jiný než dospěláci. Bere spoustu věcí vážně - když vaří panenkám jídlo, když staví tunel pro vlak - všechno je to pro ně opravdový svět. A takže i ten méďa co jde s ním na obřad je jeho kamarád. Jasně že si sebou nemůže vzít celou plejádu hraček.. to by vypadalo fakt divně. Asi by bylo divné, kdyby každé dítě mělo sebou mít nějakou hračku a kněz by se ukřížkovat nad (pro něj zřejmě) obyčejnými věcmi.. ale tak starší děti jsou schopné pochopit (stějně jako pochopí ježíška, čerty a jiné pohádkové bytosti)... u mladších bych řekla že se to tolerovat dá.
    Nevím, přemýšlím nad tím od té doby co jsem si článek přečetla a prostě, ač nejsem žádná nadmíru rozmazlující matka (dle mého soudu), tak mi to přijde vůči malýmu dítěti tak jako ... zvláštně postavené. Odtažité. Kdybych byla dítětem, přišel by mi ten kněz zlý.
    No já snad se svojí dcerou žádného kněze nepohorším :)
    Nezlobte se za můj výkřik... jen mi to prostě není jasné - ten postoj a pocity

    OdpovědětVymazat