Kluci na ledu

Na začátku nového liturgického roku, na první neděli adventní, to s námi vypadalo všelijak. Šli jsme pozdě spát, přestože jsme neslavili "liturgický Silvestr". Jen jsme se snažili konat nějaké dobré skutky. Navíc já zápasím s nějakou virózou a momentálně jsem spíš v defenzívě, tedy žádná sláva.

Ráno se ke mně do postele opět na chvíli natlačil Ondra, ale pak odešel pokračovat ve spánku do své (ono je to fakt nepohodlné na tom složeném gauči ve dvou, i když je ten druhý malinký). Takže když jsem před půl desátou kontroloval situaci, tak oba kluci ještě spali. Bylo jasné, že stihnout liturgii v půl jedenácté je dost nereálné. Pak se to ale seběhlo celkem rychle. Oba kluci vstali a dali se do jídla a já se ve tři čtvrtě na deset rozhodl, že to přece jen zkusíme. Klukům se do kostela příliš nechtělo, ale docela jsme na ně vyzrál. Ptal jsem se jich, zda mají radost z ledu a sněhu, s čímž samozřejmě souhlasili. Tak jsme jim navrhl, že by bylo dobré za to Bohu v kostele poděkovat. Navíc si hned těchto "Božích darů" můžeme užít. Kluci souhlasili. Ostatně už včera jsme mluvili o tom, že začíná advent a nový liturgický rok, že teď už se budeme těšit na Vánoce, které budou po čtyřech adventních nedělích.

Sám jsem byl překvapen, jak to všechno šlo nakonec rychle a krátce po půl jedenácté jsme vcházeli do kostela.

Po liturgii kluci pomohli ministrantům uklidit, což je vždy baví asi nejvíc, protože se konečně mohou do něčeho aktivně zapojit. Navíc už to dělají nějaký pátek, takže se v sakristii vyznají líp než já. Vždy se zapojí do odcházejícího průvodu ministrantů a kněze. Je to legrační, ale jsem rád, že je to baví a personálu to nevadí.

Pak jsme už mohli vyrazit na led. Že to kluky na ledu opravdu baví, je vidět i na našem videu na YouTube.


A ještě pár fotek:












Tak to byl pěkný začátek (liturgického) roku.